Hnutí žlutých vest (přeneseně Žluté vesty, francouzsky Mouvement des gilets jaunes; výslovnost [žilɛ žon]) je protestní hnutí, které vzniklo v listopadu 2018 ve Francii a utichlo v polovině roku 2019. První velké akce a demonstrace se konaly 17. listopadu 2018 zejména na severu země a v Paříži. Následně se hnutí v menší míře rozšířilo i do blízkých zemí (mj. Itálie, Belgie a Nizozemska). Na některých místech protesty přerostly v občanské nepokoje, stavění barikád a rabování. Hnutí je pojmenováno podle svého symbolu – reflexních žlutých vest, oblékaných účastníky protestů.
Hnutí se zformovalo pomocí sociálních médií jako jsou Facebook, Twitter a YouTube. Mezi jeho výrazné postavy patří Éric Drouet, Maxime Nicolle, Priscillia Ludosky[1] a Jacline Mouraud.[2] Stavělo se zprvu hlavně proti rostoucím cenám pohonných hmot a nákladů na bydlení. Vládní politika a daňové reformy podle něj příliš dopadají nejen na dělníky a zaměstnance s relativně nízkými příjmy, ale také na střední třídu, zejména v příměstských oblastech a na venkově. Protestující žádali zastavení těchto jevů a odstoupení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Prezident a francouzská vláda poté učinili několik ústupků, což vedlo k oslabení hnutí.
Protesty začaly 17. listopadu 2018 a zúčastnilo se jich více než 300 000 lidí. Do 21. listopadu bylo zraněno 585 civilistů, z toho 16 vážně, a 115 policistů (tři byli zraněni vážně).
Během 24. listopadu uspořádalo Hnutí žlutých vest více než 1 600 akcí, kterých se zúčastnilo okolo 106 000 demonstrantů. Největší akce se konaly v Paříži, a to i na Avenue des Champs-Élysées (celkově 8 000 účastníků). Zde protesty přešly v násilnosti – protestující zapalovali ohně, strhávali dopravní značky, stavěli barikády a vytrhávali dlažební kostky. Policie musela použít slzný plyn a vodní děla, aby je rozehnala. Škody v Paříži byly vyčísleny na 1,5 milionu eur, zranění utrpělo 20 osob včetně čtyř příslušníků pořádkových sil.[3]
Na 1. prosinec 2018 byly zorganizovány protesty s názvem „Act 3 – Macron Quits“ (česky Třetí dějství – Macron odstoupí) a účastí 136 tisíc lidí po celé Francii. Během protestu bylo v metropoli spáleno přes sto aut a byl poničen interiér Vítězného oblouku; škody byly vyčísleny na 3–4 miliony eur, 133 lidí bylo zraněno.[4][5]
O týden později, 8. prosince, protestovalo po celé Francii podle francouzského ministra vnitra okolo 125 tisíc lidí. Podle něj bylo v hlavním městě nejméně 10 tisíc demonstrantů, další protesty se konaly i v Lyonu či Bordeaux. 135 lidí bylo zraněno, z toho 17 policistů. Po celé zemi policie zadržela 1 385 demonstrantů, z nichž 974 poslala do vazby.[6] V celé Francii bylo nasazeno více než 89 000 příslušníků pořádkových složek.[6][7]
Dne 15. prosince se protestů v zemi zúčastnilo celkově přes 33 tisíc lidí. V Paříži se sešly asi tři tisíce demonstrantů, na pořádek zde dohlíželo asi osm tisíc členů bezpečnostních složek a 157 lidí bylo zadrženo; 104 z nich bylo vzato do vazby.[8]
V sobotu 22. prosince v celé zemi protestovalo téměř 24 tisíc lidí. V pařížských ulicích bylo podle policie asi 2 000 lidí. Do odpoledne policie zadržela 65 lidí a čtyři umístila do vazby. V důsledku blokád zemřel při silniční nehodě desátý člověk.[9]
Před koncem roku, 29. prosince, byla ve srovnání s předchozími protesty účast výrazně nižší – v Paříži demonstrovalo jen kolem 1 000 lidí, největší účast byla v Bordeaux (2 400 protestujících). Na některých místech se demonstrující střetli s policií.[10]
Během 8. protestní soboty 5. ledna 2019, několik dnů po zatčení jednoho z mediálně nejznámějších představitelů hnutí žlutých vest Erika Droueta,[11] demonstrovalo po celé Francii podle ministra vnitra 50 tisíc lidí (z toho v Paříži 3 500 lidí, 24 bylo zadrženo). V Nantes, Lille a v Rouenu došlo k násilným střetům, v Montpellier byli lehce zraněni čtyři policisté. Vládní mluvčí Benjamin Griveaux musel být evakuován ze své pařížské kanceláře v ulici de Grenelle poté, co do budovy násilně vnikla skupina demonstrantů, která k tomu použila stavební zařízení z ulice.[12][13]
