10. ledna1724 král Filip V. podepsal dekret, kterým svému synu Ludvíkovi postoupil trůn. Princ obdržel dokumenty 15. ledna, v platnost vstoupily následujícího dne.
Motivy této abdikace nebyly objasněny dodnes. Někteří historici tvrdí, že se hodlal ucházet o francouzský trůn po brzy očekávané smrti Ludvíka XV. To by jako španělský král nemohl, neboť smlouva tzv. Utrechtského míru, kterým skončily války o španělské dědictví, zakazovala, aby králem Francie a Španělska byla jedna osoba. Jiní historikové jsou jiného názoru, totiž že Filip V. si byl vědom toho, že není schopen vlády v důsledku své nemoci.
Přesto však Filip a jeho druhá žena Alžběta (Isabela) Farnese nadále hráli dominantní roli ve španělské politice z Královského paláce v Segovii, zatímco ještě příliš mladý Ludvík I. byl loutkou v jejich rukou.
Když mladý král onemocněl neštovicemi, pečovala o něho oddaně, vystavujíc se sama nebezpečí nákazy, k níž nakonec došlo, třebaže se šťastnějším koncem než u Ludvíka: 31. srpna 1724, sedm a půl měsíce po svém nastoupení na trůn, mladý monarcha v Madridu zemřel ve věku právě dosažených sedmnácti let. Pár neměl potomky.
Toto „bleskové kralování“ bylo bezvýznamné pro své krátké trvání a především proto, že ve skutečnosti se nevládlo z Madridu (kde byl dvůr Ludvíka I.), ale z Královského paláce San Ildefonso v Segovii, z paralelního dvora Filipa V. a jeho ženy Isabely. Ludvíkův otec se po jeho smrti vrátil na trůn a ujal vlády, pominuv práva svého mladšího syna, nového asturského prince Ferdinanda. Královna vdova Luisa Isabela se navrátila do Francie, neboť její přítomnost ve Španělsku nebyla vítaná a ona sama požívala na španělském dvoře málo sympatií.
GRANADOS, Juan. Španělští Bourboni (původním názvem: Breve historia de los Borbones espanoles). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN978-80-247-4097-3. S. 41, 42.