Pocházel ze starého šlechtického rodu Cobenzlů původem z Korutanska, byl synem Jana Karla Cobenzla (1712–1770), dlouholetého zplnomocněného ministra v Bruselu, po matce byl potomkem uherského rodu Pálffyů. Svou kariéru zahájil v roce 1772 v Haliči u rodinného přítele hraběte Pergena, poté prošel diplomatickou průpravou pod vedením kancléře Kounice. Již v jednadvaceti letech se stal vyslancem v Dánsku (1775–1777)[pozn. 2]. Od září 1777 byl vyslancem v Berlíně, kde se pokoušel zabránit konfliktu o dědictví bavorské a jednal s mladším bratrem pruského krále Fridricha II.princem Jindřichem. Po neúspěchu svých aktivit odstoupil.[1] V roce 1779 byl jmenován velvyslancem v Petrohradě, kde strávil s přestávkami dvacet let. V Rusku získal poměrně značný vliv na carevnu Kateřinu II. a podařilo se mu eliminovat vliv Pruska. V roce 1780 doprovázel Kateřinu II. do Mogileva k setkání s císařem Josefem II., v roce 1787 byl v carevnině doprovodu při její cestě po Krymu. Nástupci Josefa II. již tolik nelpěli na dobrých vztazích s Ruskem, v roce 1795 se nicméně Cobenzlovi podařilo dosáhnout třetího dělení Polska, z nějž Rakousko na rozdíl od dvou předchozích ujednání mělo značné územní zisky (Halič).
Diplomat napoleonských válek
Jako jeden z nejlepších rakouských diplomatů byl na podzim 1797 Cobenzl vyslán na jednání o míru v Campo Formiu, který ukončil jednu sérii válek s revoluční Francií. Cobenzl několikrát jednal s Napoleonem Bonapartem[2], ale nedokázal zvrátit nepříznivé důsledky pro habsburskou monarchii.[pozn. 3] Přes dílčí územní zisky muselo Rakousko rezignovat na svůj dosavadní vliv v Itálii. Po míru v Campo Formiu byl rakouským delegátem na navazujícím mírovém kongresu v Rastattu (1797–1799). Pak se vrátil do Petrohradu, kde však za vlády cara Pavla I. neměl již takový vliv jako za Kateřiny II. Pavel I. po dlouhém vyjednávání přistoupil na zapojení ruských vojsk do další války v Itálii. Když se ale Rusko po státním převratu ve Francii sblížilo s novým režimem prvního konzula Bonaparta, musel být Cobenzl na přímý popud Pavla I. odvolán (1800). Po návratu do Vídně byl jmenován státním a konferenčním ministrem a v roce 1801 byl zplnomocněncem na mírových jednáních v Lunéville.[3] Zde se opět setkal s Napoleonem, ale stejně jako předtím v Campo Formiu se mu s ohledem na výsledek války nepodařilo vyjednat pro Rakousko uspokojivé podmínky.[4] V letech 1801–1805 byl rakouským státním kancléřem a ministrem zahraničí. I když byl dlouholetým osvědčeným diplomatem, na řízení celé habsburské monarchie jeho schopnosti již nestačily. Vyznával navíc konzervativní postoje, které nestačily reflektovat rychle se měnící poměry v Evropě během napoleonských válek. Jako ministr zahraničí měl značný podíl na počátku úspěšné kariéry knížete Metternicha, který byl později dlouholetým státním kancléřem.[5]
V roce 1774 se oženil s Marií Terezií della Rovere Montelabatte (1755–1824), dámou Řádu hvězdového kříže. Hraběnka Montelabatte pocházela po matce z rodu Rottalů a byla dědičkou panství Napajedla na Moravě. Zámek Napajedla jí patřil přes padesát let[6] a po ovdovění se zde trvale usadila. Měli spolu čtyři děti, všechny ale zemřely v dětství.
Ludvíkův mladší bratr František Karel (*1758), byl kanovníkem v Olomouci a Brně. Jejich bratranec Jan Filip (1741–1810) byl též diplomatem, v letech 1792–1794 státním kancléřem, později velvyslancem ve Francii a zemřel jako poslední potomek rodu.
Odkazy
Poznámky
↑Nejstarší podoba rodového jméno byla Cubentzel, případně Cobentzel, v české literatuře se rod někdy uvádí též v podobě Kobenzl.
↑Na diplomatickou misi do Kodaně cestoval přes České království až do Hamburku společně s Kounicovým synem Josefem Klementem, který byl jmenován vyslancem ve Švédsku. Josef Klement z Kounic byl později také Cobenzlovým předchůdcem na postu velvyslance v Rusku.
↑Napoleon i z pozice vítěze uznával Cobenzlovy vyjednavačské schopnosti, zároveň ale sdílel všeobecný názor na jeho nepříliš atraktivní fyzický vzhled a nazýval jej bílým polárním medvědem. K jednání v Campo Formiu se váže také v literatuře často citovaná perlička, kdy Napoleon v návalu vzteku rozbil vzácný porcelánový servis s výhrůžkou ke Cobenzlovi, že podobně může zničit habsburskou monarchii.
Reference
↑ŠEDIVÝ, Miroslav: O švestky a brambory. Prusko-rakouská válka o bavorké dědictví 1778–1779; Praha, 2018; s. 46–48 ISBN 978-80-7557-101-4
↑MANFRED, Albert Zacharovič: Napoleon Bonaparte; Praha, 1990; s. 150–153
↑MANFRED, Albert Zacharovič: Napoleon Bonaparte; Praha, 1990; s. 291–294
↑AMELUNXEN, Clemens: Napoleonův klan; Praha, 1998; s. 67–68 ISBN 80-85946-99-8
Schauplatz des landsässigen Niederösterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande von dem 11. Jahrhundert an, bis auf jetzige Zeiten. Vídeň, 1795; s. 93–100. dostupné online