Marián Hossa (* 12. ledna 1979, Stará Ľubovňa) je bývalý slovenský reprezentant v ledním hokeji. Od sezony 2009/2010 působil v NHL v klubu Chicago Blackhawks na pozici pravého křídla. V minulosti působil v klubech: Dukla Trenčín ve slovenské Tipsport extralize, Portland Winterhawks v soutěži Western Hockey League, Ottawa Senators, Atlanta Thrashers, Pittsburgh Penguins, Detroit Red Wings v National Hockey League a v týmu Mora IK ve švédské Elitserien. Kariéru přerušil z důvodu kožní vyrážky, která mu znemožňovala hraní ve výstroji.
Je považován za jednoho z nejlepších útočníků NHL a zároveň za jednoho z nejrychlejších bruslařů této soutěže.[1][2][3][4][5] Je dvanáctým nejproduktivnějším Evropanem v dějinách NHL a druhým nejproduktivnějším Slovákem v NHL po Peteru Šťastném. Je též osmým nejproduktivnějším Evropanem a vůbec nejproduktivnějším Slovákem ve Stanley Cupu. Reprezentoval Slovensko na několika mezinárodních soutěžích, včetně tří olympiád (Salt Lake City 2002, Turín 2006 a ve Vancouveru 2010) avšak nezískal žádnou medaili. Ve finále NHL byl pětkrát (s týmy Pittsburgh Penguins, Detroit Red Wings a 3x s Chicago Blackhawks). V letech 2010, 2013 a 2015 získal s Chicagem Blackhawks Stanley Cup. Je čtyřnásobným vítězem ankety "Zlatý puk" (2006, 2007, 2008 a 2010).[6] Čtyřikrát (2001, 2003, 2007 a 2008) byl nominován na All-Star Games. Ženatý, otec dcery (* 2010).
Narodil se 12. ledna 1979 v Staré Ľubovni. Jeho otec je František Hossa, bývalý trenér slovenské hokejové reprezentace, matka Mária Hossová pracuje jako módní návrhářka a o dva roky mladší bratr Marcel Hossa, kterého v roce 2000 draftoval tým Montreal Canadiens, hrál s bratrem v týmu HK Dukla Trenčín, Portland Winter Hawks a během výluky NHL v týmu Mora IK a také na několika světových šampionátech a olympiádách. Shodou okolností byli v sezóně 2007–2008 oba vyměněni (Marián z Atlanty do Pittsburghu a Marcel z NY Rangers do Phoenixu).[7]
V roce 1997 úspěšně maturoval na Stredném odborném učilišti železničném v Trenčíně (obor Komerční pracovník v dopravě).[8] 17. července 2010 se v Trenčíně oženil s dlouholetou přítelkyní Janou Ferovou.[9] 9. září 2011 se jim narodila dcera Mia Mária.
S hokejem začínal jako pětiletý v Dukle Trenčín. V Dukle hrával během celé dorostenecké a juniorské kariéry. Nejdříve hrál na postu centra, ale později ho tehdejší trenér Jaroslav Walter postavil na pravé křídlo, kde už zůstal. Junioři Dukly získali v tomto období titul mistra Slovenska.[10]
V seniorské extralize debutoval jako 17letý. V první sezóně (1996/97) vstřelil v základní části 30 gólů a zaznamenal 24 asistencí, čímž významnou měrou přispěl k zisku mistrovského titulu.[4][11][12]
Za Duklu hrál i později, několik zápasů na začátku sezony 2001/02, kdy čekal na podpis nové smlouvy s Ottawou a taktéž během výluky NHL (2004/05). Odehrál 25 zápasů a jeho spoluhráči byli i Marián Gáborík a Pavol Demitra.[13] Část sezony hostoval v týmu nováčka švédské Elitserien Mora IK, kde hrál i jeho bratr Marcel.[14]
Roku 1997 jej draftoval tým Ottawa Senators v prvním kole a jako 12. v celkovém pořadí. Zajímavost v draftu je podobnost s datem narození: 12. 1. 1979 – 1. kolo, 12. pořadí rok draftu 1997. Už v nejbližší sezoně odešel do zámoří, v přípravných zápasech se sice gólově prosadil, ale během úvodních 7 střetnutí v NHL zaznamenal jen jednu asistenci a klub ho poslal na farmu do klubu Portland Winter Hawks (WHL), kde během 49 zápasů nasbíral 80 bodů (43+37) a velmi tak přispěl k zisku Memorial Cupu.[8][15][16] V následující sezoně se stal stabilním hráčem základního kádru Ottawy a byl jedním z nejlepších hráčů mužstva.[2] Na začátku sezóny se musel zotavit po zranění kolene, nakonec odehrál 60 zápasů. V sezoně 1999/00 vstřelil 29 gólů a stal se tak střeleckým lídrem klubu.
