Hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron (Bull.) Šutara 2008) neboli babka je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Z houbařského hlediska jde o jedlý, ale nepříliš ceněný druh horší jakosti.[1] Také bývá často napadán červy a plísněmi.
Dále existují lidové a krajové názvy jako: hříbek máslový, mračinko, ovčí hříbek, podhříbek, podhoubek (Lomnicko), podlipník (Frenštátsko), podzemník (Unhošťsko), pupek, ševčík a židák (Olomoucko).[5]
Klobouk dosahuje 30 - 80 (110) milimetrů, v mládí je polokulovitý, poté klenutý, ve stáří poduškovitý až ploše rozprostřený. Povrch má šedohnědou, šedookrovou, světle- až tmavohnědou barvu, někdy s olivovým nádechem. Pokožka je matná, nelesklá, suchá. V mládí hladká až sametová, později i jemně plstnatá. Obvykle rozpraskává na malá políčka. Praskliny bývají načervenalé, protože se (obzvlášť v mládí) pod pokožkou klobouku nachází červenavá vrstva.[1]
Rourky jsou 4 - 10 (13) milimetrů dlouhé, společně s póry mají nejprve žluté zbarvení, později jsou žlutoolivové až olivově zelené. Při poškození mají tendenci měnit barvu do modra či zelena.[1]
Třeň skoro válcovitý, někdy u báze silnější, bez síťky. V horních partiích je zbarven žlutě, níže (nebo celý) bývá načervenalý až vínově červený. Povrch kryjí červenavá až hnědá zrníčka.[1]
Dužnina má v oblasti klobouku a vrchní části třeně nažloutlé až žluté zbarvení, v nižších partiích může být načervenalá, v bazální části až nahnědlá. Při poškození více nebo méně modrá. Chuť je mírná až nakyslá, vůně nenápadná.[1]
Povrch klobouku je tvořen palisádodermem 8 - 18 μm širokých hyf. Výtrusy dosahují (10) 11 - 15 (17) × (4) 5 - 6 (6,5) μm, jsou hladké, elipsovitě vřetenovité, patrná je mělká suprahilární deprese. Výtrusný prach je olivově hnědý.[1]
Hojný druh rozšířený od nížin až po horské oblasti. Roste pod listnatými i jehličnatými stromy v lesích i mimo les na antropogenních a synantropních stanovištích, jako jsou parky nebo hráze rybníků. Albert Pilát jej uváděl jako druh smíšených lesů na půdách nevápenatých, v rámci bučin v nížině a pahorkatině, dále do smrkových monokultur na kyselejších půdách v nížině a pahorkatině a nakonec mezi houby pásma kosodřevin mykorhizně vázané na kosodřevinu.[4] Fruktifikuje od června do poloviny října,[1] výjimečně do začátku listopadu.
Hřib žlutomasý roste v Severní Americe (Kanada, USA), Asii (Japonsko, Tchaj-wan), Austrálii (včetně Tasmánie a Nového Zélandu) a v Evropě, konkrétně v následujících zemích: Andorra, Belgie, Bělorusko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Gibraltar, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Spojené království (včetně ostrova Man).[6]
Jedlá houba kvalitativně horší než ostatní hřiby. Dužnina je měkká, obsahuje vysoký podíl vody, a proto snadno podléhá zkáze. Bývá napadána plísněmi a dalšími houbami. Velmi často na ní parazituje nedohub zlatovýtrusný (Hypomyces chrysospermus), který se v posledních fázích vývoje projevuje zlatožlutým povlakem.[3] Nedohub vytváří jedovaté mykotoxiny, a proto by jím stižené plodnice neměly být konzumovány.[7][8] Produkované toxiny by mohly způsobit nepravou otravu, hypoteticky možná i rakovinu. Doporučuje se proto sbírat jen mladé plodnice bez známek napadení, a to výhradně pro okamžité zpracování. Nevhodné je tedy např. sušení. Nedohub se vyskytuje (v malém rozsahu) i na povrchu mladých plodnic a může se tedy v průběhu sušení rozšířit na ostatní houby.[9]
Hřib moravský • Hřib pružný • Hřib štíhlotřenný
Hřib borový (hnědofialový) • Hřib bronzový • Hřib dubový (habrový) • Hřib Melzerův • Hřib nádherný • Hřib smrkový (březový, citronový) • Hřib šumavský
Hřib dřevožijný • Hřib sírovýHřib maličký • Hřib malinový • Hřib peprný • Hřib rubínový
Hřib Fechtnerův • Hřib hnědorůžový • Hřib horský • Hřib královský • Hřib přívěskatý • Hřib růžovník • Hřib šedorůžový • Hřib Wichanského
Hřib Kluzákův • Hřib kříšť • Hřib medotrpký • Hřib olivovožlutý
Hřib modračka • Hřib žlutokrvavý
Hřib plavý • Hřib skvrnitý
Hřib červený • Hřib Engelův • Hřib lindový
Hřib hnědý (hnědočervený, naduřelý)
Hřib měďový • Hřib rudonachový (žlutonachový) • Hřib zavalitý
Hřib kovář (neměnný) • Hřib žlutý
Hřib hvězdákožijný • Hřib příživný
Hřib broskvový • Hřib meruňkový
Hřib Dupainův • Hřib Le Galové (Špinarův) • Hřib Moserův • Hřib nachový • Hřib narůžovělý • Hřib satan (hlohový, satanovitý) • Hřib středomořský • Hřib vlčí
Hřib Adalgisin • Hřib atlantický • Hřib koloděj (kavkazský, rudomasý) • Hřib kolodějovitý • Hřib polosíťkovaný • Hřib Quéletův • Hřib tajemný
Hřib nachovýtrusý • Hřib žlučník
Hřib osmahlý • Hřib plstnatý • Hřib topolový • Hřib zlatokořenný
Hřib Markův • Hřib mokřadní • Hřib políčkatý • Hřib Redeuilhův • Hřib sametový • Hřib Sarnariho • Hřib suchomilný • Hřib uťatovýtrusý • Hřib žlutomasý
Kozák dubový • Kozák habrový • Kozák půvabný • Kozák korsickýKozák bílý • Kozák březový • Kozák černohnědý • Kozák maličký • Kozák pískomilný • Kozák šedohnědý • Kozák šedozelený • Kozák topolový • Kozák zelenající • Křemenáč bělostný • Křemenáč bělotřeňový • Křemenáč borový • Křemenáč březový • Křemenáč černotřeňový • Křemenáč dubový • Křemenáč osikový • Křemenáč smrkový
Lupenopórka (Lupenopórka červenožlutá) • Šiškovec (Šiškovec černý) • Hřib (Lanmoa) (Hřib vonný)