Václav Vladivoj Tomek

Václav Vladivoj rytíř Tomek
Václav Vladivoj Tomek
Václav Vladivoj Tomek
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1870
Ve funkci:
1871 – 1873
Ve funkci:
1874 – 1876
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1863
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1885 – ???
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní str. (staročeši)
Narození31. května 1818
Hradec Králové
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. června 1905 (ve věku 87 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materKarlo-Ferdin. univ.
Profesehistorik, vysokoškolský učitel, novinář, politik, učitel a spisovatel
OceněníŘád Františka Josefa (1888)
Vyznamenání za umění a vědu (1890)
rytíř (1898)
Čestné občanství hlavního města Prahy
CommonsVáclav Vladivoj Tomek
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Vladivoj rytíř Tomek (starším způsobem zápisu též Wácslaw Wladiwoj Tomek[pozn. 1], německy Wenzel Wladiwoj Tomek; 31. května 1818, Hradec Králové – 12. června 1905, Praha[2]) byl český historik, archivář, konzervativní politik a pedagog. Proslul zejména dvanáctisvazkovým dílem Dějepis města Prahy a pětisvazkovými Základy starého místopisu pražského.

Biografie

Rodina, studium a profesní dráha

Václav Vladivoj Tomek

Narodil se v rodině obuvnického mistra. Na obecní škole i gymnáziu se projevoval jako vynikající student. V roce 1833 nastoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Po dva roky zde studoval filosofii, pak studoval práva. Během studií působil jako soukromý učitel v rodině Pavla Josefa Šafaříka, který ho podporoval. Roku 1839 dokončil studium práv. Po dokončení školy se stal soukromým badatelem a soukromým učitelem dětí Jana a Marie v rodině Františka Palackého, který jej také v začátcích podporoval i v profesní kariéře. Palacký ho doporučil pražskému magistrátu, kde v této době hledali někoho s právním vzděláním, kdo by sepsal dějiny hlavního města. Ve svém dosud nepřekonaném dvanáctisvazkovém Dějepise města Prahy (vycházel od roku 1855 do roku 1901) a dalších svých dílech vylíčil dějiny de facto celé země.[3] Na rozdíl od Palackého prosazoval pozitivismus, ideovou prostotu a důraz na faktografii. Později se oba historikové názorově rozešli, nikoliv definitivně.

Od roku 1848 působil jako pedagog na Karlo-Ferdinandově univerzitě, po rozdělení na německou a českou část roku 1882 se stal prvním rektorem její české části.[3] V 80. letech se zapojil do sporu o Rukopisy, přičemž zpočátku nebyl proti tomu podrobit rukopisy novému vědeckému zkoumání, za účelem ověření jejich pravosti. Když ale celá polemika okolo rukopisů nabyla ráz veřejné debaty, byl signatářem prohlášení skupiny historiků na podporu pravosti rukopisů. Odpůrce pravosti těchto písemností odsoudil za to, jakým „způsobem frivolním a cynickým z Rukopisů veřejně šašky se tropí.“[4]

28. června 1847 se v kostele v Polici nad Metují oženil s Ludmilou Dáňovou (1822–1868), dcerou ředitele polického benediktinského panství Josefa Dáni, v jehož rodině již od roku 1835 působil jako soukromý učitel. Manželství bylo bezdětné. Do Police nad Metují Tomek pravidelně dojížděl za přáteli i po smrti své ženy. Roku 1923 byla na zdejším domě umístěna pamětní deska, připomínající jeho pobyt.[5]

V Praze manželé Tomkovi bydleli v pronajatých bytech na Novém Městě, v nárožním bloku Štěpánské a Žitné ulice postupně vystřídali domy čp. 619/II, 608/II a 610/II. Roku 1859 se přestěhovali do domu čp. 552/II na Karlově náměstí, kde V. V. Tomek zůstal jako vdovec až do roku 1890. Závěr svého života strávil v moderním neorenesančním domě čp. 1504/II ve Spálené ulici.[6]

Přátelsky se stýkal s Aloisem Jiráskem. Neobyčejně blízké osobní vazby si Tomek během let vytvořil hned k několika členům lanškrounského rodu Benoni. Ti se po jeho smrti také ujali vyřízení pozůstalosti. V. V. Tomek byl pohřben se všemi poctami do hrobky na Vyšehradě.[7]

Veřejné aktivity v letech 1848–1860

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného a politického života. V červnu 1848 vyšlo první číslo deníku Pokrok, redigovaného Tomkem. Šlo o oficiální list Národního výboru. Tomek byl trvale konzervativně a prohabsbursky orientován.[3][8] Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Opočno v Čechách. Uvádí se jako spisovatel.[9] Patřil ke sněmovní pravici.[10]

