Mužská dvouhra Monte-Carlo Rolex Masters 2024 probíhala okolo poloviny dubna 2024. Do singlové soutěže monackého tenisového turnaje, hraného na antuce Country Clubu, nastoupilo padesát šest hráčů.[1] Dvanáct z nich si účast zajistilo v kvalifikaci včetně pěti šťastných poražených. Obhájce titulu Andreje Rubljova ve druhém kole porazil Alexei Popyrin.
Třetí trofej na Mastersech vybojoval Řek Stefanos Tsitsipas. V Monte-Carlu triumfoval potřetí za předchozí čtyři ročníky a v otevřené éře se stal pátým monackým šampionem s alespoň třemi tituly. Bodový zisk jej vrátil do první světové desítky.
Obhájce titulu, šestého muže klasifikace Andreje Rubljova,[2] vyřadil ve druhém kole Alexei Popyrin. Australan tak pošesté porazil člena z první světové desítky a podruhé na antuce. Při čtvrté monacké účasti poprvé postoupil do třetí fáze.[3] Rubljov se stal prvním obhájcem trofeje od Djokoviće v roce 2016, který nezvládl vstup do turnaje.
Sumit Nagal se stal prvním Indem v monacké dvouhře od Rameše Krišnana v roce 1982.[4] Postupem do druhého kola přes Mattea Arnaldiho vyhrál jako první indický tenista zápas dvouhry na antukovém Mastersu.[5] Alex de Minaur prošel do monackého čtvrtfinále jako první Australan od Marka Philippoussise v roce 1999.[6]
Srb Novak Djoković, který se na začátku turnaje 7. dubna 2024 stal ve 36 letech a 321 dnech historicky nejstarší světovou jedničkou ve dvouhře,[7][8] usiloval jako jediný držitel kariérního Zlatého Mastersu o jeho třetí zkompletování.[9] Postupem do sedmdesátého sedmého semifinále Djoković na Mastersech překonal sdílený rekord s Nadalem, v rámci této kategorie dosáhl nejvyšší zápasové úspěšnosti 82,24 % před Nadalovou bilancí 82,17%[10] a stal se nejstarším monackým semifinalistou v otevřené éře.[11] Do souboje o titul jej však nepustil Casper Ruud, který v předchozích pěti vzájemných duelech neuhrál na Srba ani jeden set. Stal se tak prvním Norem v historii žebříčku ATP, existujícím od roku 1973, který porazil úřadující světovou jedničku. Proti členům první světové trojky měl předchozí zápasovou bilanci 0–11. Djoković odehrál v Monaku první semifinále od triumfu v roce 2015.[12]
Vítězem se stal dvanáctý nasazený Řek Stefanos Tsitsipas, jenž ve finále zdolal norskou turnajovou osmičku Caspera Ruuda za 1:37 hodiny po dvousetovém průběhu 6–1 a 6–4. V zápase odvrátil všech osm brejkových hrozeb a sám využil čtyři z osmi brejkbolů. Poměr vzájemných duelů srovnal na 2–2. V probíhající sezóně si připsal premiérové turnajové vítězství, které představovalo jedenáctý singlový titul na okruhu ATP Tour v osmadvacátém kariérním finále. Na Mastersech vybojoval třetí trofej, když dvě předchozí získal také na Monte-Carlo Masters v letech 2021 a 2022. V otevřené éře se stal pátým monackým šampionem s alespoň třemi trofejemi, jimiž se zařadil po bok členů tohoto klubu – Ilie Nastaseho (3 tituly), Thomase Mustera (3), Björna Borga (3) a Rafaela Nadala (11).[13][14][15]
25letý Tsitsipas přijel na monacký turnaj s průměrnou bilancí utkání 11–6 v odehrané části sezóny. Zlepšenou formou vyřadil poprvé od Canada Masters 2018 na jediném turnaji tři členy první světové desítky, pátého Zvereva, druhého Sinnera a desátého Ruuda. Poprvé od února 2024 se vrátil do Top 10, na 7. místo.[13][14][15]
Ruud nevyužil příležitost stát se prvním skandinávským vítězem Mastersu od Magnuse Normana na Rome Masters 2000. Po skončení se posunul na 6. příčku, znamenající nejvyšší umístění od září 2023.[13][14][15]
Osm nejvýše nasazených hráčů obdrželo volný los do druhého kola.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2024 Monte-Carlo Masters – Singles na anglické Wikipedii.