Podle ministra vnitra se 12. ledna demonstrací účastnilo 84 tisíc lidí.[14] Po celé Francii bylo nasazeno kolem 80 tisíc policistů a četníků. Protesty probíhaly například v Paříži (8 000 lidí, 5 000 policistů, 154 demonstrantů bylo zatčeno), Marseille, Toulonu, Bordeaux, Štrasburku, Caen, Perpignanu nebo ve městě Bourges (asi 6 000 lidí). V Paříži bylo zadrženo přes 50 lidí kvůli držení zbraní. Celkem bylo zadrženo 244 protestujících a více než dvě desítky lidí byly zraněny.[15][16]
Dne 19. ledna podle úředního odhadu protestovalo kolem 84 tisíc lidí. K zajištění pořádku bylo nasazeno okolo 80 tisíc policistů. Nejvyšší účast byla v Toulouse (kolem 10 tisíc demonstrantů), dále se protestovalo v Paříži (7 000 lidí, přes 40 zatčeno), Rouenu nebo Bordeaux (4 000 lidí). V Lille, v Béziers a v Angers vyšlo do ulic 2 500 až 3 000 lidí, dva tisíce lidí protestovaly v Rennes a v Nancy. Celkem bylo zatčeno několik desítek lidí.[17][18]
Podle úředního odhadu v sobotu 26. ledna protestovalo asi 69 tisíc lidí.[19][20] V Paříži protestovalo asi 2 500 lidí (223 bylo zatčeno), zhruba 250 demonstrantů se sešlo ve Štrasburku, přibližně stovka žlutých vest se objevila v Montpellier a shromáždění se odehrála i v městech Évreux, Bordeaux, Nantes, Toulouse nebo Marseille. Francouzské úřady vyslaly do ulic přes 80 tisíc policistů[21] a bylo zadrženo 22 lidí.[22] Jérôme Rodrigues, jeden z výrazných představitelů hnutí, byl po vážném úderu do oka (podle jeho právního zástupce jej zasáhl gumový projektil)[23] odvezen do nemocnice a uveden do umělého spánku.[24]
Následující den pak prošel Paříží průvod několika tisíc lidí z hnutí červených šátků a modrých vest, kteří přišli podpořit demokracii a státní instituce a volali po ukončení násilností.[20]
Členové hnutí žlutých vest také ohlásili zájem kandidovat v květnových volbách do Evropského parlamentu.[25]
V průběhu 12. protestní soboty 2. února 2019 se podle ministerstva vnitra se do protestů zapojilo kolem 58 600 lidí. Demonstrace se konaly například v Paříži (10 500 lidí, 30 zadrženo), Marseille, Bordeaux, Valence nebo Tours. K udržení pořádku bylo nasazeno 80 000 policistů.[26]
Francouzské ministerstvo vnitra uvedlo, že 9. února se protestů zúčastnilo kolem 51 400 lidí.[27] Protesty se konaly například v Paříži (4 000 lidí, 39 zadrženo), Marseille, Lyonu, Bordeaux, Toulouse, Montpellier, Lille, Nantes, Rennes, Caen či v Brestu. Při potyčkách mezi policií a demonstranty si jeden aktivista vážně poranil ruku a přišel o čtyři prsty. Podle francouzských médií způsobil zranění policejní granát, určený k rozhánění davu.[28]
Ve stejný den se konaly také protivládní demonstrace v Římě s účastí 50 000 až 100 000 lidí, mezi nimi italských žlutých vest.[28] Několik dní předtím, v úterý 5. února 2019, přitom přicestoval italský ministr práce a sociální politiky Luigi Di Maio do Paříže, setkal se se zástupci francouzských žlutých vest a vyslovil jim podporu. Na znamení protestu proti akci italského ministra byl francouzským ministerstvem zahraničí následně odvolán jeho velvyslanec v Římě ke konzultacím.[29]
Dne 16. února podle ministerstva vnitra protestovalo kolem 41 500 lidí.[30]Demonstrace se konaly například v Paříži (5 000 lidí, 23 zatčeno), Lyonu, Bordeaux, Marseille, Štrasburku nebo Toulouse.[30]
Následujícího týdne, 23. února, se podle oficiálních údajů do protestů zapojilo necelých 47 tisíc lidí.[31] V celé zemi se uskutečnily více než čtyři desítky demonstrací, lidé se sešli mimo jiné v Paříži (5 800 lidí), Toulouse, Blois, Lille, Rouenu či Bordeaux.[32] Celkem bylo zadrženo několik desítek lidí.
