Střední Itálie

Střední Itálie Italia centrale
Geografie
Souřadnice	42°18′35″ s. š., 13°14′58″ v. d.
Rozloha	58 052 km²
Časové pásmo	UTC+01:00 (SEČ) UTC+02:00 (SELČ)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	11 724 035 (2022)
Hustota zalidnění	202 obyv./km²
Jazyk	italština (také středoitalština a toskánština)
Správa regionu
Stát	Itálie Itálie
Nadřazený celek	Itálie Itálie
Podřízené celky	Lazio Marche Toskánsko Umbrie
Měna	euro
Mezinárodní identifikace
NUTS	ITI
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Střední Itálie (italsky: Italia centrale nebo jen Centro) je jedním z pěti oficiálních statistických regionů Itálie používaných Národním statistickým institutem (ISTAT), regionem NUTS první úrovně a volebním obvodem Evropského parlamentu.

Regiony

Ve střední Itálii se nachází čtyři z 20 italských regionů:

• Lazio
• Marche
• Toskánsko (Toscana)
• Umbrie (Umbria)

Nejjižnější a nejvýchodnější části Lazia (okresy Sora, Cassino, Gaeta, Cittaducale, Formia a Amatrice) jsou často z kulturních a historických důvodů zahrnovány do jižní Itálie. Kdysi byly součástí Království obojí Sicílie a mluví se zde jihoitalskými dialekty.

Jako geografická oblast však může střední Itálie zahrnovat také regiony Abruzzo a Molise, které jsou jinak ze sociokulturních, lingvistických a historických důvodů považovány za součást jižní Itálie.

Geografie

Oblast protínají severní a střední Apeniny a je omývána Jaderským mořem na východě a Tyrhénským a Ligurským mořem na západě. Hlavními řekami této části italského území jsou Arno a Tibera s jejich přítoky (např. Aniene) a Liri-Garigliano. Nejvýznamnějšími jezery jsou Trasimenské jezero, jezero Montedoglio, Bolsenské jezero, jezero Bracciano, jezero Vico, Albanské jezero a jezero Nemi. Z výškového hlediska má střední Itálie převážně kopcovité území (68,9 %). Horské a ploché oblasti představují 26,9 % a 4,2 % území.

Dějiny

Mapa Apeninského poloostrova v roce 1796, zobrazující Papežský stát a Toskánské velkovévodství

Papežští zuávové pózující v roce 1869

Po staletí, před sjednocením Itálie, ke kterému došlo v roce 1861, byla střední Itálie rozdělena na dva státy, Papežský stát a Toskánské velkovévodství.

Papežský stát

Papežský stát, oficiálně Církevní stát, bylo území na Apeninském poloostrově pod přímou suverénní vládou papeže od roku 756 do roku 1870.^[1] Od 8. století až do sjednocení Itálie, mezi lety 1859 a 1870, patřil mezi hlavní italské státy.

V roce 1861 již byla velká část území Papežského státu dobyta Italským královstvím. Pouze Lazio, včetně Říma, zůstávalo do roku 1870 pod papežovou kontrolou.

Toskánské velkovévodství

Cosimo I. Medicejský

Toskánské velkovévodství byla italská monarchie existující s přerušeními v letech 1569 až 1860, která nahradila Florentskou republiku.^[2] Hlavním městem velkovévodství byla Florencie. V 19. století mělo velkovévodství asi 1 815 000 obyvatel.^[3]

Poté, co po dobytí Sienské republiky dostal pod svou kontrolu téměř celé Toskánsko, byl Cosimo I. Medicejský 27. srpna 1569 povýšen papežskou bulou papeže Pia V. na velkovévodu toskánského.^[4][5] Velkovévodství bylo ovládáno rodem Medicejských až do vymření jeho seniorské větve v roce 1737. Velkovévodství sice nebylo tak mezinárodně proslulé jako stará republika, ale za Medicejských vzkvétalo. Za Cosima I. a jeho synů, až do vlády Ferdinanda II., která byla počátkem dlouhého ekonomického poklesu, mělo nebývalý hospodářský a vojenský úspěch. Ekonomická krize vyvrcholila za Cosima III.

František I. Štěpán Lotrinský, kognatický potomek Medicejských, na trůn nastoupil po vymření rodu. Toskánsko bylo po celou dobu jeho vlády řízeno místokrálem Marcem de Beauvau-Craon. Jeho potomci vládli a sídlili ve velkovévodství až do jeho zániku v roce 1859, s výjimkou jednoho přerušení, kdy Napoleon Bonaparte dal Toskánsko rodu Bourbon-Parma (Etrurské království, 1801–1807), a poté je připojil přímo k prvnímu Francouzskému císařství. Po zhroucení napoleonského systému v roce 1814 bylo velkovévodství obnoveno. Spojené provincie střední Itálie, klientský stát Sardinského království, anektovaly Toskánsko v roce 1859. Toskánsko bylo formálně připojeno k Sardinii v roce 1860 jako součást sjednocení Itálie po referendu, ve kterém k tomu dalo souhlas drtivých 95 % voličů.

