Módní fotografie (fotografie módy) je fotografický žánr, který zobrazuje oděvy a jiné módní výrobky. Fotografie módy je nejčastěji určena pro reklamu nebo módní časopisy, jako jsou například Vogue, Vanity Fair nebo Allure. Tento žánr si časem vydobyl svůj vlastní estetický styl, v níž je móda a odívání posíleno vhodným příběhem a exotikou.
Historie
Fotografie byla vynalezena okolo roku 1830, ale princip daguerrotypie neumožňoval masivní tisk snímků.[1] Roku 1856 vydal Adolphe Braun knihu, která obsahovala 288 fotografií Virginie Oldoiniové, hraběnky Castiglione, toskánské šlechtičny ze soudního dvoru Napoleona III. Fotografie ji zobrazovaly v jejích oficiálních soudních šatech, které se považují za první fotografovaný módní model.[2]
K zakladatelům tohoto oboru patří George Hoyningen-Huene, Martin Munkácsi a Edward Steichen. Své příjmy z módní fotografie si zajistil také Man Ray. Edward Steichen stylizoval své modely do postav art deco a Hoyningen-Huene stylizoval ženy do póz klasicistních soch. Huene, povzbuzen surrealismem a dadaismem, se pokoušel odosobnit všední věci a své modely zobrazoval jako bohy, ideální, perfektní bytosti. Martin Munkácsi fotografiemi pro časopis Harper´s Bazaar osvobodil módní fotografii z fotoateliéru. Fotografoval na ulici, dával svým modelům dynamické pózy plné energie a dynamiky podle stylu městského života třicátých let. Ve dvacátých a třicátých letech fotografoval slavné hollywoodské hvězdy Američan Clarence Sinclair Bull. V tomto období se však lídrem na poli módních fotografií stalo Německo a Evropské země vůbec. Fotografové jako byli Edward Steichen, George Hoyningen-Huene, Horst P. Horst nebo Cecil Beaton dodali tomuto žánru skvělou uměleckou formu.
Jednou z nejdůležitějších módních fotografek byla Lee Millerová. Odešla roku 1929 do Francie studovat umění a ve svém ateliéru v Paříži a pak v New Yorku fotografovala snímky v surrealistickém stylu.[3]
Průkopníkem exteriérové fotografie za přirozeného světla byla Toni Frissellová.[4]
1945 - současnost
Toni Frissellová: modelka na Victoria Station v Londýně, publikováno v Harper's Bazaar1951, fotografie módy, americká Kongresová knihovnaSoučasná módní fotografie. Autor: Rebecca Cotton, Londýn
Toni Frissellová (1907–1988) je známá svými módními fotografiemi, snímky z druhé světové války a portréty slavných Američanů a Evropanů, dětí a žen ze všech oblastí života. Byla průkopníkem exteriérové fotografie za přirozeného světla.[4]
Arthur Elgort (* 1940) spolupracuje s časopisem Vogue.
Willy Maywald (1907–1985) pracoval převážně v Paříži, fotografoval módu pro Christiana Diora a portrétoval mnoho známých umělců. Pracoval mimo jiné pro tyto módní tvůrce: Christian Dior a Pierre Balmain, Jacques Fath a Jeanne Paquin. Jeho fotografie byly považovány za „diskrétní eleganci“[8], část jich vznikla v přepychových interiérech a před drahými luxusními auty, část pod širým nebem, na ulicích a v kavárnách Paříže nebo před výlohou antikvariátu. Jeho umění, někdy představující bizarní protiklad pozadí a stylizovaných modelů, se řadí k umění nového realismu (Nouveau Réalisme). Jeho snímky byly zveřejňovány v časopisech jako Vogue a Harper’s Bazaar.
