Stará Ľubovňa (německy Lublau/Altlublau, maďarsky Ólubló, polsky Lubowla) je město na severovýchodním Slovensku, v regionu Spiš. Ve městě je památková zóna.[5] Žije zde přibližně 16 tisíc[1] obyvatel.
Město se rozprostírá v Ľubovnianské kotlině, pod výběžkem Ľubovnianské vrchoviny na soutoku řeky Poprad s Jakubiankou. Leží východně od Vysokých Tater, 15 km jižně od polských hranic. Nejbližší obcí je sousední Nová Ľubovňa, která leží v těsné blízkosti města. Nejbližším městem je Podolínec (15 km). Poprad je vzdálený 49 km jihozápadně, Prešov 62 km jihovýchodně a Nowy Sącz v Polsku 50 km severně. Městem prochází silnice I/68 (Prešov – Nowy Sącz) a I/77 (Poprad – Bardejov), dále železniční trať Poprad – Plaveč.
Na území města Stará Ľubovňa je v současnosti (2019) 33 ulic a dvě náměstí:
Bernolákova, Budovateľská, Duklianskych hrdinov, Farbiarska, Garbiarska, Hviezdoslavova, Janka Kráľa, Jarmočná, Komenského, Letná, Levočská, Lipová, Mierová, Mýtna, Námestie generála Štefánika, Námestie svätého Mikuláša, Obchodná, Obrancov mieru, Okružná, Popradská, Prešovská, Sládkovičova, SNP, Štúrova, Tatranská, Tehelná, Továrenská, Vansovej, Vsetínska, Za vodou, Zámocká, Zamoyského, Zimná, 1. mája, 17. novembra.[6]
Území města bylo osídlené již ve starší době kamenné. První písemná zmínka o městě je z roku 1292. Historické náměstí v Staré Ľubovni bylo vymezeno v 13. století.[7] Nejvýznamnnější privilegia S. Ľubovňa dostala v roce 1364 od uherského krále Ludvíka I., který S. Ľubovňu povýšil na svobodné královské město s právem meče a vyňal ji z jurisdikce hradu Ľubovňa. Občané města získali výhody tzv. magdeburského práva, tj. mohli si volit rychtáře, městskou radu, konat výroční trhy, čepovat pivo, lovit ryby a soudit svoje občany. Mimo to občané města byli osvobození od některých dávek a daní.
Rozmach města pokračoval i po roce 1412, kdy bylo zařazeno mezi 16 spišských měst daných do zástavy polské koruně Zikmundem Lucemburským. Když se hrad Ľubovňa stal sídlem starosty zálohovaného území, ve městě se odehrálo mnoho uhersko-polských diplomatických jednání o vrácení zálohy. Možnost poskytování služeb obyvatelům a hostům hradu povznesla úroveň místních cechů. Nebývalý rozkvět prožívali tkalci, obuvníci, krejčí, kožešníci a řezníci. V letech zálohy prosperovaly zejména obchodníci a kupci, kteří se mohli realizovat na sedmi výročních trzích. Na jeho sklonku ve městě pracovala mincovna, což je také znak hospodářského a společenského rozmachu města. Toto období dějin města zachycuje historický román Joža Nižňanského Spišské tajemství. Návrat spišských měst do Uher v roce 1772 v období panování Marie Terezie Staré Ľubovni velmi neprospěl, protože město ztratilo své výsadní postavení.[8]
{{Cite web}}
Čirč • Ďurková • Forbasy • Hajtovka • Haligovce • Hniezdne • Hraničné • Hromoš • Chmeľnica • Jakubany • Jarabina • Kamienka • Kolačkov • Kremná • Kyjov • Lacková • Legnava • Lesnica • Litmanová • Lomnička • Ľubotín • Malý Lipník • Matysová • Mníšek nad Popradom • Nižné Ružbachy • Nová Ľubovňa • Obručné • Orlov • Plaveč • Plavnica • Podolínec • Pusté Pole • Ruská Voľa nad Popradom • Stará Ľubovňa • Starina • Stráňany • Sulín • Šambron • Šarišské Jastrabie • Údol • Veľká Lesná • Veľký Lipník • Vislanka • Vyšné Ružbachy
Bardejov • Humenné • Kežmarok • Levoča • Medzilaborce • Poprad • Prešov • Sabinov • Snina • Stará Ľubovňa • Stropkov • Svidník • Vranov nad Topľou