Kranj (česky též Kraň[2], německyKrainburg) je čtvrté největší město a územně-správní jednotka (občina) ve Slovinsku v historické zemi Kraňsku, jehož metropolí původně bylo, než se jí stala Lublaň. Žije zde zhruba 37 000 obyvatel. Je považováno za neformální centrum slovinských Alp.
Poloha
Město se nachází v centrální části země, v oblasti Hornokraňského regionu. Od hlavního města Lublaně je vzdálené jen zhruba 20 km seveorzápadně. Ve směru od slovinské metropole k rakouským hranicím představuje Kranj jediné větší město na cestě. Město se rozkládá v kranjsko-lublaňské kotlině, která je vklíněna mezi Julské a Kamničké Alpy. Samotný střed města je umístěn na vyvýšenině u soutoku řek Sáva a Kokra na nadmořské výšce 385 m. Levý přítok Sávy, řeka Kokra, zde vymlel do terénu 30 m hluboký kaňon. Právě díky tomuto městu získalo Kraňsko svůj název.
Název
V roce 670 se poprvé objevil název Carnium v latině, později v podobě Chreinariorum v roce 973 nebo Chreina v roce 1065, resp. Chrainburch v r. 1921). Slovanský název měl nejspíše podobu Korn’ь a přešel z latiny po příchodu Slovanů do oblasti. Nejspíše pochází od místního kmene Carnī (v řeckých zdrojích jako Κάρνοι). Podle města nese název také celý region Kraňsko (latinskyCarniola).
Historie a současnost
Hrad Kislkamen/Kieselstein na Valvasorově rytině z roku 1679
Podle archeologických nálezů byla oblast města osídlena již v neolitu. Římané založili osadu Carnium na soutoku řek Sávy a Kokry, z čehož vznikl současný název. V 6. století stálo v blízkosti významné germánské osídlení Ostrogótů a později Langobardů.
Slovanské kmeny do oblasti přišly v sedmém století. Kranj se stal kulturním a správním střediskem Kraňska, jehož název byl odvozen právě od tohoto města, a hrad Kieselstein (Kislkamen) byl sídlem kraňských markrabat. (později se centrum Kraňska přesunulo do Lublaně).
Kostel Sv. Kanciana
Z roku 1256 pochází první zmínka, v níž je Kranj zmiňován jako město. To vzniklo pravděpodobně o století dříve.[3] Kranj byl také sídlem soudu. V letech 1268–1276 byl součástí zemí pod vládou českého králePřemysla Otakara II.. V roce 1348 bylo město bez závažných důsledků zasaženo zemětřesením. Roku 1471 bylo město vypleněno při útoku osmanských Turků. Panství nad městem si vyměňovala hrabata z Celje a Habsburkové. Město se posléze stalo součástí Svaté říše římské.
Po selských bouřích a nepokojích v roce 1515 zde došlo k exemplárnímu potrestání sedláků a popravám.[4]
V šestnáctém století zažilo město rozmach díky rozvoji hornictví v Kraňsku a Korutanech. S poklesem těžby poklesl význam města a to přestalo mít svoji roli i v oblasti obchodu. Navíc jej poškodily četné požáry, např. v roce 1668, kdy oheň zlikvidoval třetinu všech domů, v roce 1749 potom téměř celé město a v roce 1811 jeho severní část.[5]
Od roku 1804 bylo město Rakouského císařství a od roku 1867 Rakouska-Uherska, jehož součástí bylo až do roku 1918. V letech 1836 a 1855 jej zasáhly epidemie moru. Josip Egartner (slovinský malíř) byl první z řady umělců své doby, kteří se v Kranji usadili. Po něm zde vznikla potom i menší kolonie různých tvůrců. Od roku 1897 sídlí v Kranji také gymnázium. Založeno bylo nicméně historicky již podruhé; školu tohoto typu zde měli místní již v roce 1810 na krátkou dobu, kdy bylo město pod francouzskou okupací za napoleonských válek.