Demografie

K 1. lednu 2023 žilo ve střední Itálii 11 680 843 obyvatel.^[6]

Regiony

Region	Hlavní město	Počet obyvatel
Lazio Lazio	Řím	5 703 289
Marche Marche	Ancona	1 478 881
Toskánsko Toskánsko	Florencie	3 647 054
Umbrie Umbrie	Perugia	851 619

Nejlidnatější obce

Řím

Florencie

Prato

Perugia

Níže je uveden seznam obyvatel bydlících v roce 2023 v obcích nad 50 000 obyvatel.^[6]

#	Obec	Region	Počet obyvatel
1	Řím	Lazio Lazio	2 746 639
2	Florencie	Toskánsko Toskánsko	360 444
3	Prato	Toskánsko Toskánsko	195 906
4	Perugia	Umbrie Umbrie	161 375
5	Livorno	Toskánsko Toskánsko	152 138
6	Latina	Lazio Lazio	127 321
7	Terni	Umbrie Umbrie	106 121
8	Ancona	Marche Marche	98 292
9	Arezzo	Toskánsko Toskánsko	96 176
10	Pesaro	Marche Marche	95 352
11	Guidonia Montecelio	Lazio Lazio	89 191
12	Pistoia	Toskánsko Toskánsko	89 000
13	Pisa	Toskánsko Toskánsko	88 726
14	Lucca	Toskánsko Toskánsko	88 724
15	Fiumicino	Lazio Lazio	81 855
16	Grosseto	Toskánsko Toskánsko	81 154
17	Aprilia	Lazio Lazio	74 240
18	Massa	Toskánsko Toskánsko	65 933
19	Viterbo	Lazio Lazio	65 927
20	Pomezia	Lazio Lazio	64 246
21	Viareggio	Toskánsko Toskánsko	60 416
22	Carrara	Toskánsko Toskánsko	59 786
23	Fano	Marche Marche	59 732
24	Anzio	Lazio Lazio	58 946
25	Foligno	Umbrie Umbrie	55 068
26	Tivoli	Lazio Lazio	54 908
27	Siena	Toskánsko Toskánsko	52 657
28	Velletri	Lazio Lazio	52 542
29	Civitavecchia	Lazio Lazio	51 678

Jazyk

Jazyky v Itálii

Střední Itálii dominuje středoitalský a toskánský dialekt. V jižním Laziu, na jihu Marche a na východním okraji Umbrie se mluví neapolsky.

Politika

Marche, Toskánsko a Umbrie jsou spolu s Emilií-Romagnou považovány za nejvíce levicové regiony v Itálii a společně jsou také označovány jako „Červený pás“.^[7][8][9] Lazio, s výjimkou Říma, je více politicky konzervativní, což je rys, který sdílí se severní i jižní Itálií.^[zdroj?]

Ekonomika

Hrubý domácí produkt (HDP) regionu byl v roce 2018 380,9 miliardy eur, což představuje 21,6 % italského hospodářství. HDP na hlavu v PPS činil 31 500 eur, neboli 105 % průměru EU27 ve stejném roce.

Kultura

Koloseum v Římě, jedna z nejoblíbenějších turistických atrakcí na světě

Regiony střední Itálie byly vystaveny různým historickým vlivům. V oblasti působili Keltové, Etruskové, Severní Picenové, Jižní Picenové, Umbrové, Latinové, Římané, Byzantinci a Langobardi.

Ve střední Itálii se nachází mnoho významných turistických atrakcí, z nichž mnohé jsou zapsány na seznamu UNESCO. Řím se může chlubit jedněmi ze světově nejznámějších památek, jako je Koloseum z dob Římské říše. Florencie, považovaná za kolébku italské renesance, je nejnavštěvovanějším městem Toskánska. Oblast je také známá svou malebnou krajinou, která přitahuje turisty z celého světa, včetně samotných Italů.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Central Italy na anglické Wikipedii.

1. Papal States | Italian History, Papacy & Politics | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
2. STRATHERN, Paul. The Medici: Godfathers of the Renaissance. London: Vintage, 2003. ISBN 978-0-09-952297-3. S. 315–321. (anglicky) 
3. ITALIA : MINISTERO DI AGRICOLTURA, industria e commercio. Popolazione censimento degli antichi Stati sardi 1. gennaio 1858 e censimenti di Lombardia, di Parma e di Modena 18571858 pubblicati per cura del Ministero d'agricoltura, industria e commercio Relazione generale con una introduzione storica sopra i censimenti delle popolazioni italiane dai tempi antichi sino all'anno 1860. 1.1. [s.l.]: Stamperia Reale 382 s. Dostupné online. (Italian) 
4. bolla papale di Pio V. archeologiavocidalpassato [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. (italsky) 
5. Cosimo I | Duke of Florence & Tuscany, Grand Duke of Tuscany | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
6. Demographic Balance. demo.istat.it [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
7. COMAN, Julian. 'Italians first': how the populist right became Italy's dominant force. The Guardian. 2018-12-01. Dostupné online [cit. 2023-06-12]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
8. DOMENICO, Roy P. The Regions of Italy: A Reference Guide to History and Culture. [s.l.]: Greenwood Publishing Group 512 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-30733-1. S. 313. (anglicky) 
9. PUBLICATIONS, Europa Europa. Western Europe 2003. [s.l.]: Psychology Press 796 s. Dostupné online. ISBN 978-1-85743-152-0. S. 362. (anglicky) Google-Books-ID: M9QYndAPmuQC. 

Související články

• Jižní Itálie
• Ostrovní Itálie
• Severní Itálie
• Severovýchodní Itálie
• Severozápadní Itálie