Jsou přirozeným centrem nejzazšího cípu jihozápadní Moravy, což je dáno nejen jejich polohou, ale i množstvím služeb, obchodů, firem i řadou kulturních a sportovních zařízení, jako je třeba kino nebo moderní sportovní stadion. Řada okolních rybníků, lesy, historické památky, i památná, pověstmi proslavená místa, dotvářejí malebný charakter města a okolního kraje. Ve městě se pravidelně pořádá také řada kulturních festivalů. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.
Vesnice byla pojmenována od osobního jména Dak nebo Dač, což byla domácí podoba některého jména začínajícího na Da- (např. Dalibor, Dabor, Dalemil). Původní význam místního jména byl „Dakovi/Dačovi lidé“.[4]
Zeměpanské léno obdržel od krále Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, od kterého ves Dačice někdy mezi lety 1334 a 1359 získali páni z Hradce. Za jejich vlády, jak se dá soudit z městského znaku se zlatou pětilistou růží, se tržní osada Dačice stala městečkem s právem výročního trhu a střediskem bílkovského panství, které drželi po celé další století.[5]
V roce 1459 zakoupil bílkovské panství i s městečkem Dačicemi Wolf Krajíř z Krajku, za jehož panování mu král Jiří z Poděbrad udělil v roce 1464 právo druhého výročního trhu. Za Oldřicha Krajíře z Krajku obdržely Dačice v roce 1582 od císaře Rudolfa II. statut města.[6] V 16. století přišli do města italští umělci, zvláště stavitelé. Z původní trhové vsi, soustředěné okolo farního kostela, vzniklo renesanční městečko, jehož těžištěm se stalo velké trojúhelníkové náměstí, později centrum města s radnicí a ostatními správními či obchodními budovami.
U nového zámku vznikla nová městská čtvrť Hradecké předměstí. Město bylo obdařeno mnoha výsadami, bohatlo obchody a řemesly, organizovanými v ceších. V té době se Dačice stávají jedním z významných měst Jednoty bratrské. Pohromou pro město byla třicetiletá válka. Roku 1680 vylidnil Dačice mor, následně roku 1690 obrovský požár zničil na 80 domů. K nejvýznamnější barokní památce patří tzv. františkánský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského na východní straně města.
Rakousko-Uhersko
O hospodářský vzestup Dačic se zasloužil Karl Anton Dalberg (1792–1859), který se podílel na založení zdejšího cukrovaru. Počátkem 19. století se Dačice staly průkopníky v odborném školství a průmyslu. Roku 1820 byla péčí lesmistra Vincence Hlavy v Dačicích zřízena jedna z prvních lesnických škol (od roku 1937 zde má žulový pomník). V roce 1829 založili bratři Grenberové v nedalekém Kostelním Vydří první řepný cukrovar moderního údobí v našich zemích a v dačické rafinérii byl J. K. Radem vyroben v roce 1841 první kostkový cukr na světě, patentován 1843. V polovině 19. století se výrazně změnilo postavení města. Dačice se staly sídlem okresu, který zabíral jihozápadní cíp Moravy se 180 obcemi.
První Československá republika
V letech 1922–1923 si místní komunistická strana vystavěla „Dělnický dům“ s tělocvičnou, kolem kterého se soustředil veškerý její stranický život. Dne 9. září 1923 se konalo jeho slavnostního otevření, kterého se účastnily FDTJ z celého 28. okresu. Největší skupiny přijely z Jihlavy a ze Znojma. Do domu byla také přenesena prodejna dělnického konzumního družstva „Vzájemnost“. Zde se také scházela od roku 1926 nově založená Federace proletářské tělovýchovy (sdružující Jednotu proletářské tělovýchovy Dačice, fotbalový klub Rudá hvězda Dačice, Cyklistický klub, Dělnický klubu turistů a Spartakovy skauty práce). Dne 11. srpna 1929 se v Dačicích konalo její oblastní cvičení. Školní mládež se cvičení účastnila až do roku 1931, kdy proletářská tělovýchova obdržela od zemského úřadu výstrahu rozpuštěním.[7] V parlamentních volbách 1935 získala KSČ v Dačicích 320 hlasů.[8]
Po druhé světové válce zde byla vystavěna nemocnice a závod na výrobu autodílů, dnes největší zaměstnavatel v okolí. Sídlem okresního úřadu zůstaly Dačice s výjimkou let válečných 1940–1945 až do roku 1960, kdy po více než stech letech ztratily nejen sídlo okresu, ale ocitly se spolu s dalšími moravskými městy a obcemi v Čechách. Dnes jsou moravské Dačice sídlem tzv. malého okresu v Jihočeském kraji.
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[10][11]
Rok
1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1950
1961
1970
1980
1991
2001
2011
2021
Počet obyvatel
4 656
4 866
5 002
5 253
5 232
5 086
4 743
5 015
5 080
6 149
7 394
7 970
7 937
7 492
7 022
Počet domů
794
776
778
786
814
849
941
1 118
1 097
1 169
1 338
1 604
1 660
1 771
1 830
Městská správa
Členění města
Město Dačice se člení na šestnáct místních částí na jedenácti katastrálních územích:
Kaple sv. Rocha a sv. Šebestiána z konce 17. století
Mariánský sloup na Havlíčkově náměstí s barokním sousoším z roku 1725, stavebníkem byl hrabě Václav z Vrbna a Bruntálu (sochy sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, Panny Marie Neposkvrněného početí).[14] Ozdobou sousoší je šestiboká empírová kašna.
Zajímavostí je v prostoru před věží farního kostela se nacházející žulový pomník kostky cukru, neboť ve zdejší rafinerii byl v roce 1841 vyroben a v roce 1843 patentován J. K. Radem první kostkový cukr na světě.[16]
↑HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. Praha: Academia, 1970. 168 s. Kapitola Dačice, s. 46.
↑Od nejstarších dob po Krajíře z Krajku (Proměny zámku Dačice #1) [online]. 2020-04-09 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online.
↑ZWACH, Josef. Denkwürdigkeiten der Stadt Datschitz: aus authentischen Quellen gesammelt und herausgegeben. [s.l.]: Typ.-Literarisch-Artistische Anst., (Zamarski & Dittmarsch) 138 s. Dostupné online. (německy)
↑Sborník příspěvků k 50. výročí KSČ. Vydal Státní archiv, 1971, s. 5–10.
↑Bartoš, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska 1848 – 1960. XII. Ostrava 1990.
↑Havlík, B.: Perzekuce a odsun Němců na jihozápadní Moravě v letech 1945 – 1946. Vlastivědný sborník vysočiny, Oddíl věd společenských, XII, 2000.
↑ Palackého náměstí a Kancnýřův sad – Infocentrum Dačice. turistika.dacice.cz [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-06.
↑VEČEŘOVÁ, Petra, PhDr.. Knihtiskaři Jiří Jakubův Dačický a Jan Othmar Jakubův Dačický. Praha, 2012 [cit. 2024-04-03]. Disertační práce. FF UK. Vedoucí práce Prof. PhDr. Jiří Pešek, CSc.. Dostupné online.
↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-07-22]. Dostupné online.
.jpg)