Průmyslovému rozvoji přispěla po roce 1870 železnice z Lublaně do Tarvisia. V závěru 19. století zde byl rovněž na místním hřbitově odhalen památník místnímu rodákovi a významnému slovinskému básníkovi, Franci Prešerenovi.[6]
V roce 1900 mělo město dva tisíce obyvatel, z nichž většina byla Slovinců. Podle map třetího vojenského mapování z přelomu století byla zástavba tehdejšího města soustředěna jen do historického jádra a několika málo lokalit, např. severního předměstí, oblasti Huje nebo Klanec apod., kudy se město začalo šířit dále.
V roce 1906 získalo díky projektu „nových alpských železnic“ přímý přístup přes tunel Karavanky a Villach do severozápadních částí monarchie a do Německa. Před vypuknutím první světové války zde byla také vybudována kanalizace, Kranj nicméně předstihla větší slovinská města, kde stála již v závěrečných letech 19. století.[7] Industrializace znamenala připojení některých okolních vesnic k městu.
Po první světové válce se Kranj stal součástí Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů a následně Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávie). Meziválečný rozvoj města byl umožněn díky zahraničnímu kapitálu. Působila zde i částečně československá společnost Jugočeška, která zde měla svoji továrnu. Později zde sídlily i další společnosti, které se podílely na textilní výrobě. V roce 1926 zde byl postaven Národní dům. Ve třicátých letech 20. století byly časté stávky dělníků za lepší podmínky.
Za druhé světové války bylo město součástí říšskoněmeckého záboru. V oblasti bojovali proti okupantům partyzáni. Po druhé světové válce se město stalo součástí Jugoslávie a po roce 1991 samostatného Slovinska. Industrializace města byla i nadále posilována, vznikl závod na výrobu pneumatik. Zástavba se rozšířila v podobě panelových domů na druhý břeh řeky Kokry a také severně od historického jádra města. Město získalo dálnici jako jedno z prvních v tehdejší Jugoslávii, neboť tato byla tzv. Dálnice bratrství a jednoty.[8]
Josip Broz Tito využíval místní hrad v lokalitě Brdo pri Kranju jako jednu ze svých rezidencí.
V 90. letech 20. století došlo vlivem celosvětových trendů, politických změn a rozpadu tehdejší Jugoslávie k útlumu průmyslové výroby. Do původních závodů nebo nových se podařilo nicméně získat nové investory, např. společnost Goodyear apod. Vedle průmyslové zóny také vyrostlo zcela nové obchodní centrum.
Obyvatelstvo
V roce 1754 měla Kranj okolo 1500 obyvatel, v roce 1910 bylo při posledním rakousko-uherském sčítání lidu napočítáno 2850 osob. V prvním jugoslávském sčítání roku 1921 zde bylo uvedeno 2905 obyvatel, o deset let později potom 4191. V prvním poválečném censu v roce 1948 žilo v Kranji 1948 15 981 osob[9], v roce 1953 potom 17 827 obyvatel a v roce 1971 zde bylo napočítáno již 27 209 osob. V roce 2015 mělo samotné město Kranj 41 929 obyvatel (75 % Městské občiny Kranj tvoří samotné území města, 25 % potom okolní vesnice).
Administrativní dělení
Území města Kranj (slovinskyMestno območje Kranj) se dělí na čtyři části: Samotné město Kranj, dále potom místní části Britof, Hrastje a Kokrica.
Ekonomika
V bývalé Jugoslávii a později ve Slovinsku je Kranj známá jako průmyslové město. Vyrábí se zde elektrotechnické zařízení a stroje. Kranj proslavila především místní společnost Iskra[10], která byla předním jugoslávským výrobcem elektronických a strojních zařízení a vyvážela je i do zahraničí.
Místní jezero s názvem Trboje vzniklo pro potřeby vodní elektrárny Mavčice.