Demonstrací 2. března 2019 se podle ministerstva vnitra zúčastnilo kolem 39 300 lidí. Protesty se konaly například v Paříži (4 000 lidí, 33 zatčeno), Nantes, Alès, Lyonu, Bordeaux, Nice, ve Štrasburku, Dijonu nebo Lille.[33][34]
O týden později, 9. března, podle ministerstva vnitra protestovalo kolem 28 00 lidí.[35] V Paříži se do protestů zapojily i učitelky mateřských škol, které chtěly vlastní akcí vyjádřit nesouhlas s reformou podpory v nezaměstnanosti. Souběžně se konal také pochod žen, které nesly transparent s heslem „Rovnost žen a mužů, která není“.[36]
Podle odhadů 16. března protestovalo kolem 15 tisíc lidí, z toho přes 10 tisíc v Paříži.[37] Protesty doprovázela vlna násilností a bylo zadrženo přes 150 protestujících.[38]
Protestů 23. března se zúčastnilo kolem 40 500 lidí, z toho 5 000 v Paříži.[39] Kvůli násilnostem z předchozího týdne dohlíželo na demonstrace také sedm tisíc vojáků z operace Sentinelle.[39] Protesty se konaly například v Paříži, Nice, Montpellier nebo La Rochelle.[40]
Protestů v průběhu 20. protestní soboty 30. března se dle úřadů zúčastnilo přes 33 700 lidí, z toho přes 4 000 v Paříži, kde byl relativní klid – policisté uzavřeli okolí bulváru Champs-Elysées. Policie nasadila slzný plyn v Bordeaux proti skupině radikálů.[41][42]
Demonstrací 6. dubna se zúčastnilo podle ministerstva vnitra 22 tisíc lidí.[43]
O týden později, 13. dubna, protestovalo 31 tisíc lidí a 27 osob bylo zadrženo. Centrem protestů se stalo Toulouse, kde byly doprovázeny výtržnictvím. Další demonstrace se konaly například v Paříži, Lille, Bordeaux, Štrasburku, Rouenu a Montpellieru.[44]
Dne 20. dubna protestovalo podle odhadů 27 900 lidí, z toho 9 000 v Paříži; zadrženo bylo nejméně 220 lidí.[45]
Dne 27. dubna protestovalo podle ministerstva vnitra 23 600 lidí. Největší účast byla v Paříži (více než 2 000 lidí) a Štrasburku.[46]
Členové hnutí žlutých vest se spolu s francouzskými labouristy účastnili demonstrací proti politice prezidenta Emmanuela Macrona, které se konaly 1. května. Těchto protestů se zúčastnilo přes 150 tisíc lidí.[47]
Dne 4. května, 25. týden v pořadí, protestovalo asi 18 900 lidí a při potyčkách s policií bylo několik z nich zraněno.[48]
Dne 11. května protestovalo podle odhadu ministerstva vnitra 18 600 lidí, z toho 1 200 v Paříži.[49]
Demonstrace se konaly také během června a července. Vzhledem k nízké účasti přestala policie zveřejňovat odhady počtu účastníků.[50]
V reakci na protesty učinili prezident a vláda následující ústupky:[51][52]
K požadavkům hnutí patří zejména:[54]
Další požadavky jsou popsány v manifestu žlutých vest.[55] Jedná se o tyto body:
Žluté vesty také požadovaly »Impots sur la fortune«, což znamená buď daň z majetku nebo z luxusu, v každém případě jim šlo o progresívní zdanění velmi bohatých (s finančním majetkem 1,5 milionu eur a výše),[56] možnost vyvolat lidové referendum, zrušení daně z přidané hodnoty (DPH) na potraviny a další zboží denní potřeby a nasazení vysokého DPH na luxusní produkty.
Demonstrace ve Francii vedly k protestům i v dalších zemích. Tyto protesty, které přejaly symbol reflexní vesty, se konaly například v Belgii, Nizozemsku, Polsku, ve Velké Británii, v Maďarsku, na Tchaj-wanu a v dalších zemích.[54]
V České republice se k hnutí žlutých vest přihlásil např. poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna, když v polovině prosince přišel do Sněmovny ve žluté vestě jako vyjádření svých sympatií k hnutí.[57] Po vzoru hnutí také měla na sobě žluté vesty většina z asi stovky účastníků akce, kterou před koncem ledna 2019 na Václavském náměstí v Praze uspořádal krajský výbor pražské KSČM. Jednalo se o asi 40minutové protestní shromáždění proti zvyšování nákladů na bydlení.[58] Premiér Andrej Babiš 26. června 2019 při poslaneckém hlasování o nedůvěře jeho vládě naznačil souvislost protivládní demonstrace z 23. června s pařížskými protesty na základě toho, že někdo z vystupujících měl na sobě reflexní vestu. Pořadatelé demonstrace se k hnutí žlutých vest nehlásili.[59][60][61]
Nějakou dobu se spekulovalo o tom, zda hnutí nebylo motivováno či podněcováno ruskou dezinformační kampaní. Kromě účasti několika osob s vazbami na Rusko[62] na demonstracích se však tyto spekulace nepotvrdily.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mouvement des Gilets jaunes na francouzské Wikipedii a Yellow vests movement na anglické Wikipedii.