Brasil Open
Brasil Open byl profesionální tenisový turnaj mužů hraný v brazilském městě São Paulu, jehož dějištěm se v roce 2018 stala hala Ginásio do Ibirapuera s antukovými dvorci. V říjnu 2019 organizátoři oznámili, že turnaj přesunou do chilské metropole Santiaga.[1][2] V sezóně 2020 tak byl obnoven Chile Open. V letech 1999–2002 probíhal rovněž ženský turnaj WTA Brasil Open.
Historie
V období 2001–2011 Brasil Open probíhal na otevřených dvorcích v Costa do Sauípe, ležícím v brazilském státu Bahia, nejdříve na tvrdém povrchu (2001–2003) a poté na antuce. V letech 2012–2016 se událost konala v halovém Complexo Desportivo Constâncio Vaz Guimarães, který obsahoval kryté antukové kurty.
V rámci okruhu ATP Tour se turnaj mezi roky 2009–2019 řadil do kategorie ATP Tour 250. Do dvouhry nastupovalo dvacet osm hráčů a čtyřhry se účastnilo šestnáct párů. Nejvyšší počet tří singlových titulů získal Španěl Nicolás Almagro, jenž vyhrál v letech 2008, 2011 a 2012. Trofej si také připsali bývalé světové jedničky Gustavo Kuerten, Rafael Nadal, či dvojnásobný olympijský vítěz Nicolás Massú.
V letech 1999–2002 se hrál také ženský turnaj WTA Brasil Open, jehož první dva ročníky 1999 a 2000 se konaly na otevřených antukových dvorcích v São Paulu. Poté došlo k jeho přemístění do Bahie, kde proběhly ročníky 2001 a 2002 na otevřených kurtech s tvrdým povrchem. Na okruhu WTA Tour patřil v úvodních dvou sezónách do kategorie Tier IVa a závěrečné dva roky se uskutečnily v rámci Tier II. Rozpočet k sezóně 2002 činil 650 000 dolarů.
Přehled finále
Mužská dvouhra
Místo
|
rok
|
vítěz
|
finalista
|
výsledek
|
São Paulo
|
2019 |
Guido Pella |
Cristian Garín |
7–5, 6–3
|
2018 |
Fabio Fognini |
Nicolás Jarry |
1–6, 6–1, 6–4
|
2017 |
Pablo Cuevas (3) |
Albert Ramos-Viñolas |
6–7(3–7), 6–4, 6–4
|
2016 |
Pablo Cuevas |
Pablo Carreño Busta |
7–6(7–4), 6–3
|
2015 |
Pablo Cuevas |
Luca Vanni |
6–4, 3–6, 7–6(7–4)
|
2014 |
Federico Delbonis |
Paolo Lorenzi |
4–6, 6–3, 6–4
|
2013 |
Rafael Nadal |
David Nalbandian |
6–2, 6–3
|
2012 |
Nicolás Almagro |
Filippo Volandri |
6–3, 4–6, 6–4
|
Costa do Sauípe
|
2011 |
Nicolás Almagro |
Alexandr Dolgopolov |
6–3, 7–6(7–3)
|
2010
|
Juan Carlos Ferrero
|
Łukasz Kubot
|
6–1, 6–0
|
2009
|
Tommy Robredo
|
Thomaz Bellucci
|
6–3, 3–6, 6–4
|
2008
|
Nicolás Almagro
|
Carlos Moyà
|
7–6(7–4), 3–6, 7–5
|
2007
|
Guillermo Cañas
|
Juan Carlos Ferrero
|
7–6(7–4), 6–1
|
2006
|
Nicolás Massú
|
Alberto Martín
|
6–3, 6–4
|
2005
|
Rafael Nadal
|
Alberto Martín
|
6–0, 6–7(2–7), 6–1
|
2004
|
Gustavo Kuerten
|
Agustín Calleri
|
3–6, 6–2, 6–3
|
2003
|
Sjeng Schalken
|
Rainer Schüttler
|
6–2, 6–4
|
2002
|
Gustavo Kuerten
|
Guillermo Coria
|
6–7(4–7), 7–5, 7–6(7–2)
|
2001
|
Jan Vacek
|
Fernando Meligeni
|
2–6, 7–6(7–2), 6–3
|
Mužská čtyřhra
Místo
|
rok
|
vítězové
|
finalistové
|
výsledek
|
São Paulo
|
2019 |
Federico Delbonis (2) Máximo González (2) |
Luke Bambridge Jonny O'Mara |
6–4, 6–3
|
2018 |
Federico Delbonis Máximo González |
Wesley Koolhof Artem Sitak |
6–4, 6–2
|
2017 |
Rogério Dutra da Silva André Sá |
Marcus Daniell Marcelo Demoliner |
7–6(7–5), 5–7, [10–7]
|
2016 |
Julio Peralta Horacio Zeballos |
Pablo Carreño Busta David Marrero |
4–6, 6–1, [10–5]
|
2015 |
Juan Sebastián Cabal Robert Farah |
Paolo Lorenzi Diego Schwartzman |
6–4, 6–2
|
2014 |
Guillermo García-López Philipp Oswald |
Juan Sebastián Cabal Robert Farah Maksúd |
5–7, 6–4, [15–13]
|
2013 |
Alexander Peya Bruno Soares |
František Čermák Michal Mertiňák |
6–7(5–7), 6–2, [10–7]
|
2012 |
Eric Butorac Bruno Soares |
Michal Mertiňák André Sá |
3–6, 6–4, [10–8]
|
Costa do Sauípe
|
2011 |
Marcelo Melo Bruno Soares |
Pablo Andújar Daniel Gimeno Traver |
7–6(7–4), 6–3
|
2010
|
Pablo Cuevas Marcel Granollers
|
Łukasz Kubot Oliver Marach
|
7–5, 6–4
|
2009
|
Marcel Granollers Tommy Robredo
|
Lucas Arnold Ker Juan Mónaco
|
6–4, 7–5
|
2008
|
Marcelo Melo André Sá
|
Albert Montañés Santiago Ventura
|
4–6, 6–2, 10–7
|
2007
|
Lukáš Dlouhý Pavel Vízner
|
Albert Montañés Rubén Ramírez Hidalgo
|
6–2, 7–6(7–4)
|
2006
|
Lukáš Dlouhý Pavel Vízner
|
Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski
|
6–1, 4–6, 10–3
|
2005
|
František Čermák Leoš Friedl
|
José Acasuso Ignacio González King
|
6–4, 6–4
|
2004
|
Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski
|
Tomas Behrend Leoš Friedl
|
6–2, 6–2
|
2003
|
Todd Perry Thomas Shimada
|
Scott Humphries Mark Merklein
|
6–2, 6–4
|
2002
|
Scott Humphries Mark Merklein
|
Gustavo Kuerten Leoš Friedl
|
6–3, 7–6(7–1)
|
2001
|
Enzo Artoni Daniel Melo
|
Brent Haygarth Gastón Etlis
|
6–3, 1–6, 7–6(7–5)
|
Ženská dvouhra
Ženská čtyřhra
Reference
- ↑ Ignacio Leal. Agendado para febrero de 2020 en Santiago: Chile vuelve a tener un torneo ATP [online]. 2019-10-15 [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ Tênis News. Brasil Open perderá torneio para Santiago, no Chile [online]. 2019-10-16 [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
|
|