První seznam římských biskupů sepsal kolem roku 180 sv. Irenej z Lyonu. Seznam obsahuje kromě jmen jen minimum informací. Chronologicky zařadit hlavy římské církve se pokusil sv. Eusebios z Kaisareie († 339) a přesně se je snažil určit Catalogus Liberianus (kolem 354). Z historického hlediska jsou tyto seznamy pro přibližně první dvě století značně nespolehlivé, předpokládá se spíše postupný přechod od kolektivního vedení římské obce k monarchistickému biskupství (první století) a jeho postupnou dominanci nad ostatní ekumenou. Sv. Štěpán I. († 257) již jako první odvozuje svůj papežský primát od pověření sv. Petra v Matoušově evangeliu.[1][2]
Tři papežové zemřeli dřív než byli uvedeni do úřadu a legitimita tří dalších je sporná. Také o tom, který ze soupeřů byl vzdoropapež, bylo v několika případech definitivně rozhodnuto až ve 20. století. Proto je průběžné číslování papežů problematické a některá čísla chybí (např. Jan XX). V seznamu není uvedena tak zvaná papežka Jana z konce 9. století, protože se poprvé zmiňuje až v polemickém spisu Martina z Opavy ve druhé polovině 13. století a pokládá se za smyšlenku. Průměrná doba pontifikátu je asi 7,4 roku a za téměř dvě tisíciletí byl papežský stolec asi 16 let neobsazen (sedisvakance).
1. Částečně nebo zcela v Asii, v závislosti na geografickém vymezení. 2. Uznán alespoň jedním členem Organizace spojených národů. 3. Není uznáván žádným členem Organizace spojených národů.