Karel Wiesenfeld

Karel Wiesenfeld
Narození	12. září 1802 Brno
Úmrtí	7. listopadu 1870 (ve věku 68 let) Praha
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Národnost	česká
Vzdělání	Polytechnický ústav Království českého (České vysoké učení technické v Praze)
Povolání	architekt, stavitel, pedagog
Významná díla	oprava kostela svaté Maří Magdalény v Přední Kopanině
Ovlivněný	Georg Fischer
Vliv na	Josef Zítek, Josef Schulz, Josef Mocker, Josef Niklas, Josef Kudláček, Josef Pilař, Jiří Pacold, Alfred Kirpal, Franz Damasus Deworezky, Jan Zeyer, Antonín Wiehl
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Wiesenfeld (12. září 1802, Brno – 7. listopadu 1870, Praha^[1]) byl český architekt, stavitel, inženýr a technický pedagog.^[2]

Život a dílo

Mládí

Wiesenfeld pocházel z vojenské rodiny. Studoval na vojenských školách na Moravě a od roku 1814 na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. V letech 1821 – 1928 vykonal vojenskou službu a stal se c. a k. poručíkem. V době studia na vojenské akademii studoval přírodní vědy a stavitelství na polytechnice v Praze u Georga Fischera, který je považován za tvůrce novodobého českého architektonického školství a byl též významným představitelem klasicismu.^[2] Tím získal teoretické znalosti pro technické inženýrství, které pak ve svém pedagogickém působení na technice prosazoval.

Pedagogická činnost

Karel Wiesenfeld zahájil pedagogickou dráhu 1. listopadu 1829 jako suplent na katedře stavitelství pražské polytechniky. Teprve 17. července 1838 byl jmenován řádným profesorem stolice stavitelství. Na pražské polytechnice přispěl k orientaci výuky pozemního stavitelství na přírodní a technické vědy. Za čtvrtstoletí jeho pedagogického působení byla jeho žáky většina českých stavitelů a architektů druhé poloviny 19. století.^[2]Josef Hlávka, Josef Zítek, Josef Schulz, Josef Mocker, Josef Niklas, Josef Kudláček, Josef Pilař, Jiří Pacold, Achille Wolf, Alfred Kirpal, Franz Damasus Deworezky, Jan Zeyer, Antonín Wiehl^[3] a další. 26. června 1864 byl penzionován.^[2] Jeho nástupcem se stal Josef Zítek, který byl od 6. listopadu 1864 jmenován profesorem pražské techniky.^[3] Zítek do Prahy přišel z Vídně společně s profesorem Josefem Niklasem a přinesl odtud i svěží a moderní umělecké pojetí architektury v duchu nastupující novorenesance. Odchod Wiesenfelda přišel v době reorganizace pražské polytechniky k 23. listopadu 1863. V té době také vznikly samostatné stolice architektury a vodního a silničního (pozemního) stavitelství. Wiesenfeld byl v té době považován již za relikt první poloviny 19. století.^[3]

Odborná činnost

Zeitschrift für Bauwesen 1851

Zabýval se železničním a mostním stavitelstvím. Studoval také říční regulační systémy na Dunaji, Vltavě a Rýnu a železnice v Belgii a Francii. Publikoval odborné stati v periodikách Försters Bauzeitung (vydával významný rakouský architekt Ludwig von Förster) a Zeitschrift für Bauwesen a encyklopedického časopisu pražského průmyslového spolku. Vydal studii "Ein Beitrag zum Verständniß der römischen Stein-Inschriften" (herausgegeben auf Unkosten von Freunden der Alterthumskunde mit der Widmung des Ertrags für den historischen Verein in Steiermark)^[4](Příspěvek k pochopení římských kamenných nápisů).

