Předseda vlády Dánska (dánsky: Danmarks statsminister, česky doslovně dánský státní ministr) je hlavou vlády Dánska, respektive Dánského království. Dánský premiér drží většinu výkonné moci a je nejvlivnější politickou figurou v zemi. Úřad zavedla ústava z roku 1849, která z Dánska učinila konstituční monarchii (parlamentarismus byl však do ústavy přidán až v roce 1953). Premiéra formálně jmenuje panovník, v praxi je jmenování předsedy vlády určeno jeho podporou ve Folketingu (dánském parlamentu). Tato podpora není definována tak jednoznačně parlamentní většinou jako v jiných parlamentních systémech, pouze čtyři koaliční vlády od druhé světové války měly většinu ve Folketingu.[1]
Úkolem dánského předseda vlády je spíše vyjednat toleranci pro svůj kabinet. Je to možné i díky systému tzv. negativního parlamentarismu, tedy zásadě, že „vláda je legitimní, i když nemá většinu, pokud proti ní většina nestojí“.[2] Vláda tak nemusí získat ve Folketingu důvěru většiny poslanců jako např. v Česku, ale vládne, dokud jí parlamentní většina nevysloví nedůvěru. Vzhledem k silnému konsensualismu a blokovému uspořádání dánské politiky (strany se ještě před volbami hlásí k jednomu ze dvou bloků, aniž by se tím zavazovaly ke vstupu do vlády) tak menší parlamentní strany často neusilují o vyslovení nedůvěry vládě, byť ji přímo nepodporují.
Pokud není nový vůdce po volbách jasný, uspořádá panovník „schůzi krále a královny“, kde strany vedou diskuse a dojdou k dohodě, koho má král jmenovat. Princip menšinových vlád je nicméně hlavním důvodem, proč politologové říkají, že dánský premiér není zdaleka tak silný jako jiní premiéři v Evropě. Dánští premiéři si nikdy nemohou být jisti, že jejich agenda projde, a musí dát dohromady většinu pro každý právní předpis zvlášť. Naproti tomu má předseda vlády pravomoc Folketing rozpustit a vypsat nové volby (ačkoli to formálně provede panovník) a patří to k jeho největším politickým zbraním.
Pokud Folketing vysloví premiérovi nedůvěru, musí premiér buď odstoupit spolu s celým kabinetem, nebo vyhlásit nové volby. Kdykoli premiér odstoupí, panovník jej požádá, aby vláda dále fungovala jako úřednická, dokud nebude zvolen nástupce. Pravomoc jmenovat ministry má prakticky výhradně předseda vlády a nikoli panovník. Předseda vlády předsedá týdenním schůzím vlády a má pravomoc stanovit program těchto schůzí. Pod úřadem premiéra působí malý odbor, který se stará o speciální právní záležitosti, které nejsou pokryty jinými ministerstvy, mimo jiné o vztah Grónska a Faerských ostrovů k monarchii. Navzdory tomu nemá premiér žádnou konkrétní pravomoc, pokud jde o tyto autonomní oblasti, ty má Folketing, který všechny zákony schválené faerským a grónským parlamentem musí ratifikovat.
Premiér sídlí v bývalém královském paláci Christiansborg, zvaném neformálně Borgen („Hrad“). Tam sídlí i parlament. Premiéři tradičně bydlí v rezidenci Marienborg, někteří ji ovšem nevyužívají. Marienborg je také často využíván pro vládní konference a neformální summity mezi vládou, zástupci průmyslu a jinými organizacemi v Dánsku.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prime Minister of Denmark na anglické Wikipedii.
- ↑ Menšinové vlády: v Evropě nic výjimečného, v Česku však moc dlouho nevydrží. ČT24. Dostupné online [cit. 2018-11-05].
- ↑ FLORCZAK, Christoffer; KLEMMENSEN, Robert. Denmark: The politics of compromise and minority government governance. Příprava vydání Matt Evans. [s.l.]: Routledge (Routledge Research in Comparative Politics). Dostupné online. ISBN 978-1-138-39211-3. S. 147–163. DOI: 10.4324/9780429422379-9.
Související články
Externí odkazy
| Hlavy států a vlád Evropy |
|
| Hlavy států |
| | Členové a pozorovatelé OSN | | | | Částečně uznán2 | | | | Neuznané státy3 | |
|
|
| Hlavy vlád |
| | Členové a pozorovatelé OSN | | | | Částečně uznán2 | | | | Neuznané státy3 | |
|
|
1. Částečně nebo zcela v Asii, v závislosti na geografickém vymezení.
2. Uznán alespoň jedním členem Organizace spojených národů.
3. Není uznáván žádným členem Organizace spojených národů. |
_(cropped).jpg)
