Podvodní pouzdro Canon WP-DC600 pro IXUS v2Širokoúhlý záběr pomce černého s vyváženým poměrem blesku a slunečního světlaToni Frissell: Snímek dívky pod vodou
Podvodní fotoaparáty jsou obvykle běžné fotoaparáty, vybavené vodotěsnou a tlakuvzdornou schránkou se skleněným nebo umělohmotným oknem na před objektivem. V minulosti však byly prováděny pokusy i se speciálními neutěsněnými fotoaparáty, naplněnými vodou. Dostupné jsou speciální utěsněné fotoaparáty, které v malých hloubkách nepotřebují zvláštní pouzdro.
Za denního světla mohou být fotografie pořizovány do hloubek až 10 m (víc než 30 stop). Další překážky, kterým čelí podvodní fotograf, jsou extrémní ztráta barvy a kontrastu při ponoření do větší hloubky. Větší hloubky proto vyžadují umělé světlo jako je blesk nebo přežhavené žárovky. Kvalita fotografií závisí na čistotě vody; ve vodách plných částeček nečistot vykresluje světlo od nich odražené vše ale zblízka je nepraktické. Podvodní fotografové často používají širokoúhlé objektivy, aby opticky vyrovnali index lomu vody, který je větší než u vzduchu. Rozdíl indexů způsobuje, že předměty pod vodou se zdají o 25% blíže než jsou ve skutečnosti. Zachycování krásy podvodního světa s fotografickým aparátem je oblíbená činnost nadšenců do potápění. Speciální podvodní fotoaparáty v tlakuvzdorných pouzdrech se též používají při vědeckém zkoumání mořských hlubin.
Chronologie
1856 – William Thompson nasnímal první fotografie pod vodou s pomocí fotoaparátu, který přimontoval na dlouhou tyč.
1893 – Louis Boutan snímal fotografie pod vodou, když se potápěl za pomoci speciální přilby. Později sestrojil speciální podvodní fotoaparát s astigmatickou čočkou
1957 – Byl vyroben první sériový fotoaparát určený pro fotografování pod vodou: Calypso. Vyvinul jej Jean de Wouters a vylepšil Jacques-Yves Cousteau. Poprvé byl použit v Austrálii roku 1963. Umožňoval maximální rychlost závěrky 1/1000s. Společnost Nikon později začala vyrábět přístroj s označením Nikonos s maximální rychlostí závěrky 1/500s. Ten se stal později nejúspěšněji prodávaným modelem podvodní řady.
Serge de Sazo (1915–2012) se v roce 1950 při práci na projektu o naturismu na ostrově Levant setkal s J. A. Foexem, který jej zasvětil do podmořského světa. Fascinován svobodou lehkého pohybu beztížného těla vymyslel pro svůj Rolleiflex vodotěsný kryt. Ten pak používal pro své první podmořské fotografie manželky. Po několika drobných vylepšení fotografoval skupinu tanečnic pod vodou. Zrodila se nová oblast fotografie: Levantské mořské panny (The Mermaids of Levant) a měla okamžitý úspěch. Jeho mentor jej pak zasvětil do dalších technik podmořského potápění. Byl fascinován stále nedotčeným světem rostlin a volně žijících zvířat. V roce 1954 spolu s J. A. Foexem a Roger Brandem vydali první francouzský časopis věnovaný podmořskému světu L'aventure sous-marine. Od té doby pak dělil svůj čas mezi touto vášní a prací fotožurnalisty.
Eduard Admetlla i Lázaro (1924–2019) byl španělský průkopník potápění, podvodní kameraman a fotograf, návrhář podvodních kamerových pouzder, návrhář samostatného podvodního dýchacího přístroje a tester potápěčské vybavení.
↑ Thirty leagues under the sea. The Independent. Nov 2, 1914. Dostupné online [cit. July 24, 2012].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ First Underwater Color Photos. photography.nationalgeographic.com [online]. [cit. 05-03-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-03-2016.
