PROFILBARU.COM

Strakapoud prostřední
	Strakapoud prostřední
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený; (jako Leiopicus medius)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	šplhavci (Piciformes);
Čeleď	datlovití (Picidae);
Rod	strakapoud (Dendrocopos);
Binomické jméno
	Dendrocopos medius; (Linnaeus, 1758)
	Mapka s rozšířením Mapka s rozšířením
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) je středně velkým druhem šplhavce z čeledi datlovitých (Picidae).

Taxonomie

Druh pochází pravděpodobně z Balkánu nebo severní části Itálie, odkud se pak rozšířil do zbytku Evropy a severozápadní Asie. V současné době většina autorů uznává celkem čtyři vzhledově podobné subspecie:^[2]^[3]^[4]

D. m. medius – severozápadní Španělsko a Francie severovýchodně po Estonsko, západní Rusko a Ukrajinu, a jihovýchodně po Itálii a Balkán
D. m. caucasicus – severní Turecko, Kavkaz
D. m. anatolia – západ a jih Malé Asie
D. m. sanctijohannis – severní Írán.

Popis

Délka těla: 20–22 cm
Rozpětí křídel: 33–34 cm
Hmotnost: 50–58 g.

Je jen o něco menší než strakapoud velký (D. major), ale zároveň zřetelně větší než strakapoud malý (D. minor). Hřbet a křídla má leskle černá, bíle skvrnitá, s kulatou bílou skvrnou v ramenní oblasti. Ocas je černý s bílými, tmavě pruhovanými vnějšími pery. Temeno má červené bez černého okraje, šíjový proužek černý, neuzavřený. Boky jsou šedě pruhované, hruď světle žlutá a břicho a spodní krovky ocasní růžové. Zobák je poměrně krátký, slabší, světle šedě zbarvený. Ze všech druhů strakapoudů v Evropě má nejméně rozvinutý sexuální dimorfismus patrný pouze na červené čepičce, která je u samic o něco kratší a na zadním okraji špinavě oranžově žlutá.

Od podobného strakapouda velkého se liší hlavně červeným temenem, jinou kresbou hlavy, světlejšími spodními krovkami ocasními, šedým pruhováním na bocích těla a slabším zobákem.

Hlas

Ozývá se výrazným „gyk“, často v rychlé řadě, nebo naříkavým „kvééh“. Bubnuje jen vzácně.^[5]

Rozšíření

Žije na rozsáhlém území Evropy, v rozmezí od Kantaberského pohoří přes Pyreneje, velkou část Francie, Belgie a střední Evropu až po západní okraj evropské části Ruska; zasahuje též na Kavkaz a do Íránu a Iráku v Malé Asii. Stálý.

Ve střední a východní Evropě hnízdí hlavně v nížinách a pahorkatinách, maximálně po 900 m n. m. V Itálii, na Balkáně a v Turecku však hnízdí až po 1700 m n. m. a na Kavkaze a Íránu ještě výše.^[2]

Evropská populace druhu je odhadována na 140 000–310 000 hnízdících párů;^[6] nejhojněji je přitom zastoupen ve střední a východní Evropě. V České republice hnízdí v počtu 3000–6000 párů^[5] a je zde zvláště chráněný jako ohrožený druh.^[7]

Biotop

Žije převážně v listnatých lesích, hlavně pak v lesích lužních s vysokým zastoupením starých dubů nebo v doubravách v pahorkatinách,^[5] méně početně také v jiných typech listnatého lesa (staré porosty habru, buku, olše, javoru nebo jilmu), ve smíšených lesích, velkých sadech (zvláště při okrajích uzavřených listnatých lesů) a parcích. Rozhodující je i velikost zalesněné plochy. Hodně nesouvislé lesní porosty o ploše menší než 10 ha totiž osídluje jen zřídkakdy.^[8]

Hnízdění

Pohlavně dospívá již na konci prvního roku života. Je monogamní. Hnízdí v dutinách stromů, které si sám hloubí v kmenech nebo silných větvích s měkkým dřevem, obvykle ve výšce 5–10 m nad zemí. Na tesání dutiny, které trvá obvykle 2–4 týdny, se podílejí oba ptáci, samec i samice. Dutina bývá široká zhruba 12 cm a hluboká 20–35 cm s vletovým otvorem o průměru nejméně 34 mm. Občas též využívá opuštěných dutin strakapoudů velkých nebo strakapoudů malých, které rozšiřuje, či obsazuje jednu vlastní dutinu vícekrát.^[3] Ve střední Evropě začíná hnízdit nejdříve na začátku dubna. Ročně klade obvykle jednu snůšku po 5–6 (4–8) bílých, lesklých, 23,2 × 18,5 mm velkých vejcích,^[5] na kterých sedí oba rodiče 12–13 dnů. Mláďata hnízdo opouštějí po 20–24 dnech.^[3]

Potrava

Po potravě pátrá hlavně v korunách stromů. Živí se převážně členovci, obzvláště pak hmyzem a mravenci, v malé míře též různými plody, semeny či mízou. Do dřeva příliš často neseká, a proto hmyz žijící ve dřevě (dospělce i larvy) získává pouze zpod vrchní vrstvy nebo odchlíplých kusů kůry.

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ ^a ^b WINKLER, Hans; CHRISTIE, David; NURNEY, David. Woodpeckers. A Guide to Woodpeckers, Piculets and Wrynecks of the World. Robertsbridge: Pica Press, 1995. Dostupné online. ISBN 0-395-72043-5. S. 270. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c HOYO, Josep del a kol. Handbook of the Birds of the World (HBW). Bd 7. Jacamars to Woodpeckers. Barcelona: Lynx Edicions, 2002. Dostupné online. ISBN 84-87334-37-7. S. 483. (anglicky)
↑ Middle Spotted Woodpecker (Dendrocopos medius). [s.l.]: The Internet Bird Collection Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 158.
↑ Middle Spotted Woodpecker Dendrocopos medius [online]. BirdLife International [cit. 2011-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-29. (anglicky)
↑ Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2011-07-28]. Dostupné online.
↑ GORMAN, Gerard. Woodpeckers of Europe. A Study to European Picidae. Chalfont: Bruce Coleman, 2004. ISBN 1-87284-205-4. S. 106–116. (anglicky)