V sezóně 2000/01 s klubem uzavřel novou smlouvu, s ročním příjmem 650 000 dolarů.[17] Během této sezóny překonal hranici 30 gólů a 4. ledna 2001 stanovil v utkání proti Tampě nový klubový rekord pro počet asistencí v jednom zápase (5).[1][18]
V základní části sezóny 2002/03 dokázal vstřelit 45 gólů, čímž překonal klubový rekord ruského hokejisty Alexeje Jašina, a v žebříčku střelců celé NHL se umístil na 3. místě.[19][20] V této sezoně (10. března 2002) vstřelil v zápase proti Phoenixu jubilejní 100. gól v NHL.[21] V poslední sezóně, kterou odehrál za Ottawu (2003/04) vstřelil 36 gólů, a stal se nejlepším střelcem mužstva v základní části a celkově dosáhl 82 kanadských bodů (i zde se jednalo o nejlepší výsledek mužstva). Nejúspěšnějším střelcem byl i v play-off.[22]
Hossa byl jedním z mála hokejistů, kterým se po uzavření nové kolektivní dohody mezi hráči a majiteli klubů NHL po roční výluce, plat nesnížil, ale naopak zvýšil. Po dlouhých jednáních 23. srpna 2005, poslední den před vypršením termínu, Senators souhlasili s podpisem smlouvy na tři roky na 18 milionů dolarů.[23] Na sezónu 2005/06 tak měl zaručený příjem 5 milionů dolarů, čímž se stal nejlépe placeným slovenským hokejistou v NHL. Již několik hodin po podpisu ho však překvapivě vyměnili do Atlanty Thrashers za Danyho Heatleyho s tříletým platem 13,5 milionů dolarů. Po sedmi sezónách v Ottawě, během kterých se Hossa stal jedním z jejich nejdůležitějších hráčů, tak změnil své působiště. Právě tato výměna patří mezi největší v historii NHL, tehdejší kapitán Ottawy Daniel Alfredsson popsal oba hokejisty jako rozdílné, ale produktivní hráče.[5]
Svůj první zápas za Atlantu odehrál 22. září 2005, jednalo se o přípravný zápas, ve kterém Atlanta podlehla Floridě Panthers 3:4.[24] V první sezóně v Atlantě si Hossa se ziskem 92 bodů vytvořil své bodové maximum. Atlantě však play-off i kvůli zranění brankářské jedničky Kariho Lehtonena ušlo o dva body. V té následující dosáhl jako první hráč Thrashers v historii 100 bodů za sezónu. V žebříčku produktivity celé NHL skončil šestý. V 1. kole play-off se střetnul se svým bratrem Marcelem z New York Rangers, Atlanta byla vyřazena 0:4 na zápasy.[25]
Po sezóně byl nominován i na několik ocenění. V hlasování o Hart Trophy se umístil na 10. místě.[26]
Na konci sezóny 2007/08 mu v Atlantě končila smlouva. V únoru bylo jasné, že se na novém kontraktu nedohodne, a tudíž ho čekal přestup.[27] Zájem projevilo více klubů (San Jose Sharks, Detroit Red Wings či Montreal Canadiens).[28] Nakonec ale v poslední možný termín před koncem přestupového období jej Trashers spolu s Pascalem Dupuisem vyměnili s Pittsburghem za Colbyho Armstronga, Erika Christensena, Angela Esposita a právo výběru v prvním kole draftu.[29] Hossa měl spolu se Sidneym Crosbym a Jevgenijem Malkinem pomoci tučňákům v play-off.[29] 28. února debutoval za Penguins v zápase proti Bruins. Po přibližně 10 minutách si ale po srážce s Glenem Murrayem zranil koleno a zápas nedohrál.