Hospodářské propojení s metropolí Lublaní je značné. Průmyslové zóny, které jsou využívané pouze z části, se nachází při železniční trati na břehu řeky Sávy na druhé straně od historického centra. Sídlí zde např. závod společnosti Goodyear.[11]
V Kranji se také nachází podnikatelský inkubátor.[12]
Školství
Gymnázium v KranjiRohový dům ve středu městaSávská ulice
V Kranji se nachází řada základních i středních škol. Místní gymnázium je jedním z prvních, kde byl slovinský jazyk používán ve výuce.
Kultura a pamětihodnosti
Bývalý Prešerenův dům dnes plní účel jako muzeum.[13]
Pravidelně se v létě v Kranji konjá festival Prešerenovy dny (France Prešeren má v Kranji svůj hrob), dále Týden slovinského dramatu nebo Kranjský jazzový festival. Oblíbený je také festival Týden mládeže (slovinskyTeden mladih).
Pamětihodnosti
Historické centrum města Kranj patří k nejlépe dochovaným historickým jádrům měst ve Slovinsku.
Zámek Kislkamen (Kieselstein) – raně gotická stavba nad řekou Sávou byla založena vévody z Ortenburku r. 1256, od roku 1456 byl ve vlastnictví vévodů z Celje, císař Ferdinand I. Habsburský prodal hrad v polovině 16. století baronu Jakubovi Khieslovi, který hrad s císařovým povolením přejmenoval po sobě a podnikl renesanční přestavbu s věží. Další dostavba následovala v 18. a 19. století. Roku 1913 byl hrad zestátněn, v meziválečné době sloužil jako jedno ze sídel vlády; roku 1952 byl celkově upraven podle projektu Josipa Plečnika.
Turisticky atraktivní místo pro výlety je rovněž i Šmarjetna gora (hora sv. Markéty) s kostelem, který ji je zasvěcen. Nedaleko od ní se nachází také pozůstatky hradu Wartenberg.
Silnice č. 210 obchází město Kranj obchvatem z východní strany, kde stojí i některé mimoúrovňové křižovatky. Některé významnější silnice vedou do středu města.
Mezi obyvatelstvem je vysoká úroveň motorizace, a to 514 vozidel na 1000 obyvatel.[16]
Železniční doprava
Přítomné je rovněž železniční spojení s Lublaní i Jesenicí a dále do Rakouska (Železniční trať Lublaň – Jesenice). Z hlavní trati odbočuje na území Kranje i vlečka, která směřuje do obce Naklo, kde stojí průmyslový závod. Železniční stanice Kranj se nachází na druhém břehu řeky Sávy, v blízkosti historického středu města.
Ve městě je v provozu od roku 2016 bikesharingový systém, který umožňuje dopravu mezi více městy.[17]
Panorama města
Sport
Západně od města se na svahu údolí řeky Sávy nachází skokanský můstek (Gorenja Sava).
Město má jedno z největších center pro vodní sporty na území Slovinska a v roce 2003 hostilo evropský šampionát ve vodním pólu. Místní tým AKV Triglav několikrát vyhrál slovinský šampionát ve vodním pólu.
↑BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN978-80-86918-64-8. S. 46, 109.
↑LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN978-3-631-62877-5. S. 150. (angličtina)
↑LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN978-3-631-62877-5. S. 189. (angličtina)
↑LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN978-3-631-62877-5. S. 288. (angličtina)
↑LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN978-3-631-62877-5. S. 352. (angličtina)
↑ Najveći projekat bivše Jugoslavije se nikada nije završio. Alo. Dostupné online [cit. 2023-06-29]. (srbština)
↑Krajevni imenik Ljudske republike Slovenije. Lublaň: Úřední věstník LRS, 1952. S. 6. (slovinština)
↑ Jugoslavija, Niš i industrija: Od lokomotive razvoja do kesica za supu i muzičkih studija. BBC na srpskom. Dostupné online [cit. 2023-06-29]. (srbština)
↑ Goodyear to expand capacity 25% at Slovenia plant. Tire Business. Dostupné online [cit. 2023-06-29]. (angličtina)
↑ Kranj: Pošte v središču mesta ni več, prihaja podjetniški inkubator Kovačnica. Finance. Dostupné online [cit. 2023-06-29]. (slovinština)
