Pocházel z významné a bohaté rodiny pražského obchodníka Jana Schulze, původem z obce Hrdlív na zlonickém panství.
Vystudoval architekturu nejprve na polytechnice v Praze (1857–1861), odkud přešel roku 1861 na Akademii výtvarných umění ve Vídni, do ateliéru architektů Eduarda van der Nülla a Augusta Sicarda von Sicardsburg, kde absolvoval roku 1865. Ještě před ukončením studia nastoupil na pražské technice na léta 1864–1868 jako asistent architekta Josefa Zítka. Studia zakončil dvouletou studijní cestou po Itálii v letech 1868–1870.
Po návratu do vlasti od roku 1871 působil v Praze jako úspěšný samostatný architekt a majitel realit. Byl spolumajitelem hradčanského domu čp. 154/IV na Pohořelci, ale bydlel na Starém Městě, v domě čp. 1004/I na Betlémském náměstí[5]. Dlouho se věnoval jen své práci, za hospodyni měl svou ovdovělou sestru Antonii (*1846).
Je pohřben v Praze na Vyšehradě.
Pedagog
Od roku 1874 učil v Praze v Odborné pokračovací škole pro zlatníky. Vytvořil četné návrhy šperků a galanterie, které žáci prováděli.
Roku 1878 byl jmenován řádným profesorem na České technice v Praze, členem Královské České akademie nauk císaře Františka Josefa I. Některá témata ze svých přednášek publikoval jako odborné stati v českých i německých časopisech, například v Architektonickém obzoru.
Schulzovy stavby se vyznačují konstrukční strohostí, technickou přesností, renesanční rovnováhou proporcí, ale také uměřeným a krásným plastickým dekorem.
Projektoval architekturu jako Gesamtkunstwerk, nejen stavbu, ale i celou její architektonickou výzdobu a vybavení interiérů včetně nábytku, svítidel, kování atp. Zdrojem inspirace mu byla především italská a česká renesance, romantismus a historismus.
Talent pro dekorativní umění projevil již jako profesor odborného kreslení Pokračovací školy pro zlatníky a příbuzná řemesla v Praze; byl autorem tamních žákovských předloh šperků a nádobí, které se dochovaly. Dále navrhoval sklo pro pražského rafinéra a obchodníka V. Hoffmanna, kované mříže a nábytek pro své stavby.
Fotograf
Josef Schulz: Autoportrét, 1860
Josef Schulz byl také zdatným amatérským fotografem.[6] Fotografovat začal během studií na pražské polytechnice. Jeho nejstarší dochované fotografie, provedené mokrým koloidovým procesem, zobrazují členy jeho rodiny (rodiče, sestry, sestřenice) a pocházejí z let 1860-1861. Dalšími fotografiemi z tohoto období jsou pohledy z okna bytu na Pohořelci, kde rodina žila.[7]
Po dokončení studií ve Vídni pořídil v roce 1865 sérii fotografií Královského letohrádku na Pražském hradě. Ukázky těchto fotografií zaslal svému příteli a spolužákovi Oskaru Laskemu do Vídně. Příznivý ohlas pak vedl k tomu, že bylo v roce 1866 vydáno album devatenácti originálních fotografií Königliches Lustschloss Belvedere in Prag. Dochovná část tohoto souboru včetně několika negativních skleněných desek je uložena v Ústavu dějin umění AV ČR.[8]
Josef Schulz rovněž sbíral fotografie architektury od předních fotografů (Andreas Groll, Frères Bisson, Carlo Naya a další).[9] Fotografii využíval i při své práci architekta. Podrobně je fotografem Jindřichem Eckertem například zdokumentována stavba Rudolfina a to od fotografie modelu stavby přes postupné fáze výstavby až po fotografie dokončené stavby.[10]
1883 návrh stavby Národního muzea, upřednostnil reprezentační hledisko "Chrámu umění" před funkčností (stavba z let 1885–1891). Na monumentální sochařské a štukové výzdobě svých staveb rád spolupracoval se sochařem Bohuslavem Schnirchem. Spolupracoval i s kolegy architekty, jimž navrhoval výzdobu interiérů, např. s Antonínem Barvitiem (Gröbova vila, Lannova vila).
Podle vlastních projektů stavěl také rodinné vily, např. v Podmoklech (dnes Děčín IV), nebo ve Dvoře Králové.
Plány jeho staveb, kresby a realizace dekorativních prvků architektury jsou uloženy jednak v Archivu Národního technického muzea v Praze, v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, konvolut prováděcích výkresů budovy Národního muzea je uložen v Národním muzeu.
Ocenění díla
Roku 1900 bylo jeho dílo oceněno bronzovou medailí na Světové výstavě v Paříži.
↑ hrob architekta Josefa Schulze na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-19.
↑ Architekt a fotografie. Josefa Schulze ukáže nová výstava ve Window Gallery - Akademie věd České republiky. www.avcr.cz [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online.
↑ Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2013-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04.
Literatura
Karel B. MÁDL: Josef Schulz - nekrolog; Národní listy, 8.9.1917.
Ottův slovník naučný, díl XXIII., s. 65 - 66.
Prokop TOMAN, Nový slovník čsl. výtvarných umělců, II. díl, Praha 1950, (3.vyd.), s. 640.
Nová encyklopedie českého výtvarbého umění, ed. Anděla Horová, díl II. N-Ž, Academia Praha 1993, s. 740 (heslo Jindřich Vybíral).
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Schulz na Wikimedia Commons