V prvním kole play-off přispěl k vyřazení svého bývalého klubu, Ottawy. V zápasech nastupoval v útoku s Crosbym a v sérii zaznamenal celkově 5 bodů.[30] 4. května 2008 v zápase proti Rangers rozhodl o postupu Pittsburghu do finále Východní konference, když vstřelil dva góly v prodloužení posledního zápasu (Pittsburgh vyhrál 3:2 a na zápasy 4:1).
Ve finále Východní konference Pittsburgh porazil Flyers 4:1 na zápasy. Hossa zaznamenal v rozhodujícím zápase gól a tři asistence a byl vyhlášen druhou hvězdou zápasu. Stal se devátým Slovákem, který se probojoval do finále Stanley Cupu.[31] Ve finále Stanley Cupu se Pittsburgh střetnul s Detroitem Red Wings, ale prohrál 2:4 na zápasy. Hossa se v play-off v kanadském bodování umístil na třetím místě se ziskem 26 bodů (12+14).
I přes neúspěch ve finále byl Hossův přestup do Pittsburghu označován jako jeden z nejlepších v sezoně.[32]
Po sezoně 2007/08 se stal volným hráčem a přestože měl nabídku na několikaleté (přesná doba nebyla upřesněna) působení v klubu Edmonton Oilers na nejméně 9 milionů dolarů na sezonu 2. července 2008 podepsal roční smlouvu s Detroitem na 7,45 milionu dolarů.[33][34] Nosil číslo 81, protože číslo 18 v Detroitu patří dlouhodobému hráči Kirku Maltbymu.[35] 18. října 2008 vstřelil v zápasu proti New York Rangers svůj první gól v dresu Detroitu a zároveň 300. gól v NHL.[36]
Zápas proti St. Louis 3. března 2009 pro Hossu skončil již v šesté minutě první třetiny, kdy musel být z ledu odvezen na nosítkách po střetu s českým obráncem Romanem Polákem. Odjel do nemocnice na důkladnější vyšetření, podle mluvčího klubu, Johna Hahna se jednalo jen o preventivní vyšetření, jelikož Hossa neztratil vědomí ani cit v končetinách. Rozhodčí Poláka vyloučili na dvě minuty za hrubost. Detroit nakonec St. Louis porazil 5:0.[37]
V ročníku 2008–09 bylo stejné složení finále Stanley Cupu, tentokrát však Hossa hrál v drese Red Wings.[38] Po vyřazení týmu Chicago Blackhawks v semifinále Hossa přiznal, že finále s Pittsburghem „bude jistě velmi zajímavé“.[39] Po sedmizápasové sérii se vítězem stal Pittsburgh, poslední zápas vyhrál 2:1. Hossa během 23 zápasů v play-off nasbíral 15 bodů (6+9).[40]
1. července 2009 se jako volný hráč připojil ke klubu Chicago Blackhawks, se kterým podepsal 12letou smlouvu na 62,8 milionu dolarů.[41] Jednalo se o nejdražší smlouvu v historii klubu, rekord platil až do prosince 2009, kdy jej překonal Duncan Keith, který se upsal na 13 let za 72 milionů dolarů.[42] Smlouva byla podepsána ve stejný den, kdy tehdejší nejproduktivnější a nejužitečnější hráč Martin Havlát přestoupil do Minnesoty.[43] Na začátku sezony se podrobil operaci ramene a vynechal tak její začátek.[44][45][46]
31. července oznámil deník Ottawa Sun, že vedení ligy začalo vyšetřovat Hossův dlouhodobý kontrakt.[47] Protože smlouva vyprší, až když bude Hossovi 42, a navíc smlouva je nastavena tak, že hráč získá většinu peněz za prvních 8 let, ty zbývající 4 by získal pouze zanedbatelnou částku, tzn. že Hossa by mohl ukončit kariéru už po oněch osmi letech. Toto rozhodnutí by obcházelo kolektivní dohodu o platových stropech. Chicagu hrozila vysoká pokuta, nebo ztráta práva výběru při draftu.[48]
Za Blackhawks debutoval 25. listopadu 2009 proti San Jose Sharks, v tomto zápase zároveň vstřelil dva góly. Nosí dres číslo 81, protože číslo 18 visí pod stropem United Centre. Nosil ho Denis Savard.