Herbert Tobias (1924–1982) se jako módní fotograf proslavil v padesátých letech. Zvlášť umělecky cenné jsou jeho portréty, ruské snímky z druhé světové války a jeho fotografie mužů s homosexuální tematikou. V roce 1948 se seznámil s civilním zaměstnancem americké armády a zamiloval se do něj. Odešli spolu do Paříže. Ve francouzském hlavním městě potkal Tobias známého německého fotografa Willyho Maywalda, pro kterého pracoval jako retušér, a ten mu poskytl první kontakty do světa módy. Roku 1953 vyšly první Tobiasovy práce v časopisu Vogue. Ve stejném roce vystoupil proti razii v pařížské homosexuální scéně, byl vykázán z Francie a vrátil se do Heidelbergu. Od října 1953 vycházely jeho snímky v německých časopisech a o měsíc později vyhrál mezi 18000 účastníky první místo v soutěži o titulní snímek Frankfurter Illustrierten Zeitung. Přestěhoval se do Berlína a tam se také konala v listopadu 1954 jeho první samostatná výstava. Díky zveřejňování svých snímků v mnoha renomovaných časopisech se stal od roku 1956 známým v německé módní branži. Jeho kontakty do světa módy a filmu vedly v dalších letech ke vzniku mnoha portrétů, např. Hildegard Knef, Zarah Leander, Valeska Gert, Amanda Lear, Klaus Kinski, Tatjana Gsovsky, Jean-Pierre Ponnelle, Andreas Baader. Od roku 1960 se stále obtížněji podřizoval disciplíně módního světa, a proto vznikalo stále méně prací.
Iris Brosch (*1964) se ve svých fotografiích žen se soustředí na jejich ženství a sílu. Ženy jsou její hrdinky. Chce se zaměřit na duše a intelekt žen.[9] Ženy zobrazuje v jejich "pevné dokonalosti".[10]
Alexander Palacios (* 1982) je vítěz soutěže Hasselblad Junior Contest z roku 2010.
Dita Pepe v rozhovoru v roce 2005 uvedla, že „v Česku je módní fotografie v plenkách, originální díla začínají vznikat až v posledních letech. Skutečně dobrou módní fotku dělá až mladá a nejmladší generace – Štěpánka Steinová a Salim Issa, Adam Holý, Marek Novotný. Bohužel o tvůrčí pojetí módní fotografie je u nás minimální zájem, prakticky nebýt časopisu 'Blok', nebylo by kde tyto snímky publikovat.“[15]
Trash the dress je styl portrétní fotografie, při které je v kontrastu elegantní oblečení a prostředí, ve kterém se fotografuje. Obecně se fotografuje ve stylu svatební, módní fotografie nebo glamour. Na rozdíl od klasiky se často odehrává na neobvyklých místech - jako jsou například střechy domů, skály, vrakoviště aut, skládky, pole, u zdi s graffiti nebo v opuštěných budovách. Žena je často oblečená v plesových nebo svatebních šatech, které se mohou během fotografování namočit, umazat a v extrémních případech také roztrhat nebo zničit. Hlavní účinek těchto snímků je zapůsobit atmosférou tradičních krásných svatebních šatů v kontrastu ve zcela netypickém prostředí. Trash the dress snímky nemají úlohu převzít místo "klasických" fotografií, ale pouze je doplňovat. Vzhledem k netradičnímu prostředí, ve kterém se fotografuje, je dobré více dbát na bezpečí všech zúčastněných.
Boudoir
Boudoir označuje fotografický styl s boudoirem (ve smyslu nábytku a/nebo místnosti) v záběru snímku. Charakteristikou tohoto stylu, který může být na pomezí mezi styly glamour či fashion, je snaha vystihnout intimitu a bezprostřednost u modelky (muži a páry jsou méně časté) v jejím soukromí, modelka je často na snímku zastižena při převlékání nebo ve spodním prádle, většinou bez explicitní nahoty.[18]
↑History of Fashion Photography na aidan.co.uk [online]. [cit. 2006-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-21.
↑Solomon-Godeau, Abigail, "The Legs of the Countess." October 39 (Winter 1986): 65-108. Reprinted in Fetishism as Cultural Discourse, Emily Apter and William Pletz, eds. (Ithaca and London: Cornell University Press, 1993):266-306.
↑Michelle Rodriguez – The Edge of Beauty [online]. [cit. 2011-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-03-2011.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kate Moennig – Time never stands still [online]. [cit. 2011-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-07-2011.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ulrich Pohlmann: „Faire vite et bien“. Zur Bedeutung des fotografischen Werkes von Wilhelm Maywald; in: Festschrift für J. A. Schmoll genannt Eisenwerth zum 90. Geburtstag; München: Architekturmuseum, 2005
.jpg)
.jpg)
.jpg)
