Jan Vítězslav Dušek, křtěný Jan (8. června 1891 Makov[1] , dnes část města Jistebnice – 2. března 1966 Tábor) byl český sochař a medailér.
Narodil se v rolnické rodině v Makově na Táborsku, otec František Dušek byl krejčí a matka Marie Vocílková pocházela z Vlásenice.[1] V letech 1905–1909 vystudoval odbornou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší.[2] V první světové válce narukoval do 75. pěšího pluku, kde se setkal s dalšími jihočeskými umělci – malíři Janem Autengruberem a Jiřím Kauckým.[3] Získal československé státní stipendium a v letech 1921 a 1922 se zdokonaloval na pařížské Académie de la Grande Chaumière u Émile-Antoine Bourdella. Roku 1925 se stal jedním ze zakládajících členů Sdružení jihočeských výtvarníků. V roce 1933 se oženil[4] Ludmilou Schlaegerovou. Žil v Táboře, kde také zemřel. Pohřben byl na zdejším Novém hřbitově.
Dělal figurální a portrétní tvorbu – vytvořil mnoho pomníků, např. pomník T. G. Masaryka v Hulíně, pomník Antonína Sovy v Pacově, pomník Petra Chelčického v Chelčicich, pomník Jana Husa v Jindřichově Hradci, pomník zabitých letců v Hrdějovicích. Vytvořil mnoho bust nebo symbolických hlav. Dělal pamětní desky, portrétní medaile a figurální výzdobu budov.[5] Byl spoluautorem pamětní desky na českobudějovické radnici[6] a autorem reliéfu Kázání pod lipou v kostele církve československé husitské (Husův sbor) na Palackého náměstí v Českých Budějovicích.[7]
Byl autorem pomníků padlých v Čelákovicích, Bechyni, Borovanech, Budislavi, Dačicích, Chlumu u Třeboně, Jistebnici, Kladně, Křemži, Libomyšli, Malšicích, Plané nad Lužnicí, Polné, Sezimově Ústí, Soběslavi, Táboře, Trhových Svinech, Tučapech na Táborsku a jinde.[5][8]