S Chicagem se mu hned v první sezóně podařilo postoupit do finále, proti Philadelphii, které Chicago vyhrálo 4:2 na zápasy. 9. června 2010 získal Hossa svůj první Stanley Cup.
V sezoně 2010/2011 Chicago postoupilo do play-off z třetího místa Centrální divize. Ale vypadlo hned v prvním kole proti Vancouver Canucks 2:4 na zápasy. Hossa si v sezoně připsal celkem 57 bodů (25+32).[49] Hossa si v sezoně 2011/2012 připsal (29+48) tj. 77 kanadských bodu a stal se nejproduktivnějším hráčem Chicaga.
Během výluky v NHL v sezoně 2012-13 nikde nehrál, což mu umožnilo, aby se plně zotavil ze zranění z playoff minulé sezony a do zkrácené sezony naskočil v plné síle. Během základní části nasbíral celkem 31 bodů (17+14) ve 40 zápasech. Zápas 3. března 2013 v Detroitu byl jeho 1000. v kariéře v NHL a Hossa dokázal tisícovku zápas v NHL odehrát jako 283. hráč v historii (5. Slovák v historii po Mikitovi, Bondrovi, Šatanovi a Chárovi). Dalším milníkem, který zaznamenal, bylo 500 asistencí v NHL a na tuto hranici se dostal 24. dubna 2013 v Edmontonu. V playoff přidal 16 bodů v 22 zápasech. Ke konci playoff měl problémy se zády a jeden zápas finále Stanley Cupu musel kvůli tomu vynechat. Nakonec se ale mohl radovat ze svého 2. Stanley Cupu při 4. finálové účasti.
V sezoně 2013-14 poprvé v dresu Blackhawks dosáhl na hranici 30 gólů za sezonu a po 8. v kariéře v NHL. Celkem odehrál 72 zápasů a nasbíral 60 bodů. Vedl tým ve statistice +/- s +28 body, což je jeho nejlepší výkon v kariéře. V NHL byl ve statistice +/- na 13. místě. V playoff ho ovšem střelecké štěstí opustilo a tak vstřelil pouze 2 branky v 19 zápasech.
V sezoně 2014–15 poprvé od příchodu do Chicaga odehrál všech 82 utkání základní části, ve kterých nasbíral 61 bodů (22+39) a byl tak 3. nejproduktivnější hráč týmu. Po 10. v kariéře tak dosáhl mety 60 bodů v sezoně. Dne 30. října 2014 v Ottawě, kde svou kariéru v NHL začínal, se stal 80. hráčem v historii NHL, který nasbíral 1000 bodů v základní části. Této mety dosáhl ve svém jubilejním 1100. utkání v NHL. V playoff při cestě za svým třetím Stanley Cupem nasbíral 17 bodů (4+13) ve 23 zápasech a byl 4. nejproduktivnějším hráčem Blackhawks. Dva z jeho 3 gólů zajistily Blackhawks postup do dalšího kola (ve 4. zápasech 2. kola proti Minnesotě a v 7. zápase finále Západní konference proti Anaheimu).
