PROFILBARU.COM

Eleonora Portugalská
	císařovna Svaté říše římské
	Císařovna Eleonora po roce 1468, autor portrétu Hans Burgkmair starší
Doba vlády	1452–1467
Narození	18. září 1434 nebo 18. září 1436; Torres Vedras
Úmrtí	3. září 1467; Vídeňské Nové Město
Pohřbena	Nový klášter, Vídeňské Nové Město
Manžel	Fridrich III. Habsburský
Potomci	Kryštof; Helena; Maxmilián I.; Kunhuta; Jan
Rod	Burgundský
Dynastie	Avíz
Otec	Eduard I. Portugalský
Matka	Eleonora Aragonská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eleonora Helena Portugalská (18. září 1434/36, Torres Vedras – 3. září 1467, Vídeňské Nové Město) byla portugalská infantka, dcera portugalského krále Eduarda I. a Eleonory Aragonské. V roce 1452 se stala manželkou císaře Fridricha III. a zároveň císařovnou Svaté říše římské.

Dětství

Eleonora byla čtvrtým dítětem portugalského krále Eduarda I. Literární zdroje se liší v roce jejího narození – uvádějí rok 1434 nebo 1436. Pravděpodobnější je rok 1436. Obvykle se uvádí, že v roce 1452, kdy se provdala a stala císařovnou, jí bylo 16 let. Vyrůstala v bohaté zemi, která v té době zažívala rozmach jako koloniální a obchodní mocnost. V roce 1438 král Eduard předčasně zemřel. Regentem a poručníkem nezletilých potomků se stal králův bratr Petr. Když dosáhl Eleonořin bratr Alfons plnoletosti (1448), odmítl mu strýc předat vládu v zemi, a tak si ji Alfons vynutil násilím. Eleonora již tedy jako dítě poznala krvavé rodinné spory.

Sňatek s Fridrichem III. a císařská korunovace

Římský král Fridrich III. byl na portugalskou princeznu Eleonoru upozorněn burgundským vévodou Filipem, který měl za manželku její tetu Isabelu. Když Eleonora v roce 1451 dostala nabídku provdat se za římského krále, a zaujmout tak nejvyšší postavení mezi ženami v Evropě, údajně prohlásila, že chce jen Fridricha a nikoho jiného.^[zdroj?] Odmítla francouzského následníka trůnu, který jí mohl přinést „pouze“ královský titul. Do Lisabonu se totiž donesl papežův výrok, že hodlá krále Fridricha v Římě korunovat na císaře a jeho ženu na císařovnu.

Když Fridrich poslal do Lisabonu své vyslance, vydala se na plavbu do Itálie. O 21 let starší a stále svobodný král Fridrich tou dobou podnikal svoji římskou jízdu za císařskou korunovací. Se svou patnáctiletou (?) nastávající se setkal v Sieně. Pár byl oddán v Římě 16. března 1452 papežem Mikulášem V. a o tři dny později, 19. března, korunován římským císařem (jako Fridrich III.) a císařovnou. Zatímco Fridricha korunoval sám papež, korunu Eleonoře na hlavu vsadila Barbora Cellská, vdova po císaři Zikmundovi. Byla to poslední císařská korunovace uskutečněná v Římě.

Manželství

Manželství mezi Fridrichem a Eleonorou nebylo příliš šťastné. Bohatá princezna si vzala chudého císaře, který by mohl být jejím otcem. Fridrich se uzavíral do sebe a bádal v „tajemstvích života“,^[zdroj?] zatímco Eleonora měla pocit, že císař by měl reprezentovat a vládnout. Také prostředí v Lisabonu a na německých hradech bylo značně rozdílné.

Po manželově boku dokonce zažila několik zajetí. Poprvé byl císařský pár hned po návratu z Říma v rezidenci ve Vídeňském Novém Městě obležen vojsky stavovské opozice, která vyžadovala vydání nezletilého krále Ladislava Pohrobka, jemuž byl Fridrich poručníkem. Další přepadení Vídeňského Nového Města se konalo v roce 1455, ještě před narozením prvního dítěte. Potřetí byla s manželem zajata na vídeňském hradě (mocenské spory Fridricha a jeho bratra Albrechta VI.) v roce 1462, kdy povzbuzovala svého manžela a vyjednávala se vzbouřenci. Zajetí tehdy ovlivnilo i malého následníka trůnu Maxmiliána.

Císařovna politický vliv neměla. Na veřejnosti se objevovala výjimečně, obvykle při slavnostních příležitostech, kdy si císař přál její přítomnost. Žila většinou v ústraní v prostředí svého skromného dvora a věnovala se výchově dětí.

Děti

Eleonora dala svému manželovi pět dětí, jimž věnovala veškerou svou lásku a péči. Dospělosti se však dožily pouze dvě děti – pozdější císař Maxmilián I. a dcera Kunhuta, která se později provdala za bavorského vévodu Albrechta IV. Předčasnou smrt dalších tří dětí (Kryštofa, Heleny a Jana) dával císař za vinu Eleonoře, protože prý malé děti nerozumně přecpávala portugalskými pamlsky.^[zdroj?] Po smrti posledního dítěte roku 1467 došlo mezi manžely k vážné roztržce. Císařovna byla v té době vážně nemocná a po léčebném pobytu v lázních zemřela ve Vídeňském Novém městě ve věku 30 (nebo 32) let a byla pohřbena v Neuklosteru společně se svými dětmi. Autorem dodnes zachovaného náhrobku je Niklas Gerhaert z Leydenu.

Vývod z předků

Alfons IV. Portugalský

Lourenço Martins

Sancha Martinsová

Eduard I. Portugalský

'Eleonora Portugalská'

Jindřich II. Kastilský

Jan I. Kastilský

Jana z Peñafielu

Ferdinand I. Aragonský

Sancho Kastilský z Alburquerque

Eleonora z Guzmánu

Eleonora z Alburquerque

Petr I. Portugalský

Beatrix Portugalská

Inés de Castro

Odkazy

Literatura

GRÖSSING, Sigrid-Maria. Maxmilián I. : zakladatel habsburské světové říše. 1. vyd. Praha: Ikar, 2004. ISBN 80-249-0340-7.
HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie = Die Habsburger. Eine biographisches Lexikon. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 82–84. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání.
WEISSENSTEINER, Friedrich. Velcí panovníci rodu habsburského. Praha: Ikar, 1996. ISBN 80-7202-050-1.