Historickými hlavními městy byly Kranj a později (od 14. století) Lublaň.
Dějiny
Prvními historickými obyvateli Kraňska byli podle HérodotaIllyrové. Ve 4. století př. n. l. území obsadily některé keltské kmeny (Carni/Καρνίοι – a to i benátskou provincii Karnii a Korutany/Kärnten) a v 1. století př. n. l. si oblast podmanila Římská říše. Po ostrogotské a langobardské nadvládě v 5. a 6. století začaly do Kraňska pronikat avarské a slovanské kmeny. Je možné, že území bylo součástí Sámovy říše.
V souvislosti s výboji Karla Velikého proti Bavarům se Kraňsko dostalo pod franskou nadvládu. K roku 973 se poprvé uvádí jako samostatné území pod jmény Carniola… vulgo Creina (název značí hraniční kraj, tak jako srbská Krajina v Bosně, nebo nynější Ukrajina). Od té doby se také datuje kolonizace země Němci. Od roku 976 spadá Kraňsko pod vévodství korutanské a stalo se objektem zájmu okolních zeměpánů, zejm. patriarchů aquilejských a vévodů rakouských. Ve sporech o korutanské dědictví ve 13. století vystoupil se svým nárokem také český král Přemysl Otakar II., který se stal držitelem Kraňska v letech 1269–1276. Po jeho pádu se Kraňsko stalo majetkem tyrolských hrabat a od roku 1335 bylo součástí habsburských držav.
Rahten, Andrej: Der Krainer Landtag. In: Die regionalen Repräsentativkörperschaften. Österreichische Akademie der Wissenschaften, Wien 2000, ISBN3-7001-2871-1, (Rumpler, Helmut – Urbanitsch, Peter: Die Habsburgermonarchie 1848–1918 svazek 7, díl 2), s. 1739–1768.