V průběhu sezony 2015–16 měl několik zdravotních problémů, takže odehrál jen 64 utkání, ve kterých nasbíral 33 bodů (13+20). Další milník zaznamenal 13. prosince 2015 proti Vancouveru, když odehrál svůj 1200. zápas v NHL. V playoff si v 7 zápasech připsal 5 bodů (3+2), ale vypadnutí Blackhawks v prvním kole se St. Louis zabránit nedokázal.
V sezoně 2016–17 byl třetím nejlepším střelcem (26) Blackhawks a celkem si připsal 45 bodů v 73 zápasech. Zaznamenal tak 15. sezonu v NHL s minimálně 20 góly, což se před ním podařilo jen 25 hráčům. Jako 44. hráč historie vstřelil dne 18. října 2016 proti Philadelphii 500. gól v NHL. V sezoně zaznamenal další milníky, a to 1100. bod v NHL 6. listopadu 2016 proti Dallasu a 1300. zápas v NHL dne 16. března 2017 v Ottawě. V playoff proti Nashvillu ve 4 zápasech nebodoval.
Celou sezonu 2017–18 vynechal ze zdravotních důvodů - vyrážce, kterou mu způsobovala hokejová výstroj.
19.5.2018 oznámil konec kariéry.
Marián Hossa reprezentoval Slovensko jako junior na Mistrovství světa do 20 let v letech 1997 ve Švýcarsku, kde jeho tým obsadil 6. místo, a roku 1998 ve Finsku, kde slovenský tým skončil na 9. místě.[1] V roce 1997 vybojoval se slovenskou juniorskou reprezentací také 6. místo na juniorském mistrovství Evropy, kterého se účastnili hráči do 18 let.[8]
Jeho prvním seniorským turnajem bylo MS 1997 ve Finsku, na které ho nominoval trenér Jozef Golonka.[50] Nastoupil tehdy ještě jako 18letý talent slovenského výběru.[51] Hrál i na MS 1999 v Norsku. Odehrál šest střetnutí, ve kterých dal 5 gólů a na dva přihrál, čímž se stal spolu se Žigmundem Pálffym nejlepším střelcem Slovenska.[52]
Celkem Hossa za Slovensko nastoupil na mistrovstvích světa v letech 1997, 1999, 2001, 2004, 2005, 2006, a na Zimních olympijských hrách 2002 v Salt Lake City, 2006 v Turíně a Zimních olympijských hrách 2010 ve Vancouveru a na Světovém poháru v roce 2004. Zajímavostí je, že jako jeden z mála špičkových slovenských hráčů zatím nezískal medaili na MS.[4] Celkem odehrál za seniorskou reprezentaci 72 zápasů, ve kterých dal 33 gólů.[53]
Na světový šampionát v lotyšské Rize roku 2006 přicestoval jako největší hvězda a kapitán slovenského mužstva.[54] V zápase s Kazachstánem se po zákroku protihráče Alexeje Litviněnka zranil a v dalších důležitých zápasech proti Rusku a Švýcarsku nemohl nastoupit kvůli poškození vnitřního kolenního vazu.[55] Na klíčové utkání proti Švédsku nastoupil s menším zraněním a měl významný podíl na výhře Slovenska 5:2, protože zaznamenal gól a dvě asistence. Slovensko vypadlo ve čtvrtfinále s Kanadou, kde Hossa přihrál na jediný gól svého týmu (prohrálo 4:1).
V roce 2007 ho po vypadnutí Atlanty v prvním kole play-off kontaktoval reprezentační trenér Július Šupler. Po krátkém váhání s účastí souhlasil s tím, že se dostaví později. Nehrál tak v prvním zápase proti Norsku (stejně jako Pavol Demitra, se kterým přicestoval). Opět hrál v „trenčínském“ útoku s Demitrou a Gáboríkem, dal 2 góly a zaznamenal 4 asistence. Mužstvo vypadlo se Švédskem ve čtvrtfinále a obsadilo 6. místo.
