PROFILBARU.COM

Krutihlav obecný
	Krutihlav obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	šplhavci (Piciformes);
Čeleď	datlovití (Picidae);
Rod	krutihlav (Jynx);
Binomické jméno
	Jynx torquilla; Linnaeus, 1758
	Mapa rozšíření krutihlava obecného (oranžově hnízdiště, modře zimoviště, zeleně celoroční výskyt) Mapa rozšíření krutihlava obecného (oranžově hnízdiště, modře zimoviště, zeleně celoroční výskyt)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krutihlav obecný (Jynx torquilla) je menší pták z čeledi datlovitých (Picidae).

Taxonomie

Rozlišuje se většinou 7 poddruhů, z nichž se v Evropě vyskytují 3:^[2]

J. t. torquilla (Linnaeus, 1758) – většina Evropy
J. t. tschusii Kleinschmidt, 1907 – Itálie včetně Sicílie, Sardinie a Korsiky
J. t. sarudnyi Loudon, 1912 – od Uralu dále na východ

Popis

Velikosti vrabce (délka těla 16–18 cm), s krátkým špičatým zobákem a dlouhým ocasem. Opeření je nenápadné, svrchu hnědošedě skvrnité, zespodu špinavě bílé a žlutavookrové s tmavými proužky. Přes oko a po stranách krku se táhne jedna, přes střed temene a hřbet druhá tmavá páska. Obě pohlaví jsou stejná.^[3] Má velmi ohebný krk, díky kterému dokáže otočit hlavu až o 180 stupňů. Od ostatních datlovitých liší měkkým ocasem, který mu neumožňuje šplhat po stromech.

Hlas

Zpívající krutihlav

Jako poplašný hlas slouží několikrát opakované tvrdé „tek“. Zpěv je charakteristická řada 12–18 hlasitých, naříkavě znějících tónů.^[2]^[3]

Rozšíření

Žije v severozápadní Africe, většině Evropy a v mírném pásmu Asie. Je tažný, evropská populace zimuje ve střední Africe severně od rovníku a ojediněle i ve Středomoří, ptáci z Asie v Indii a jihovýchodní Asii.

Výskyt v Česku

V Česku hnízdí na celém území, hlavně v nižších polohách, ale místy i dosti vysoko v horách (nejvýše v Krkonoších v 1130 m n. m. a v Jeseníkách v 1110 m). Jeho stavy se od počátku 60. let 20. století snižují; v letech 1985–89 byla celková početnost odhadnuta na 2,5–5 tisíc párů, v období let 2001–03 na 2–4 tisíce párů.^[2]^[4]

Krutihlav je jediným přísně tažným druhem šplhavce v Česku. Přílet probíhá od března do dubna, odlet od srpna do září.^[2]

Biotop

Vyhledává světlé listnaté a smíšené lesy, žije i v remízcích, sadech nebo v křovinách s jednotlivými stromy.

Rozmnožování

Pár krutihlavů obecných u hnízdní dutiny s mláďaty

Hnízdí jednotlivě, teritoriálně. K tvorbě párů dochází ihned po příletu na hnízdiště. Hnízdo je v dutině stromu, kterou si kvůli slabému zobáku nedokáže vytesat ani v nejnahnilejším stromě. Využívá proto již existující dutiny, a to včetně těch obsazených jiným drobným ptákem, např. sýkorou koňadrou. V tomto případě původního obyvatele dutiny vyžene a vyhodí jeho hnízdo s vejci nebo mláďaty. Vlastní hnízdo nestaví, snůšku klade přímo na dno dutiny na zbytky trouchu nebo starého hnízda. Hnízdí 1–2× ročně od dubna do července. Samice snáší v jednodenních intervalech 8–11 (5–12) čistě bílých vajec o rozměrech 20,7 × 15,5 mm, na kterých sedí oba rodiče 12–14 dní. Je-li sedící pták vyrušen, zaujímá typický obranný postoj, při kterém syčí, ježí peří na temeni a kroutí hlavou (odtud český název krutihlav). Mláďata jsou krmena oběma rodiči, hnízdo opouštějí po 18–22 dnech a za dalších 7–14 dní se osamostatňují. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2. kalendářním roce. Nejvyšší známý věk kroužkovaného ptáka je nejméně 10 let.^[2]

Vejce krutihlava obecného

Potrava

Živí se převážně mravenci a jejich larvami, hlavně druhy Lasius niger, L. flavus a Myrmica rubra. Méně požírá také jiný hmyz, pavoukovce, hlemýždě a výjimečně i ptačí vejce. Na podzim konzumuje také různé plody, například bezu. Kořist sbírá dlouhým lepkavým jazykem. Na rozdíl od příbuzných ptáků ji nehledá v kůře stromů, ale hlavně na zemi.^[2]

Ochrana

V Červeném seznamu ČR je zařazen do kategorie VU, tzn. zranitelný druh, ve vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. je veden jako druh silně ohrožený.

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
↑ ^a ^b SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. S. 246–247.
↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.