Pamětní deska na vstupu do Květné zahrady v Kroměříži, kde byl Tomek ubytován v době konání Kroměřížského sněmu

Po porážce revoluce se od roku 1850 podílel na vydávání listu Vídeňský deník, který prezentoval postoje konzervativních vlastenců. Tato politická platforma, kterou vedl Leopold Lev Thun-Hohenstein se na rozdíl od aktivních liberálů z roku 1848 (Palacký, František Ladislav Rieger) udržela ve veřejných funkcích i v období neoabsolutismu. Tomek se roku 1854 místo Palackého stal jednatelem Českého muzea. Historik Otto Urban tuto konzervativní stranu označuje za skupinu, která věřila, že i v podmínkách porážky revoluce lze rozvíjet národní svéráz. Zároveň odmítala demokratický radikalismus roku 1848. Tomek tak na jednu stranu od počátku 50. let spouštěl na pražské univerzitě průlomové přednášky v češtině, zároveň ale inicioval sepsání hanlivého posudku na profesora Ignáce Jana Hanuše, který byl pak propuštěn ze státních služeb. Tomek se ve svých pamětech netajil ani tím, že jeden z jeho dopisů byl se zájmem přeložen i pro předního exponenta neoabsolutistického režimu Felixe Schwarzenberga.[3][11]

V roce 1859 utrpěl vládní režim kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost otřes a započal proces obnovy ústavního života. V roce 1860 Tomek otevřeně mluví o tom, že „náš stát nachází se v nějaké nejistotě“ a „hlouček náš slábne“. Konzervativní skupina loajální k bachovskému režimu byla v rozkladu.[12]

Veřejné aktivity po roce 1860

I v nastávajícím období se nicméně udržel ve veřejném i politickém životě. Jako člověk s kontakty na císařský dvůr a vídeňskou společnost byl využíván coby prostředník při jednání českých politiků s Vídní.[3] V prosinci 1860 se setkal s předním českým šlechticem Jindřichem Jaroslavem Clam-Martinicem a domluvil pak ve svém bytě 6. ledna 1861 schůzku Clam-Martinice s předákem českých liberálů Františkem Ladislavem Riegerem. Výsledkem byla dohoda o alianci české aristokracie a měšťanských národních elit s cílem dosáhnout státoprávního uznání statutu zemí koruny české. Podobně zprostředkoval Tomek v roce 1870 schůzku českých emisarů Clam-Martinice a Riegra s představitelem nové vlády Karla von Hohenwarta Albertem Schäfflem. Výsledkem schůzky bylo započetí pokusu o česko-rakouské vyrovnání (takzvané fundamentální články).[13]

Od roku 1861 až do roku 1870 byl poslancem Českého zemského sněmu,[3] který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Březnice, Blatná, Mirovice. Rezignoval v červnu 1863.[14] Byl stoupencem Národní (staročeské) strany.[15]

Do zemského sněmu se ještě vrátil v roce 1871, kdy byl zvolen za kurii městskou (obvod Jílové – Vyšehrad – Benešov – Černý Kostelec) poté, co zemřel poslanec František Šípek.[16] Zde obhájil mandát ve volbách roku 1872.[17] V doplňovacích volbách roku 1873 zde ovšem byl zvolen místo něj Karel Ullrich.[18] Poslancem se stal znovu v doplňovacích volbách roku 1874, nyní na Královéhradecku.[19] Zde mandát obhájil v doplňovacích volbách roku 1875[20] a 1876.[21] Krátce po nich v březnu 1876 ale na poslanecký mandát v zemském sněmu definitivně rezignoval.[22]

Roku 1885[23] byl jmenován členem Panské sněmovny (horní komory Říšské rady).[3] Roku 1888 mu byl udělen Řád Františka Josefa ve stupni komandéra.[24] Roku 1890 mu bylo uděleno císařské vyznamenání za vědu a umění Literis et artibus.[25] 30. listopadu 1898 byl povýšen do rytířského stavu. Roku 1892 se stal čestným občanem rodného Hradce Králové.[26]

Působil v Komisi pro soupis památek Prahy[27] od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Dějepis má býti zrcadlem národů, sloužícím ku poznání sebe. Ukazuje-li zrcadlo toto příliš šeredně, není dobře; neb národ má ze své minulosti učit se vážiti sebe samého: ukazuje-li však příliš krásně, také není dobře; neb vede pak k samolibosti, k zalíbení sobě v chybách svých, a klame tudy v poznání pravých cest, vedoucích k lepší budoucnosti. Proto má se hleděti pravdy i bez ohledu na to, jestli předsudek, proti ní stojící, má do sebe něco lichotného.

