Je to hemikryptofyt vyskytující se ve vlhkých lužních lesích, mokřadních olšinách, na březích rybníků, jezer, řek, příkopů i odvodňovacích struh, na aluviálních loukách i dnech vypuštěných rybníků. Nejlépe mu vyhovuje zbahněná půda dobře zásobená humusem a dusíkem, která může být i mírně zasolená. Dobře snáší jarní zaplavení stanoviště a letní vyschnutí půdy. Často se vyskytuje i na místech ovlivněných lidskou činností. Býložravci tyto rostliny nespásají. Ploidie druhu, kvetoucího od července až do začátku září, je 2n = 22.[2][3][4][6]
Popis
Květenství
Vytrvalá bylina se čtyřhrannou, světle zelenou nebo nažloutlou, přímou nebo krátce vystoupavou lodyhou vysokou 20 až 80 cm, vyrůstající ze šikmého oddenku s tenkými, bělavými výběžky. Lodyha je lysá nebo na hranách krátce chlupatá, dutá a obvykle řídce větvená. Křížmostojné listy bez palistů jsou krátce řapíkaté nebo přisedlé a jejich čepel bývá 6 až 12 cm dlouhá a 2,5 až 3,5 cm široká, v obryse eliptická, vejčitá až kopinatá, na konci tupě špičatá, lysá a jen na světlejší spodní straně na žilkách řídce chlupatá. Listy na spodu lodyhy bývají peřenodílné až peřenosečné, částečně i peřenolaločné až hrubě zubaté, s úkrojky kolmo nebo nazpět odstávajícími. Střední lodyžní listy jsou o něco méně členěné, horní listy jsou kratší, užší a ještě méně členěné.
Drobné bílé, nachově tečkované, nevonné květy v hustých lichopřeslenech spočívají v úžlabích vstřícných listů. Květenství obsahují po 20 až 60 nahloučených květech, jejich méně členěné listeny se tvarem podobají listům a listence jsou úzce kopinaté. Kalich s pěti cípy je srostlý, neopadavý, nálevkovitý, 3 mm dlouhý a do větší poloviny členěný, tři jeho cípy s třemi žilkami jsou delší (3 mm) a dva se dvěma žilkami jsou kratší (2 mm). Bílá, srostlá, trubkovitá koruna s červenými skvrnkami je čtyřlaločná, asi 4 mm dlouhá, horní pysk je celistvý a tří laloky spodního pysku jsou shodně velké; koruna není zřetelně dvoupyská, ale téměř pravidelně čtyřcípá. V květu jsou dvě tyčinky s prašníky a čnělka s bliznou, podsemeníkový žláznatý val s nektarem je čtyřlaločný. Květ je protandrický, v prvé etapě po rozvití květů přesahují ven z koruny zralé prašníky a teprve když se vypýlí a uvadnou, tak dospějí vajíčka v semeníku, čnělka povyroste, blizna dospěje a přečnívá lístky koruny. Květy rozkvétají postupně, jen málo jich kvete současně, opylovány jsou včelami, mouchami i vosami.
Ve zralosti se plody nacházejí na dně neopadavého kalichu, jsou to obvykle čtyři trojhranné tvrdky asi 1,5 mm velké a na vrcholu uťaté. Tvrdky slouží jako semena k rozmnožování, dobře a dlouho plavou a bývají šířeny právě vodou. Bylina se přirozeně rozmnožuje i rozrůstáním výběžků z kořenových oddenků a na vhodných stanovištích vyrůstají celé kolonie.[2][3][6][7][8][9]
Taxonomie
Karbinec evropský je v české přírodě evidován ve dvou poddruzích:
Karbinec evropský pravý, nominátní poddruh, má listy většinou eliptické nebo úzce kopinaté, jež jsou v dolní části čepele peřenoklané až peřenodílné, na vrcholu špičaté až tupě špičaté, na líci listu jsou lysé a na rubu na žilkách přitiskle chlupaté. Je velice variabilním druhem ve tvaru listů, velikosti listů i lodyhy a také v pohlavnosti květů. Většina jeho květů je oboupohlavných, někdy se však na rostlině objeví několik květů s redukovanými prašníky, nebo naopak s redukovanými bliznami. Občas vyrostou rostliny pouze s květy samičími, ty jsou vždy v porovnání s rostlinami oboupohlavnými mohutnější.
Karbinec evropský mátolistý se od nominátního poddruhu odlišuje hlavně širší čepelí listů (poměr délky ku šířce je 1:1 až 2:1), které jsou po obvodě vroubkované nebo peřenolaločné, na vrcholu tupé až zaokrouhlené a přitiskle chlupaté s delšími, 4 až 6buněčnými chlupy. Původní areál tohoto poddruhu zahrnuje ostrov Korsiku, Itálii, Severní Makedonii, Řecko a Turecko. Na území dnešní České republiky byl zjištěn pouze v roce 1880 v oblasti Neratovic a pravděpodobně se jednalo jen o dočasný výskyt.
Stejně ojediněle byl v roce 1921 shledán v okolí LanžhotakříženecLycopus × intercedens Rech., vzniklý hybridizaci druhů karbinec evropský a karbinec statný (Lycopus europaeus × Lycopus exaltatus).[2]
↑US National Plant Germplasm System: Lycopus europaeus [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abBERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Karbinec európsky [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2018-04-23]. S. 367–369. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-24. ISBN80-224-0349-0. (slovensky)
↑ abRostliny: Karbinec evropský [online]. Jiří Bohdal, Naturfoto.cz, České Budějovice [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.
↑LI, Xi-wen; HEDGE, Ian C. Flora of China: Lycopus europaeus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑Prairie Wildflowers of Illinois: Lycopus europaeus [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑NAVRÁTILOVÁ, Zdeňka. Karbinec evropský [online]. Jiří Patočka, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 01.06.2013 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu karbinec evropský na Wikimedia Commons
