Sprint mužů se jel za mlhy a před jeho začátkem se podle televizních komentátorů uvažovalo i o jeho zrušení.[5] Vedoucí světového poháru a největší favorit závodu, Nor Johannes Thingnes Bø, startoval jako první. Vleže střílel s jednou chybou, ale v každém kole jel nejrychleji ze všech a do posledního kola odjížděl jako první. Na druhou střelbu přijel brzy po něm jeho krajan Sturla Holm Laegreid, který měl před příjezdem náskok čtvrt minuty. Po jedné chybě odjížděl z trestného kola se ztrátou jen sedm vteřin, ale jel pak o více než půl minuty pomaleji než Bø, a tak dojel od cíle 40 vteřin za ním. Všichni další závodníci se zařazovali až za ně, s výjimkou dalšího Nora Tarjeie Bøa. Ten zastřílel obě položky bezchybně a do posledního kola vyjížděl tři vteřiny za svým bratrem. Přestože jel rychle, svoji ztrátu mírně zvyšoval a do cíle přijel o čtvrt minuty druhý. Závod ukázal výraznou převahu Norů, kteří obsadili pět z prvních šesti míst v cíli. Mezi ně se na pátou pozici vklínil jen Ukrajinec Dmytro Pidručnyj.
Johannes Thingnes Bø získal třetí titul mistra světa ze sprintu a celkově již patnáctý v kariéře, když navázal na zlaté medaile z let 2015 a 2019. V historické statistice zlatých medailí tak překonal Martina Fourcada a osamostatnil se na druhém místě. Tarjei Bø vybojoval celkově již 22. cenný kov na mistrovství světa a zároveň vylepšil své nejlepší umístění ve sprintu, když předtím skončil nejlépe dvakrát bronzový. Se svým mladším bratrem na mistrovské stupně vítězů vystoupil v nekolektivních závodech vůbec poprvé. Laegreid se umístil na bronzové pozici vůbec poprvé, když dosud obsahovala jeho sbírka medailí z mistrovství světa pouze pět zlatých cenných kovů. Trojice norských reprezentantů zároveň navázala na sprint mužů na Mistrovství světa 2009, kde první tři místa obsadili Ole Einar Bjørndalen, Lars Berger a Halvard Hanevold.[5]
Michal Krčmář udělal při střelbě vleže dvě chyby. „U ležky byla určitě horší viditelnost než vestoje. Prý ty rány byly vpravo, vítr se zvedal, asi jsem tam měl reagovat. Když jsem zalehal, vyhodnotil jsem, že vítr je jako na nástřelu, možná mě to potrestalo,“ odůvodňoval svoje chyby.[5] Pak ale zrychlil svůj běh, vstoje zastřílel bezchybně a do cíle dojel na 14. místě. O jednu pozici za ním se umístil Jakub Štvrtecký, který nezasáhl celkem tři terče, ale běžel rychleji, a v posledním kole měl čtvrtý nejlepší čas ze všech.[6] Za nimi skončil Adam Václavík, který po čisté střelbě vleže přijížděl na druhou střelbu jako osmý. Zde však udělal tři chyby a dojel na 24. pozici. Do stíhacího závodu postoupil těsně ještě šedesátý Tomáš Mikyska se třemi nezasaženými terči. Jonáš Mareček skončil s celkem dvěma chybami na střelnici na 68. místě.
Zdroj:[1][7] (yr) – vedoucí závodník disciplíny i hodnocení světového poháru, (b) – nejlepší závodník do 25 let, (g) – obhájce vítězství
Další fotografie
Johannes Thingnes Bø
Tarjei Bø
Dmytro Pidručnyj
Michal Krčmář
Adam Václavík
Reference
↑ abIBU World Championships Pokljuka; IBU World Championships Oberhof; Start List Men 10km Sprint [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2023-02-10 [cit. 2023-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Nadvláda Norů přerušena. Sprint na MS vyhrál Ponsiluoma, Krčmář jedenáctý. iDNES.cz [online]. 2021-02-12 [cit. 2021-02-12]. Dostupné online.
↑
HALBERŠTÁDT, Karel. Michal Krčmář vybojoval v olympijském sprintu 16. příčku, Mikuláš Karlík 28.. Český biatlon [online]. Český svaz biatlonu, 2022-02-12 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.
↑ abcd
NOVÁČEK, Ondřej. Norové vyučovali ve sprintu, suverénní Johannes Bö je mistrem světa. ČT sport [online]. Česká televize, 2023-02-11 [cit. 2023-02-11]. Dostupné online.
↑
HALBERŠTÁDT, Karel. Mistrovský sprint v Oberhofu: 14. Krčmář, 15. Štrtecký. Český biatlon [online]. Český svaz biatlonu, 2023-02-11 [cit. 2023-02-11]. Dostupné online.
↑IBU World Championships Pokljuka; IBU World Championships Oberhof; Results Men 10km Sprint [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2023-02-11 [cit. 2023-02-12]. Dostupné online. (anglicky)