Panoramatická fotografie je fotografický žánr, který zachycuje velký úhel pohledu, nejčastěji krajiny nebo jakéhokoliv jiného celku. Panoramatický formát je divácky vděčný, je bližší způsobu, kterým lidé vnímají svět kolem sebe, a proto patří k atraktivním oblastem fotografie.
K samotnému získání fotografie vede více cest:
Panoramatická fotografie může být planární (rovinná), cylindrická (válcovitá) nebo sférická (kulová).
Panoramatický (velkoformátový) fotoaparát je obecně větší než fotoaparát pro střední a malé formáty. Nejvíce se používá pro studiovou, krajinnou nebo architektonickou fotografii. Tyto fotoaparáty používají velkoformátové filmy, které poskytují mnohem větší detail a ostrost než menší filmové formáty. Panoramatické fotoaparáty mají kovovou nebo dřevěnou základnu s ozubenou dráhou, na které "běží" dvě kovové standarty, jedna vepředu a jedna vzadu, spojeny měchy. Přední standarta obsahuje objektiv a závěrku; zadní drží zarámovaný panel z matného skla (matnici), před který je vložena filmová příchytka. Složení těla panoramatického fotoaparátu je – na rozdíl od většiny aparátů na obecné použití – přizpůsobitelný. Přední a zadní standarty mohou být posunuty, nakloněny, nadzvednuty nebo zhoupnuty, což umožňuje fotografovi nevodorovné ovládání perspektivy a zaostření.
Příkladem digitálního panoramatického fotoaparátu je Panoscan.
Pokud pořizujeme jednotlivé snímky, které se později spojí v počítači (tzv. stitching), doporučuje se dělat snímky se zamčenou expozicí a pevně nastaveným vyvážením bílé. Také je potřeba držet vodorovnou rovinu, k tomu slouží stativ a vodováha. Jednotlivé fotografie by se měly překrývat alespoň o 30%. Snímky pro horizontální panorama je vždy lepší pořizovat „na výšku“, aby pás vzniklý jejich spojením nebyl zbytečně úzký.
A obsahuje-li obraz i nějaké objekty v popředí, je navíc žádoucí, aby se fotoaparát na stativu mezi záběry pootáčel kolem tzv. nodální osy objektivu. Jinak se totiž často nepříznivě projeví tzv. paralaxa a sousední snímky pak není možné uspokojivě sesadit, protože jeden má na kraji třeba dva stromy v zákrytu, zatímco na sousedním jsou tytéž stromy kus od sebe. Otáčení kolem nodální osy umožní speciální panoramatická hlava, namontovaná na stativu, ale dá se použít i jednoduchý amatérsky vyrobený přípravek (návody lze najít na Internetu).
S vhodným softwarem je možné panorama vytvořit i z fotografií pořízených bez stativu. Některé programy totiž umožňují poskládat jednotlivé fotografie, i když jsou mírně natočené vůči sobě, navrhnou optimální ořez, mají možnost manuální korekce kde je možné ručně ovlivnit spojení snímků i jejich vzájemné natočení. Dokáží vyrovnat rozdílné expozice snímků snímané s plně automatickým režimem.
Cylindrické panorama neboli válcové se podobá pohledu jako by pozorovatel stál uvnitř válce...
Krychlové panorama neboli kubické je složené z šesti virtuálních stran krychle...
Kulové panorama neboli sférické panorama nebo v jistém případě malá planeta[1] je prezentace panoramatické fotografie v rovinném charakteristickém zkreslení. V obrazu jsou zastoupeny všechny úhly pohledu, které jsou vidět z místa pořízení. Oproti panoramatu cylindrickému (válcovému) je doplněno vrchlíkem i podstavou, tedy pohledem kolmo nad fotoaparát a pod fotoaparát.[2]
Panografie je fotografická technika, při které je jeden obrázek sestaven z několika překrývajících se fotografií. Může být provedena ručně s vytištěnými fotografiemi nebo pomocí softwaru na úpravu obrazu.
Jeden z prvních zaznamenaných patentů na panoramatickou kameru předložil Joseph Puchberger v Rakousku v roce 1843. Jeho fotoaparát dokázal zaznamenat zorné pole s úhlem 150°, ohniskem 20,32 centimetrů na daguerrotypické desky dlouhé 61 centimetrů.[3]
Úspěšnější a technicky dokonalejší panoramatickou kamerou zkonstruoval Friedrich von Martens v Německu v roce 1844. Jeho kamera dostala jméno Megaskop.
Po příchodu mokrého kolódiového procesu se nejen panoramatická fotografie stala technicky mnohem jednodušší a levnější než daguerrotypie.
Fotografové využívali jednoduché triky. Francouz Édouard Baldus okolo roku 1855 používal papírové negativy o rozměru 10×14 palců[4], ze kterých pořizoval kontaktní tisky 1:1. Když chtěl pořídit obraz větší, pokládal kontaktní kopie vedle sebe, což mělo panoramatický účinek.[5] Baldus poskládal z několika negativů panorama dlouhé přes dva metry.
Příchod fotografického filmu v roce 1888 způsobil převrat v panoramatické fotografii. Na trh byly uvedeny desítky kamer. Mezi nimi fotoaparáty jako například Cylindrograph[6][7], Wonder Panoramic[3], Pantascopic nebo Cyclo-Pan.
Slavné panoramatické fotografie San Francisca po zemětřesení v roce 1906 pořídil pionýr letecké fotografie z draků George R. Lawrence velkoformátovým panoramatickým fotoaparátem a stabilizační plošiny, kterou sám navrhl.[8] Jednalo se o 160stupňovou panoramatickou fotografii pořízenou z výšky 600 metrů, která byla vyvolána kontaktním otiskem z negativu o rozměrech 43 x 122 cm. Fotoaparát vážil 22 kilogramů a používaly se v něm celuloidové desky.
Společnost Haines Photo Company se specializovala na panoramatické snímky populárních amerických turistických destinací. Fungovala od roku 1908 až do pozdních desátých let dvacátého století.
abstraktní • aktu • astrofotografie • amatérská • architektury • ateliérová • bez hlavy • cestovatelská • detailu • divadelní • dětí • divoké přírody • dokumentární • duchovního světa • emotivní • environmentální • erotická • forenzní • fotokoláž • fotomontáž • glamouru • hvězdných drah • informativní • informelní • infračervená • inscenovaná • interiéru • komerční • koncertní • krajiny • kriminalistická • lomografie • makro • mikro • mobilografie • módní • momentka • mraků • noční • novinářská • panoramatická • podvodní • pohřební • v pohybu • pouliční • pornografická • portrétní • posmrtná • potravin • produktová • v protisvětle • průmyslová • přírody • reklamní • reprodukce • rodinná • rybooká • skla • skrytá matka • sociální • sportovní • stock • svatební • školní • ultrafialová • válečná • vědecká • výtvarná • ze vzduchu • zátiší • zvířat • žánrová