Slovensko obsadilo na ZOH v Turíně 5. místo. Poté, co postoupilo ze základní skupiny, bylo vyřazeno ve čtvrtfinále Českem. Hossa hrál společně Demitrou a Gáboríkem v prvním útoku, který dal na olympiádě 10 gólů, což je víc než zbytek mužstva dohromady.[56] S 10 body (5+5) se stal nejproduktivnějším hráčem a nejlepším střelcem Slovenska, zároveň třetím nejproduktivnějším hráčem i třetím nejlepším střelcem olympiády (obojí spolu se Švédem Danielem Alfredssonem).
Účast Hossy na zimních olympijských hrách 2010 ve Vancouveru byla ohrožena vzhledem k předcházejícímu zranění.[57] Nastoupil již v prvním zápase proti Česku v rámci takzvaného trenčínského útoku spolu s bratrem Marcelem a Pavlem Demitrou. V druhém zápase Slovenska proti Rusku dal vyrovnávající gól na 1:1. Ve čtvrtfinále zaznamenal tři asistence. Celkově zaznamenal 9 kanadských bodů, čímž se stal druhým nejproduktivnějším hráčem na olympiádě(první byl taky Slovák Pavol Demitra /3+7/).
V roce 2014 reprezentoval Slovensko na ZOH v Soči, kde ve 4 zápasech nasbíral 3 body (2+1), ale své zemi k postupu ze skupiny nepomohl.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Marián Hossa na slovenské Wikipedii a Marián Hossa na anglické Wikipedii.
Cristobal Huet • Antti Niemi
Nick Boynton • Dustin Byfuglien • Brian Campbell • Jordan Hendry • Niklas Hjalmarsson • Duncan Keith (A) • Brent Seabrook • Brent Sopel
Bryan Bickell • Dave Bolland • Troy Brouwer • Adam Burish • Ben Eager • Colin Fraser • Marián Hossa • Patrick Kane (A) • Tomáš Kopecký • Andrew Ladd • John Madden • Patrick Sharp • Jonathan Toews – • Kris Versteeg
Joel Quenneville
Stan Bowman
Corey Crawford • Ray Emery
Sheldon Brookbank • Niklas Hjalmarsson • Duncan Keith (A) • Nick Leddy • Johnny Oduya • Michal Rozsíval • Brent Seabrook
Bryan Bickell • Dave Bolland • Brandon Bollig • Daniel Carcillo • Michael Frolík • Michal Handzuš • Marián Hossa • Patrick Kane • Marcus Krüger • Jamal Mayers • Brandon Saad • Patrick Sharp (A) • Andrew Shaw • Ben Smith • Viktor Stalberg • Jonathan Toews –
Corey Crawford • Scott Darling
Kimmo Timonen • Niklas Hjalmarsson • Duncan Keith (A) • Kyle Cumiskey • Johnny Oduya • Michal Rozsíval • Brent Seabrook • David Rundblad • Trevor van Riemsdyk
Bryan Bickell • Daniel Carcillo • Marián Hossa • Patrick Kane • Marcus Krüger • Brandon Saad • Patrick Sharp (A) • Andrew Shaw • Jonathan Toews – • Brad Richards • Kris Versteeg • Teuvo Teravainen • Antoine Vermette • Joakim Nordström • Andrew Desjardins
Igor Murín • Martin Špillar • Robert Kompas • Stanislav Petrík
Juraj Ďurčo • Dalibor Kusovský • Stanislav Medřík • Richard Pavlikovský • Róbert Pukalovič • Miloš Rehák • Marián Smerčiak • Vladimír Vlk • Richard Lintner • Miroslav Sága
Peter Barinka • Miloš Fleischer • Marián Hossa • Juraj Jakubík • Branislav Jánoš • Miloš Melicherík • Michal Mravík • Martin Opatovský • Rastislav Paľov • Ján Pardavý • Pavol Paukovček • Rastislav Pavlikovský • Marián Uharček • Pavol Demitra • Žigmund Pálffy
