Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Andrij Biletskyj vede hlídku blízko Mariupolu, 2014
Jednotka speciálního určení Azov (ukrajinskyОкремий загін спеціального призначення «Азов», v latince Okremyj zahin specialnoho pryznačennja "Azov", anglickyThe Azov Special Operations Detachment), zkráceně též pluk Azov (ukrajinskyПолк «Азов», v latince Polk "Azov"), je samostatné oddělení speciálních operací Ukrajinské národní gardy s hlavní základnou v Mariupolu u Azovského moře. Před rokem 2017, tedy před rozšířením z původního praporu na velikost pluku, byla jednotka označována jako batalion Azov nebo prapor Azov.
Prapor se v počátcích Rusko-ukrajinské války podílel společně s dalším dobrovolnickým praporem Donbas na pokusech o zpětné dobytí proruskými povstalci ovládnutého Doněcku a má velké zásluhy na dobytí Mariupolu, který jeho příslušníci od konce března 2015 opevňovali, protože očekávali povstaleckou ofenzívu.
Podle agentury Unian zadržela v únoru 2016 ukrajinská tajná policie SBU velitele ukrajinských dobrovolnických milicí Azov-Krym Stanislava Krasnova. Byl obviněn ze spolupráce s Ruskem, údajně měl provokovat přestřelky na severní hranici Krymu a ruským agentům předat seznamy členů dobrovolnického pluku Azov.[5]
Členové
Pluk se skládá z příznivců krajní pravice krajní pravicenacionalistů, veteránů ukrajinské armády i zahraničních nadšenců.[6][7] První dva velitelé, Andrij Bileckyj a Ihor Mosijčuk, bývají označováni za nacisty. [8][9] Podle mluvčího jednotky bylo v roce 2015 deset až dvacet procent členů neonacisty. Dřívější vůdce Roman Zvaryč v roce 2015 tvrdil, že nacismus v praporu považují za problém a řeší ho. Deutsche Welle označila Azov za bojovníky z řad nacionalistů a ultrapravice. Od vstupu do oficiálních struktur národní gardy se však podle analytiků Vladimíra Bednára a Michala Lebdušky a bývalého europoslance Jaromíra Štětiny od radikálů notně očistil.[10][11] Kromě Chorvatů, Slováků a dalších Slovanů jsou členy batalionu údajně i občané Itálie, Řecka, Ruské federace, Irska a skandinávských zemí.[zdroj?] Počátkem roku 2022 měl pluk odhadem 900 členů.[12]
Na jaře 2014, kdy "Azov" operoval ve formátu partyzánské jednotky Černý sbor (tehdy známé jako "černí muži"), byl použit obdélníkový černobílý ševron[13] zobrazující skupinu vojáků na trojzubci na pozadí slunečního světla.
Od počátku léta 2014 prapor Azov používal ševrony se žlutým pozadím zobrazujícím symbol "Idea národa" na pozadí "černého slunce" vycházejícího nad modří Azovského moře. Tyto ševrony se používaly až do zimy 2014/2015.
Hákovitý znak na vlajce je tzv. vlčí hák (wolfsangel). Jeho tvar vychází z podoby pasti na vlky. Ve středověku byl hojně používán především v německy mluvících zemích. V období druhé světové války jej často používali jednotky Wehrmachtu a SS. V současnosti je někdy používán různými neonacistickými skupinami, například americkou Aryan Nations.
Poté, co byl prapor přeorganizován a začleněn do Národní gardy Ukrajiny, byl znak přeformátován. Od jara 2015 je plukovním znakem modrá "Idea národa" nakloněná pod úhlem ("Útok") na žlutém pozadí štítu.
Na přelomu let 2015 a 2016 začaly jednotky pluku zavádět vlastní ševrony.
Emblém partyzánského oddílu „Černý sbor“, používaný v roce 2014
Emblém praporu Azov, používaný 2014–2015
Emblém pluku Azov, používaný od roku 2015
Prapor pluku Azov
Vlajka praporu Azov
Alternativní vlajka praporu Azov
Emblém azovských civilních jednotek
Emblém tankového praporu pluku Azov, používaný od roku 2015
Přehlídka jednotky v Mariupolu, 2021
Čestná stráž praporu Azov na ceremonii k uctění mrtvých a zraněných
Podpora pluku Azov je vyloučena Zákonem o rozpočtu USA.[16]
Odkazy
Reference
↑ Fakta a mýty o "nacistickém" pluku Azov. Je směšné, co Rusové tvrdí, říká analytik. Aktuálně.cz [online]. 2022-04-11 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online.
↑PANCEVSKI, Bojan. Kiev lets loose Men in Black. The Sunday Times. London: 11 May 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 February 2022.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ 23 April 2015 [cit. 2016-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 July 2015. (ukrajinsky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HUME, Tim. How a Far-Right Battalion Became a Part of Ukraine's National Guard [online]. 16 February 2022 [cit. 2022-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 March 2022.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PROCHÁZKOVÁ, Petra. ‚My a náckové? Kdepak, jen pravoradikální nacionalisté.‘ Kdo bojuje za prapor Azov?. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 2015-08-01 [cit. 2022-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-12.
↑MÁNERT, Oldřich. Batalion Azov. Bojovníci ve stínu vlčí runy vytáhli do války o Donbas. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-06-29 [cit. 2022-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-10.
↑PROCHÁZKOVÁ, Petra. Muž so strašnou povesťou chce vyhnať Rusov z Ukrajiny. SME [online]. Petit Press, 2015-08-11 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online.
↑ Fakta a mýty o "nacistickém" pluku Azov. Je směšné, co Rusové tvrdí, říká analytik. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-04-11 [cit. 2022-04-12]. Dostupné online.
↑ČTK. Pluk Azov. Radikálové, nebo tvrdí obránci?. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-03-22 [cit. 2022-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-22.
↑ Report on the human rights situation in Ukraine 16 November 2015 to 15 February 2016. www.ohchr.org [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06.