Šternberský palác Pohled na Šternberský palác od severozápadu
Účel stavby Základní informace Sloh baroko Architekti Giovanni Battista Alliprandi ? (možná též Jan Baptista Mathey , Domenico Martinelli , C. Fontana , Kryštof Dientzenhofer , Johann Bernhard Fischer z Erlachu či Jan Blažej Santini-Aichel )Výstavba 1698 Materiály kámen , cihla Další majitelé Fürstenbergové Schwarzenbergové Šternberkové Současný majitel Český stát (Národní galerie )Poloha Adresa Hradčanské náměstí 57/15Praha 1 , Hradčany Česko Česko Ulice Hradčanské náměstí Souřadnice 50°5′24,95″ s. š. , 14°23′47,65″ v. d. Další informace Rejstříkové číslo památky 39621/1-924 (Pk •MIS •Sez •Obr •WD ) Web Oficiální web multimediální obsah Commons Některá data mohou pocházet z datové položky .
Šternberský palácHradčanském náměstí 15, čp. 57 v Praze 1 patří mezi nejvýznamnější díla světské architektury nastupujícího vrcholného baroka v Čechách. Od roku 1964 je kulturní památkou.[ 1]
Šternberský palác leží poněkud stranou Hradčanského náměstí , až na samém okraji Jeleního příkopu . Prochází se k němu levým křídlem Arcibiskupského paláce .
Na místě dnešního paláce stával renesanční palác Lobkoviců . Bydlel zde např. i nejvyšší hofmistr císaře Rudolfa II. Kryštof starší Popel z Lobkovic . Později patřil rodu Fürstenbergů , poté Schwarzenbergů a v roce 1690 se stal vlastnictvím Šternberků. Hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka přikoupil v roce 1697 sousední Sasko-lauenburský palác a rozhodl se vystavět v těchto místech palác nový. Stavba byla zahájena v roce 1698 .
Stavba se protáhla do roku 1707 , a i když z původní plány nebyly zcela uskutečněny, stala se jednou z nejvýznamnějších staveb světské architektury nastupujícího vrcholného baroka v Česku.
V roce 1811 palác zakoupila Společnost vlasteneckých přátel umění , která v letech 1835 –1842 provedla dostavbu jižního křídla ve stylu pozdního klasicismu podle projektu Jana Novotného . Při této přestavbě vzniklo nové barokní průčelí. V této době (1821 až 1847 ) byly v paláci umístěny i sbírky Národního muzea . Zde pracovali zakladatelé české vědy (Pavel Josef Šafařík , Karel Bořivoj Presl ). Archivář Václav Hanka (považovaný za možného spolutvůrce rukopisů Královédvorského a Zelenohorského ) a malíř Antonín Mánes zde v té době i bydleli.
V roce 1871 objekt získal Spolek paní a dívek sv. Anny , který zde zřídil útulek pro mentálně postižené – první svého druhu v Rakousku-Uhersku , podle mecenášky Ernestiny , kněžny z Auerspergu nazvaný Ernestinum . Pod tímto jménem bývá také v literatuře někdy palác uváděn.
V letech 1918 –1947 palác užívala Československá armáda . V paláci byla umístěna intendantní vojenská škola , sídlilo zde protektorátní vládní vojsko a po roce 1945 Hradní stráž . Až v roce 1947 se stal majetkem Národní galerie .
V současné době zde sídlí stálá expozice evropského malířství Národní galerie .
Autor stavby
Totožnost architekta je dodnes nejasná. Za nejpravděpodobnější je přijímána osoba Giovanniho Battisty Alliprandiho , ale není vyloučena spoluúčast Jana B. Matheye , autora šternberského zámku v Troji . Uvádějí se však jména i dalších možných stavitelů: Domenico Martinelli , C. Fontana, Kryštof Dientzenhofer , Johann Bernhard Fischer z Erlachu či Jan Blažej Santini-Aichel .
Výzdoba interiéru odpovídá významu stavby. Štuky jsou dílem Giuseppe Donata Frisoniho , na malířské výzdobě se podíleli významní umělci té doby: Michael Václav Halwax , Matěj Nettel , Jan Rudolf Bys , Jan Václav Kratochvíl .
Odkazy
Reference
↑ Šternberský palác - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-11-25]. Dostupné online .
Literatura
Ravik, Slavomír: Velká kniha o Praze, Regia, Praha, 2000, ISBN 80-86367-05-3
Kubíček, Alois: Pražské paláce, Poláček, Praha, 1946
Poche, Emanuel ; Preiss, Pavel: Pražské paláce, Odeon , Praha, 1977
Muzea v Praze Všeobecná Národopisná, etnologická Vojenská, válečná a policejní Astronomická, přírodovědná Zemědělská, gastronomická Technická, dopravní, poštovní Hudební, literární Sportovní Výtvarného umění Skanzen