Jaroslav Walter • Rudolf Potsch
Ján Lašák • Rastislav Staňa • Peter Budaj
Zdeno Chára • Richard Lintner • Ladislav Čierny • Branislav Mezei • Jaroslav Obšut • Martin Štrbák • Radoslav Suchý • Ľubomír Višňovský
Ľuboš Bartečko • Pavol Demitra • Marián Gáborík • Miroslav Hlinka • Marián Hossa • Ladislav Nagy • Vladimír Országh • Branko Radivojevič • Miroslav Šatan • Radovan Somík • Jozef Stümpel • Richard Zedník • Martin Cibák • Rastislav Pavlikovský • Ronald Petrovický
Ján Filc
Philipp Grubauer • Jaroslav Halák • Thomas Greiss
Andrej Sekera • Mark Streit • Roman Josi • Dennis Seidenberg • Zdeno Chára • Christian Ehrhoff • Luca Sbisa
Leon Draisaitl • Anže Kopitar – • Mats Zuccarello Aasen • Jannik Hansen • Tomáš Tatar • Thomas Vanek • Marián Hossa • Frans Nielsen • Mikkel Bødker • Marián Gáborík • Nino Niederreiter • Tobias Rieder • Pierre-Édouard Bellemare
Ralph Krueger
1994 Oto Haščák • 1995 Peter Šťastný • 1996 Jaromír Dragan • 1997 Zdeno Cíger • 1998 Peter Bondra • 1999 Pavol Demitra • 2000 Miroslav Šatan • 2001 Miroslav Šatan • 2002 Peter Bondra • 2003 Peter Bondra • 2004 Miroslav Šatan • 2005 Ľubomír Višňovský • 2006 Marián Hossa • 2007 Marián Hossa • 2008 Marián Hossa • 2009 Zdeno Chára • 2010 Marián Hossa • 2011 Zdeno Chára • 2012 Zdeno Chára • 2013 Zdeno Chára • 2014 Marián Gáborík • 2015 Marián Hossa • 2016 Andrej Sekera • 2017 Marián Hossa • 2018 Zdeno Chára • 2019 Zdeno Chára • 2020 nebyla udělena • 2021 Erik Černák • 2022 Juraj Slafkovský • 2023 Tomáš Tatar • 2024 Juraj Slafkovský
1998 Zdeno Cíger • 1999 Zdeno Cíger • 2000 Miroslav Šatan • 2001 Richard Šechný • 2002 Žigmund Pálffy • 2003 Žigmund Pálffy • 2004 Michal Handzuš • 2005 Marián Hossa • 2006 Marián Hossa • 2007 Marián Hossa • 2008 Marián Hossa • 2009 Marián Hossa • 2010 Marián Gáborík • 2011 Pavol Demitra • 2012 Marián Gáborík • 2013 Marián Hossa • 2014 Marián Gáborík • 2015 Marián Hossa • 2016 Tomáš Tatar • 2017 Marián Hossa • 2018 Tomáš Tatar • 2019 Tomáš Tatar • 2020 zrušeno • 2021 Peter Cehlárik • 2022 Juraj Slafkovský • 2023 Tomáš Tatar • 2024 Juraj Slafkovský
Martin Tešovič / Basketbalistky SCP Ružomberok (1997) • Ján Filc (1998) • Natália Hejková / Katarína Brandoburová (1999) • Dominik Hrbatý / Martina Moravcová (2000) • Jozef Vengloš (2001) • Mistři světa v hokeji / Tomáš Malik – Fed Cupové družstvo (2002) • Veronika Velez Zuzulová (2004) • Juraj Čobej (2005) • Marián Hossa (2006) • Daniela Hantuchová (2007) • Peter Hochschorner a Pavol Hochschorner (2008) • Vladimír Weiss (2009) • Róbert Vittek (2010) • Marián Vajda (2011) • Danka Barteková (2012) • Peter Sagan (2013) • Anastasia Kuzminová (2014) • Matej Tóth (2015) • Ladislav Škantár a Peter Škantár (2016) • Peter Hámor (2017) • Zuzana Rehák Štefečeková (2018) • Petra Vlhová (2019) • Michal Martikán (2020) • Erik Vlček (2021) • Zdeno Chára (2022) • Martin Vaculík (2023)