Severovýchodní Itálie (italsky: Italia nord-orientale nebo pouze Nord-est) je jedním z pěti oficiálních statistických regionů Itálie používaných Národním statistickým institutem (ISTAT), regionem NUTS první úrovně a volebním obvodem Evropského parlamentu.
Na severu hraničí s Rakouskem a Švýcarskem, na východě se Slovinskem, na jihu s Ligurií, Toskánskem, Marche a malým státem San Marino, na západě s Lombardií a na velmi krátkém úseku s Piemontem. Emilia-Romagna, Furlansko-Julské Benátsko a Benátsko jsou omývány Jaderským mořem.
Severovýchodní Itálie zahrnuje většinu Pádské nížiny, kterou protéká nejdelší italská řeka Pád. Regiony jsou zde vysoce industrializované s velkou mírou turismu.
V roce 2022 žilo v severovýchodní Itálii 11 532 690 obyvatel.[3]
Níže je uveden seznam obcí, ve kterých v roce 2022 bydlelo více než 50 000 obyvatel.[3]
V severovýchodní Itálii jsou čtyři z 20 italských regionů:
Kulturně a historicky je Emilia-Romagna součástí severozápadní Itálie, ale ze statistických důvodů se zařazuje do severovýchodní Itálie.
V regionu se mluví hlavně italsky. Mezi další jazyky patří benátština, kterou se běžně mluví v Benátsku a podél pobřeží Terstu a Istrie, stejně jako ve městech Pordenone a Gorizia ve Furlansku a ve většině Trenta; furlanština, kterou se mluví ve většině Furlanska, a ladinština, kterou mluví několik tisíc lidí v Dolomitech. V Jižním Tyrolsku je významným jazykem němčina a na hranici Itálie a Istrie se mluví slovinsky.
Hrubý domácí produkt (HDP) regionu byl v roce 2018 407,9 miliardy eur, což představuje 23,1 % italského hospodářského výkonu. HDP na obyvatele v PPS činil ve stejném roce 34 900 eur nebo 116 % průměru EU27.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Northeast Italy na anglické Wikipedii.