Narodil se 4. listopadu 1880 v Německém Brodě. Již v dětských letech mu učarovalo divadlo a to tak, že bez souhlasu rodičů utekl ke kočovné Košnerově společnosti. U tohoto principála se naučil o divadle tolik, že se mohl ucházet o angažmá v kamenném divadle. Hrál v Plzni, kde se v roce 1909 oženil[2] s Alžbětou Jeníkovou, v Brně a hostoval ve Vídni. Nejvíce divadel vystřídal v Praze (Rokoko, Apollo, Divadlo Vlasty Buriana, Švandovo divadlo, kabaret Bum a Revoluční scéna, a další). Od roku 1920 přibyly také filmové role.
Filmových rolí ztvárnil kolem třiceti a některé z nich se zapsaly do dějin kinematografie. Po důkladné divadelní průpravě dokázal zahrát role do komických, až po charakterní. Zajímavá byla například role Kecala v Prodané nevěstě režiséra Oldřicha Kmínka. Ve význačných filmových rolích se ještě objevil v Lamačově filmu Velbloud uchem jehly a Lucerna, Batalión režiséra Přemysla Pražského, ale jeho životní rolí se stala postava Švejka. Toho ztvárnil již na jevišti Adrie. Kritika se shoduje v tom, že Nollova filmová postava Švejka, ač černobílá a němá, nebyla do dnešních dnů překonána.[zdroj?]
Poznal jsem v Burianově divadle, bohužel nakrátko, také velkého herce Karla Nolla. Nebyl jsem tam ještě dlouho, když zemřel. To bylo v osmadvacátém. Na scéně z něho na partnery vyzařoval zvláštní pocit bezpečí, pocit, že se nic nemůže stát, jestliže tam vedle vás stojí. A pro člověka, který do profesionálního divadla přišel poprvé jako tenkrát já, kdy se všecko se mnou točilo, byl ten pocit moc cenný a užitečný. Nolla snad nic nevyvedlo z míry, takový byl kliďas.
