Toto je seznam prezidentů Ruské federace, kteří složili přísahu do úřadu prezidenta po přijetí a ratifikaci Ústavy Ruské federace, jež vstoupila v platnost 25. prosince 1993.
Stručná historie
12. června 1991 byl Boris Jelcin zvolen ve všeobecných volbách 57 % hlasů za prezidenta Ruské sovětské federativní socialistické republiky, a stal se tak prvním prezidentem (nejvyšším politickým představitelem) zvoleným lidem.[1] Série hospodářských a politických krizí, které zemi postihly v 90. letech způsobila, že jeho počáteční vysoká popularita nebyla obnovena. Jelcinova éra se vyznačovala formováním nového řádu, korupčními skandály, ekonomickým propadem a značnými sociálními problémy a napětím.[1] Podle některých průzkumů jeho obliba v době, kdy odcházel z úřadu činila přibližně jen 2 %.[1]
Druhý prezident Vladimir Putin se po dvě funkčních období v úřadu i následného výkonu premiérské funkce v první dekádě třetího milénia těšil vysoké podpoře Rusů. Za osm let ve funkci se ekonomika země vymanila z krize, hrubý domácí produkt vzrostl šestkrát (parita kupní síly činila 72 %),[2]chudoba klesla více než o polovinu[3] a průměrná měsíční mzda stoupla z 80 na 640 dolarů.[4] Období jeho vlády také doprovázel nesouhlas domácích odpůrců, výtky zahraničních vlád a organizací zaměřujících se na základní lidská práva, které mu vytýkaly vzestup autoritářství, špatný způsob vedení vnitrozemských konfliktů v Dagestánu a Čečensku, politiku ve věci individuálních lidských práv a svobod a jeho provázanost s tzv. oligarchy, mocnými ruskými podnikateli, jež drželi v jednotlivých oblastech federálních okruhů i politickou moc. Dané výhrady byly Kremlem považovány za protiruskou propagandu vedenou odpůrci ze Západu a oligarchy, kteří přišli o moc.[5]
14. listopadu 2005 byl 1. vicepremiérem vlády jmenován právník Dmitrij Medveděv, dřívější vedoucí prezidentské kanceláře a předseda představenstva ropného gigantu Gazprom. 10. prosince 2007 byl nejsilnější stranou Jednotné Rusko navržen za prezidentského kandidáta pro nadcházející ruské prezidentské volby 2008 a 17. prosince se jím oficiálně stal. Klíčovým krokem byla volba stávajícího prezidenta Putina[6], jenž mu dal přednost před dalším uvažovaným kandidátem, od května 2007 druhým 1. vicepremiérem a předchozím ministrem obrany Sergejem Ivanovem. 7. května 2008 proběhla inaugurace do úřadu, kritici hovoří o technokratickém charakteru výkonu Medveděvova prezidentství. Vladimir Putin se stal předsedou vlády.
Seznam prezidentů
Související informace naleznete také v článku Prezident Ruska.
↑Sergej Morozov, "Putin's Diplomacy: Russian Judo on World Tatami". - Saint Petersburg, vydalo "Krylov", 2008. - s. 288 ISBN978-5-9717-0630-4. Chapter "Dracula, Rotten Meat and Dr. Evil", s. 130: "... in the Kremlin they thought that Russia has become a subject of a series of political propaganda attacks orchestrated by the West and exiled oligarchs.", s. 139, Dmitrij Peskov: "Things we observe in the British media relate more to a usual human hysteria rather than to journalism... President regards this calmly, understanding at the same time that this has nothing to do with journalism and analytics."
↑HOFFMAN, David. Yeltsin Heart Operation Called a Success. The Washington Post. The Washington Post Company, 1996-11-06. Dostupné online [cit. 2008-04-10].
1. Částečně nebo zcela v Asii, v závislosti na geografickém vymezení. 2. Uznán alespoň jedním členem Organizace spojených národů. 3. Není uznáván žádným členem Organizace spojených národů.
