Pesaro (italsky: [ˈpeːzaro]; romagnolsky: Pés're) je obec (comune) v italském regionu Marche, hlavní město provincie Pesaro a Urbino, nacházející se na pobřeží Jaderského moře. Podle sčítání lidu z roku 2011 mělo město 95 011 obyvatel, což z něj činí druhé nejlidnatější město v regionu Marche, hned po Anconě. Pesaro bylo italskou ekologickou organizací Legambiente označeno za „město cyklistiky“ (città della bicicletta) díky rozsáhlé síti cyklostezek a podpoře cyklistiky. Je také známé jako „město hudby“ (città della musica), protože je rodištěm skladatele Gioacchina Rossiniho. V roce 2015 italská vláda podala návrh na zapsání Pesara na seznam „kreativních měst“ světového dědictvíUNESCO. V roce 2017 Pesaro obdrželo ocenění Evropské město sportu spolu s městy Aosta, Cagliari a Vicenza.
Místní průmysl zahrnuje rybolov, výrobu nábytku a cestovní ruch. V roce 2020 došlo ke sloučení s bývalou obcí Monteciccardo, která se nyní stala městskou částí (frazione) Pesara. Jeho městská část Fiorenzuola di Focara patří mezi I Borghi più belli d’Italia („Nejkrásnější historická sídla v Itálii“).[1]
Historie
Město bylo založeno Římany v roce 184 př. n. l. jako kolonie Pisaurum na území Picenů, lidí, kteří během doby železné obývali severovýchodní pobřeží.[2] V roce 1737 bylo na místním poli nalezeno čtrnáct starověkých votivních kamenů, z nichž každý nesl nápis jména římského boha. Tyto nápisy byly napsány v předetruském písmu, což naznačuje, že oblast byla osídlena mnohem dříve než v roce 184 př. n. l., kdy zde vznikla kolonie Picenů.[2]
Osídlení kmene Picenů bylo nalezeno v Novilaře. Severní Picenové byli ve 4. století př. n. l. napadeni galskými Senony, předtím Etrusky, a v době kdy Římané do oblasti dorazili, tvořilo obyvatelstvo etnickou směs. Římané rozdělili a vyhnali Galy ze země.
Pod římskou správou se Pesaro, křižovatka na Via Flaminia, stalo důležitým centrem obchodu a řemesel. Po pádu Západořímské říše bylo Pesaro obsazeno Ostrogóty a zničeno Witigem (539) během gótské války. O pět let později bylo po byzantském znovudobytí narychlo obnoveno a stalo se součástí tzv. Pentapolis, která byla součástí Ravennského exarchátu. Po dobytí Lombardy a Franky se Pesaro stalo součástí Papežského státu.
Během renesance bylo město postupně ovládáno rody Montefeltrů (1285–1445), Sforzů (1445–1512) a Della Rovere (1513–1631). Za vlády posledního rodu, který si Pesaro zvolil za hlavní město svého vévodství, zažilo město svůj největší rozkvět, zahrnující výstavbu mnoha veřejných a soukromých paláců a vybudování nových hradeb (Mura Roveresche).[3] V roce 1475 se v Pesaru odehrála legendární svatba mezi Costanzem Sforzou a Camillou d'Aragona.[4]
Pesaro bylo výrazně poškozeno při zemětřeseních v Rimini v roce 1916.[5] Historické centrum bylo opuštěno po zemětřesení 16. srpna, které zanechalo 14 000 lidí bez domova, přičemž ti byli nuceni žít ve 2 000 stanech.[6] Mnohé vesnice v jeho okolí také utrpěly kolaps budov.[7]
↑OGGIONI, Paolo. Cosa vedere a Pesaro, la capitale italiana della cultura 2024 [online]. L'Intellettuale Dissidente, 2024-01-22 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (italsky)
↑Studies in Medieval and Early Renaissance Art History. [s.l.]: Harvey Miller Publishing, 2013. ISBN978-1905375936. (anglicky)
↑Storia del Terremoto a Rimini [online]. RomagnaZone, 2016-10-27 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. (italsky)
↑8 dicembre 1916 - Legge speciale per Rimini distrutta dal terremoto [online]. Chiamami Città, 2023-12-07 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. (italsky)
