Sportovní fotografie označuje fotografický žánr, který zahrnuje všechny druhy sportů, ve většině případů je součástí novinářské fotografie. Hlavní využití sportovní fotografie je pro publikační účely; specializovaní sportovní fotografové obvykle pracují pro noviny, zpravodajské agentury nebo specializované sportovní magazíny.
V roce 1883 vynalezl kameru, která umožňovala zachytit celou sérii expozic na jednu desku, čímž získal pohybový diagram. Později zkonstruoval kameru, která při každém osvitu udělala samostatný snímek jedné pohybové fáze.[1] Vznikl tak zoopraxiskop, což je promítačka, která umožňovala prohlížet fotografie nalepené na kotoučku, při točení klikou se kotouček otáčel a přes objektiv se na plátno promítal pohyblivý obraz.[2]
Obor fotografické žurnalistiky se v čase prvních olympijských her v roce 1896 teprve začal rozvíjet. Pokroky se děly jak v technice fotografie tak i v technologii tisku. Pro venkovní scény (pro fotografii krajiny, architektury nebo průmyslu) byly vyvinuty speciální, ale pořád ještě poměrně velké a těžké „cestovní fotografické kamery“. Masivní ateliérové kamery měly nastavitelnou přední stěnu a také zadní stěnu s matnicí, fotografovalo se s objektivy s různou ohniskovou vzdáleností a obvykle se používaly fotografické desky o velikostech 13×18, 18×24 a 24×30 cm.
Pro cestovní kamery byl nepostradatelný skládací masivní stativ, který sportovní fotografové v Aténách v roce 1896 využili. Vskutku, zachytit sportovce v pohybu se tehdejšími technickými prostředky bylo téměř nemožné. Časy závěrky byly pořád ještě příliš dlouhé. Právě proto je většina snímků statická a aranžovaná. O několik málo let později začaly trh dobývat lehké ruční fotoaparáty, které otevřely nové možnosti fotografické žurnalistiky a také amatérské fotografie.
Přibližně do roku 1880 se v tištěném materiálu reprodukovaly ilustrace nebo fotografie pouze s pomocí časově náročných technik s vysokým podílem lidské práce – technikou dřevorytu, ocelorytu nebo litografie. Zavedení hlubotisku a autotypie umožnilo přímý tisk a rychlejší kopírování fotografických snímků. To umožnilo vydávat noviny a časopisy s obsahově aktuálními obrázky.
Na olympijských hrách v Aténách bylo pravděpodobně pořízeno méně než 100 snímků. Je známo, že na místě pracovalo sedm fotografů: pět Řeků, americký fotoamatér Thomas Curtis (zároveň získal olympijské zlato v běhu na 110 metrů překážek) a Němec Albert Meyer. Mezi fotografickými zpravodaji byl Albert Meyer zdaleka nejplodnější. Je autorem nejméně 56 snímků z celého počtu, což je více než polovina všech známých snímků. Jeho díla jsou při srovnání s fotografiemi ostatních technicky a esteticky jasně lepší. Meyersovy olympijské snímky byly publikovány v roce 1896 v rámci tehdejšího sportovního časopisu Sport im Bild, vycházejícího od roku 1885. Také málokterá moderní publikace o historii olympijských her neobsahuje jeho snímky.
Jednou z prvních fotografek sportu byla Adelaide Leavy, průkopnická americká novinářská a sportovní fotografka (1913–1999). V roce 1943 se začala věnovat sportovní fotografii, jako jedna z prvních žen, které se věnovaly sportovním událostem.[3][4] Na sportovištích byla raritou a někdy měla potíže přesvědčit organizátory akcí a další reportéry, že je tam pracovně.[3][5] Ačkoli se Leavy věnovala basketbalu, koňským dostihům, lednímu hokeji, plavání a tenisu, udělala si jméno díky fotografování boxerských zápasů každý pátek v Madison Square Garden. Její fotografie zápasu Rocky Graziano - Freddie Cochrane v roce 1945 získala dobré recenze. Řekla, že nejtěžší na pořízení dobré sportovní fotografie je dobře předvídat, kdy k akci dojde.[5]
George Grantham Bain (1865–1944) byl americký fotograf působící v New Yorku. Byl známý jako průkopník novinářské fotografie a „otec zahraniční fotožurnalistiky“.[6] V roce 1898 založil první zpravodajský fotografický servis Bain News Service. Společnost poskytovala fotografické služby, včetně portrétů a zpravodajství o nových událostech po celém světě, se zvláštním důrazem na život v New Yorku. Velká škála témat zahrnovala: celebrity, přehlídky, sportovní akce, imigraci, politické události, letectví i válečné snímky. Většina jeho fotografií se datuje od roku 1900 do středních 20. let 20. století.