Přeložil monografii "Über die Bewegung der Wellen und den Bau am Meere und im Meere". (1839)^[5] V roce 1844 předsedal shromáždění německých inženýrů a architektů v Praze a k tomu vydal "Andenken an die dritte Versammlung der deutschen Ingeniuere und Architekten in Prag 1844",^[6] ke kterému byla připojena i stať Václava Vladivoje Tomka "Kurze Geschichte der Stadt Prag". V roce 1836 byl vykonával práci vědeckého sekretáře průmyslové výstavy v Praze, posuzoval výstavbu řetězového mostu císaře Františka I. v Praze.^[7]

kostel sv. Maří Magdalény v Přední Kopanině

Jako projektant realizoval v letech 1852–1858 pouze návrh opravy kostela svaté Maří Magdalény v Přední Kopanině.^[2]

Úmrtí

Karel Wiesenfeld zemřel 7. listopadu 1870 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Odkazy

Reference

1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Jindřicha na Novém Městě pražském
2. VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Antonín Wiehl. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 713. 
3. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 6. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
4. WIESENFELD, Karel. Ein Beitrag zum Verständniß der römischen Stein-Inschriften (Herausgegeben auf Unkosten von Freunden der Alterthumskunde mit der Widmung des Ertrags für den historischen Verein in Steiermark). Praha: Prag : Thomas Thabor, 1844. 49 [1] složený l. obr. příl. : il. s. Dostupné online. (německy) 
5. EMY, Amand Rose. Über die Bewegung der Wellen und den Bau am Meere und im Meere. Aus dem Französisch übersetzt von K.Wiesenfeld. Překlad Karel Wiesenfeld. Wien: Verlag von Ludwig Förster´s artistischer Anstalt, 1839. 275 s. Dostupné online. (němčina) 
6. WIESENFELD, Karel. Andenken an die dritte Versammlung der deutschen Ingeniuere und Architekten in Prag 1844. Praha: Prag : Gottlieb Haase Söhne, 1844. 109 s. (německy) 
7. SOUKUP, Jiří. Řetězový most císaře Františka I In: Pražské mosty. 1. díl Obrazů z pražských břehů a vod : Studie se zřetelem na současné podniky. První. vyd. Praha: Weinfurter, 1904 (1904 tisk). 78 s. : fot. s. (Knihovna Epochy). Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-13. Kapitola 2.Řetězový most císaře Františka I, s. 16–26.  Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine.

Literatura

• EMY, Amand Rose. Über die Bewegung der Wellen und den Bau am Meere und im Meere. Aus dem Französisch übersetzt von K.Wiesenfeld. Překlad Karel Wiesenfeld. Wien: Verlag von Ludwig Förster´s artistischer Anstalt, 1839. 275 s. Dostupné online. (němčina) 
• SOUKUP, Jiří. Řetězový most císaře Františka I In: Pražské mosty. 1. díl Obrazů z pražských břehů a vod : Studie se zřetelem na současné podniky. První. vyd. Praha: Weinfurter, 1904 (1904 tisk). 78 s. : fot. s. (Knihovna Epochy). Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-13. Kapitola 2.Řetězový most císaře Františka I, s. 16–26.  Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine.
• VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Antonín Wiehl. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 713. 
• WIESENFELD, Karel. Andenken an die dritte Versammlung der deutschen Ingeniuere und Architekten in Prag 1844. Praha: Prag : Gottlieb Haase Söhne, 1844. 109 s. (německy) 
• WIESENFELD, Karel. Ein Beitrag zum Verständniß der römischen Stein-Inschriften (Herausgegeben auf Unkosten von Freunden der Alterthumskunde mit der Widmung des Ertrags für den historischen Verein in Steiermark). Praha: Prag : Thomas Thabor, 1844. 49 [1] složený l. obr. příl. : il. s. Dostupné online. (německy) 
• WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 6. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články

• Generace Národního divadla

Externí odkazy

• Karel Wiesenfeld na ArchiWebu^{[nedostupný zdroj]}
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Wiesenfeld, Karl *1802

Portály: Architektura a stavebnictví | Historie | Lidé | Praha