Typ L vznikl koncem roku 1913 z typu Morane-Saulnier G, z něhož byl převzat upravený trup čtverhranného průřezu, který byl doplněn nově zkonstruovaným křídlem baldachýnového typu, neseného na vzpěrové konstrukci nad trupem, a vyztužené dráty. Konstrukce letounu byla převážně dřevěná, s výjimkou vzpěr podvozku a kostry ocasních ploch tvořených ocelovými trubkami, a potažená plátnem.
Francouzská armáda stroji přidělila označení Morane-Saulnier 3. U firmy Morane-Saulnier za války vzniklo přibližně 600 kusů stroje.[1]
Koncem roku 1914 vznikla odvozená varianta Morane-Saulnier LA, s novým křídlem vybaveným křidélky, namísto dosavadního které užívalo kroucení křídel, trupem doplněným aerodynamickými panely na téměř kruhový průřez a vrtulovým kuželem, zlepšujícím aerodynamické vlastnosti. Francouzské armádní letectvo tomuto typu přidělilo označení Morane-Saulnier 4.
Operační nasazení
Pohled na vrtuli typu L s ochrannými klíny.
Francouzské armádní letectvo zpočátku neprojevilo o typ zájem, a svolilo k výrobě typu na export do Osmanské říše. Po vypuknutí války v roce 1914 byla dodávka pozastavena a vyrobené stroje zařazeny do výzbroje francouzských armádních vzdušných sil, pro které byla také zahájena výroba dalších kusů. Na frontě byly letouny zpočátku nasazovány jako pozorovací a průzkumné, a později i jako bombardovací. Pozorovatel byl často ozbrojen, zpočátku karabinou, později pak pohyblivě lafetovaným lehkým kulometem, a již v průběhu roku 1914 byl typ často označován jako „stíhací Morane“ (francouzskyMorane de chasse).[2][3]:s.3
V prosinci 1914 Roland Garros, tehdy příslušník letky MS 26, a původně zkušební pilot firmy Morane-Saulnier, ve spolupráci se svým mechanikem Julesem Hue, jím pilotovaný exemplář opatřil kulometem (pravděpodobně typu Hotchkiss M1914) pevně namontovaným před kokpitem v ose letounu a střílejícím okruhem vrtule, kterou proti poškození chránily ocelové odrazné klíny.[3]:s.3 Vznikl tak jeden z prvních stíhacích letounů vůbec, a první stíhací letoun s tažným motorem a výzbrojí pevně instalovanou v ose trupu.[2][3]:s.3 Garros na něm 1. dubna 1915 dosáhl svého prvního vzdušného vítězství.[3]:s.3 Takto upravený stroj začali užívat i někteří další francouzští letci, například Eugène Gilbert, Georges Guynemer a Adolphe Pégoud, pozdější první letecké eso války. Počátkem roku 1915 pak typ proslul především působením ve stíhací roli, ale již během léta téhož roku začal být nahrazován novějšími typy vhodnějšími k této úloze, například Morane-Saulnier N a Nieuport 10, a od počátku roku 1916 již byl využíván převážně v druholiniových rolích.
Několik kusů Morane-Saulnier L sloužilo i v leteckých silách některých dalších zemí, včetně států nově vzniklých po skončení první světové války.
Licenční výroba
Ještě před první světovou válkou byla licence na typ L prodána německé společnosti Pfalz Flugzeugwerke, která jej vyráběla jako neozbrojený průzkumný Pfalz A.I (s motorem Oberursel U.0 o výkonu 80 hp) a A.II (s motorem Oberursel U.I o výkonu 100 hp) pro potřeby letecké složky Bavorské armády. V průběhu války vznikla i ozbrojená varianta stroje, Pfalz E.III, vycházející z verze A.II a vyzbrojená synchronizovaným kulometemSpandau lMG 08.
Až 400 kusů typu L bylo během první světové války licenčně vyprodukováno v carském Rusku společností Dux, a dalších 30 letounů vzniklo u firmy Lebeděv.[1] Tyto stroje doplnily přibližně 100 exemplářů dovezených z Francie.
Nejméně pět kusů stroje bylo také po roce 1914 licenčně vyrobeno švédskou společností E. Thulins Aeroplanfabrik jako Thulin D s motorem vlastní konstrukce Thulin A o výkonu 90 hp.
Varianty
Thulin typ D
AB Enoch Thulins Aeroplansfabrik
Thulin D
Morane-Saulnier
Type L (MoS.3)
Type LA (MoS.4)
Pfalz Fluegzeugwerke
Pfalz A.I
Pfalz A.II
Pfalz E.III
Uživatelé
Morane-Saulnier L, Aéronautique militaireMorane L užívaný Royal Flying Corps.Sovětský Morane-Saulnier LMorane-Saulnier Type L, Luftstreitkräfte
↑ abcdeDAVILLA, Dr. James J.; SOLTAN, Arthur. French Aircraft of the First World War. Mountain View, CA: Flying Machines Press, 1997. Dostupné online. ISBN978-1891268090. Kapitola Morane-Saulnier Types L and LA, s. 314–320. (anglicky)
↑ abVÍŠEK, Ivan. Dvojí prvenství letounu Morane-Saulnier typ L. Historie a plastikové modelářství. Červenec 1995, roč. V., čís. 7, s. 16–20. ISSN1210-1427.
↑ abcdefBRUCE, J.M. Morane Saulnier Type L. Ilustrace R. L. Rimell; Ian R. Stair (výkresy). 2. vyd. Berkhamsted, Herts: Albatros Productions Ltd., 1998. (Windsock Datafile; sv. 16). ISBN0-948414-20-0. (anglicky)
Literatura
BRUCE, J.M. Morane Saulnier Type L. Ilustrace R. L. Rimell; Ian R. Stair (výkresy). 2. vyd. Berkhamsted, Herts: Albatros Productions Ltd., 1998. 29 s. (Windsock Datafile; sv. 16). ISBN0-948414-20-0. (anglicky)
DAVILLA, Dr. James J.; SOLTAN, Arthur. French Aircraft of the First World War. Mountain View, CA: Flying Machines Press, 1997. Dostupné online. ISBN978-1891268090. Kapitola Morane-Saulnier Types L and LA, s. 314–320. (anglicky)
VÍŠEK, Ivan. Dvojí prvenství letounu Morane-Saulnier typ L. Historie a plastikové modelářství. Červenec 1995, roč. V., čís. 7, s. 16–20. ISSN1210-1427.
.svg){kind=small}