Toni Frissellová, Američanka pracovala v padesátých letech 20. století pro časopis Sports Illustrated. V roce 1953 byla mezi prvními ženami zaměstnanými v Sports Illustrated a po několik desetiletí byla jednou z mála žen mezi sportovními fotografy.
Ron Kroon (1942–2001) byl nizozemský freestyle plavec a fotograf, který pracoval pro fotografickou tiskovou agenturu Anefo (1965–1968) a v sedmdesátých letech přispívajícím redaktorem pro AVRO Sportpanorama.
Jako prvního fotografa sportu na českém území můžeme označit Františka Fridricha díky snímkům z prostředí bruslařských a veslařských sportů.
V roce 1958 získal hlavní cenu World Press Photo český fotograf Stanislav Tereba za snímek „Brankar a Voda“,
v roce 1975 získal první cenu v kategorii Sport na World Press Photo česky fotograf Miroslav Martinovský za snímek „Poslední Pokus“
v roce 2004 pak získal český fotograf Jan Šibík třetí místo v kategorii sport série za snímky tradičního indického zápasu.
Tomáš Pospěch (* 1974) si pohrával s kontextuálními odkazy na vizuální strategie sportovní fotografie – Bezúčelná procházka (2004–2008) a Mimo hru (2005–2010). Tomáš Pospěch zde reagoval na vizuální stereotypy, narušoval hranice tradiční sportovní fotografie.
Ze současných autorů je třeba vyzdvihnout ještě Michala Kamaryta (ČTK).
Vybavení
Fotografové u olympijského vítěze, 2012
Používané vybavení profesionálního fotografa obvykle obsahuje rychlý teleobjektiv a fotoaparát, který má extrémně rychlé časy závěrky. Obecně lze říci, že se používají monopody, s cílem odlehčit fotografovi od těžké kamery a objektivu. Kromě toho před rozhýbáním snímku může ještě pomoci Stabilizace obrazu.
Těla fotoaparátů
Sportovní fotografie vyžaduje světelné (rychlé) teleobjektivy. Většinou jsou používány clony f/2.8 a vyšší. Běžným objektivem je například 400 mm f/2.8. Sportovní fotograf však může rovněž využít rybí oko 15mm nebo 16 – 35 mm. Pro větší sportoviště jako například fotbalové hřiště je 99% z obrázků fotografováno 400mm f/2.8. Fotografové golfu mohou použít 500mm f/4, jelikož se většinou fotografuje celý den v pohybu a tento objektiv je lehčí než 400 mm f/2.8.
Malá hloubka ostrosti. Pozadí je výrazně mimo zaostření, což má za následek lepší zaměření na fotografovaný objekt.
Objektiv může rychleji zaostřit kvůli většímu množství světla vstupujícího do objektivu – což je důležité u rychle se pohybujících sportů.
Kratší časy mohou být použity ke „zmrazení akce“.
Dálkově ovládané fotoaparáty
Sportovní fotografové mohou používat dálkově ovládané fotoaparáty z místa, kde by jinak nemohli být, například na basketbalovém koši, v hokejové brance, u doskočiště skoku dalekého, u čáry pro hod oštěpem nebo na několika místech najednou – například při dostizích.
Galerie
ACC Asia Championships
ACC Asia Championships
ACC Asia Championships
Asia League
bj-league
FIS World Championships
Horse racing event
UEFA Champions League 2009, Quarter Final FC Porto-Manchester United
↑ George Grantham Bain, Pioneer News Photographer Dies Here at the Age of 79. New York Times. April 21, 1944,. Dostupné online [cit. 2010-05-09].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Newspapers.com. Passen-Leavy Rite Revealed. The Miami News. Miami, Florida: June 10, 1948, s. 13. Dostupné online [cit. 5. 2. 2022].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Newspapers.com. Woman Sports Photographer, Visiting Here, Likes to Take Boxing Pictures. The Miami News. Miami, Florida: 12. 2. 1947, s. 12. Dostupné online [cit. 5. 2. 2022].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
