Plemena koní můžeme stejně jako ostatní plemena hospodářských zvířat dělit podle řady hledisek. Jednak „podle původu“, „geografického rozšíření“, „stupně prošlechtění“ a „teritoriálního rozšíření“.
Podle nového
Koně jsou původu polyfyletického, tzn. že mají více než dva předky v rámci své fylogeneze.
Podle stupně prošlechtění
- plemena místní (původní - primitivní)
- přechodná (zušlechtěná)
- kulturní (ušlechtilá)
Podle typu
archaická plemena
plemena koní u kterých se vyskytuje mnoho "primitivních znaků"
teplokrevníci
Teplokrevník je kůň plemenné skupiny koní orientálních (Equus gmelini), koní stepních (Equus przewalskii) a jejich kříženců, vyjímaje křížence po plnokrevnících.[1] Jedná se o lehčí plemena s kohoutkovou výškou (KVH) nad 147 (148) cm. Využívají se především v jezdectví a pro lehčí tah.
plnokrevníci
Plnokrevník je označení pro koně, jehož všichni předkové jsou zapsáni v plemenné knize do doby jejího uzavření (pro anglického plnokrevníka do roku 1791).[2] Jedná se o stará ušlechtilá plemena, která zůstala nezasažena příměsí jiné krve a dodnes si zachovala svůj původní ráz, nebo teplokrevné plemeno, které již nelze dalším křížením zkvalitnit.[zdroj?]
polokrevníci
Polokrevník je označení pro koně, v jehož rodokmenu se vyskytují buď angličtí nebo arabští plnokrevníci.[3]
chladnokrevníci
Chladnokrevníci jsou skupinou plemen koní pocházejících fylogeneticky z původních koní západních (Equus robustus). Vyznačují se mohutností a klidným temperamentem.[4] Jedná se o těžká plemena šlechtěná na tah, práci v zemědělství, v lese a těžký tah (doly,...).
pony
malá plemena, maximální výška v kohoutku(KVH) 147 (148) cm
Podle geografického rozšíření
stepní
východní
- íránští
- arabští
- angličtí
- starošpanělští
- staroitalští
západní
severští
američtí
Podle teritoriálního rozšíření
Dle tohoto rozdělení se zvířata dělí podle jednotlivých zemí nebo regionů.
Odkazy
Reference
- ↑ Ilustrovaný encyklopedický slovník III. díl Pro-Ž. 1. vyd. Praha: Academia, 1982. 976 s. S. 567.
- ↑ Ilustrovaný encyklopedický slovník II. díl J-Pri. 1. vyd. Praha: Academia, 1981. 960 s. S. 880.
- ↑ Ilustrovaný encyklopedický slovník II. díl J-Pri. 1. vyd. Praha: Academia, 1981. 960 s. S. 905.
- ↑ Ilustrovaný encyklopedický slovník I. díl A-I. 1. vyd. Praha: Academia, 1980. 976 s. S. 893.
Literatura
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu plemeno koně na Wikimedia Commons