Václav Vladivoj Tomek[28]

Dílo

Mapový list obsahující dvě mapy staré Prahy k rokům 1200 a 1348 od Václava Vladivoje Tomka z jeho díla Mappy staré Prahy k letům 1200, 1348 a 1419 vydaného v roce 1892.[29]


Nejvýznamnější Tomkovo dílo je dvanáctisvazkový Dějepis města Prahy dovedený do roku 1609. Svým rozsahem a přesahem do národních dějin se řadí vedle Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, i když nedosahuje jeho kvalit myšlenkových, koncepčních a literárních. Tomkův Dějepis vyniká pečlivou prací s prameny a popisem i kulturního, sociálního a hospodářského života Prahy.[30] Díky jeho dílu včetně Základů starého místopisu pražského se zachovaly mnohé informace z pražských dějin čerpané z pramenů městského archivu na Staroměstské radnici, který shořel 8. května 1945 během Pražského povstání.

  • Děje mocnářství rakouského (1845)
  • Novější dějepis rakouský (1887)
  • Kosmův Letopis český s pokračovateli (1874)
  • Krátká mluvnice česká pro Čechy
  • Děje království českého (1885)
  • Paměti újezdu Polického čili nynějších panství Polického a Broumovského až do začátku Husitské války (1857)
  • Příběhy kláštera a města Police nad Medhují (1881)
  • Příruční kniha dějepisu rakouského (1858)
  • Sněmy české dle obnoveného zřízení zemského Ferdinanda II. (1868)
  • Dějepis města Prahy I.-XII. (1855–1901)
  • Jan Žižka (1879)
  • Základy starého místopisu pražského I.-VI. (1866-1875)
  • Ze života českých poustevníků
  • Paměti z mého života (1904–1905)


Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Konzervativní Tomek odmítal reformu českého pravopisu, která roku 1849 zaváděla mj. psaní „v“ místo dřívějšího „w“ a psaní dvojhlásky „ou“ místo staršího „au“.[1]

Reference

  1. ↑ Dějiny a současnost, „Ale kde je smýšlení rakouské?“. Dějiny a současnost [online]. [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětější Trojice ve Spálené ul., sign. TRS Z5, s. 221
  3. ↑ a b c d e f g kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách. Praha: Libri, 1993. ISBN 80-901579-0-4. S. 323–324. 
  4. ↑ Česká společnost 1848–1918. 381–382
  5. ↑ Václav Vladivoj Tomek [online]. meu-police.cz [cit. 2013-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  6. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Policejní přihlášky pražského obyvatelstva z let 1830–1914, list Wenzel Vladivoy Tomek
  7. ↑ BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 129–134, 152, 153. 
  8. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848–1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 46. Dále jen: Česká společnost 1848–1918. 
  9. ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  10. ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 
  11. ↑ Česká společnost 1848–1918. 94–95, 125–127
  12. ↑ Česká společnost 1848–1918. 159
  13. ↑ Česká společnost 1848–1918. 164–165, 250
  14. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  15. ↑ Česká společnost 1848–1918. 479
  16. ↑ Úvod » Historie území okolo Úročnice » Část 13 (3. doplněk) – rok 1860 až 1881 [online]. urocnice.eu [cit. 2013-09-03]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  17. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  18. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/003schuz/s003001.htm
  19. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  20. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/4/stenprot/001schuz/s001001.htm
  21. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/002schuz/s002001.htm
  22. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/015schuz/s015001.htm
  23. ↑ Noví doživotní členové panské sněmovny. Národní listy. Září 1885, roč. 25, čís. 259, s. 5. Dostupné online. 
  24. ↑ Vavřínek Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2016. Brandýs nad Labem: Martin, 2012, ISBN 978-80-904241-7-3, str. 407
  25. ↑ KOLÁČNÝ, Ivo. Řády a vyznamenání habsburských monarchií. Druhě přepracované a rozšířené vydání. Praha: Elka Press, 2023. 362 stran. strana 229
  26. ↑ Čestní občané města. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. 
  27. ↑ WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In: Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné online. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249–265. 
  28. ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. O nepokojích stavovských v zemích mocnářství rakouského za panováni Rudolfa II. a Matiáše (mezi léty 1594—1614). Časopis českého Musea. 1854, roč. 28, čís. 2, s. 240. Dostupné online. 
  29. ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Mappy staré Prahy k letům 1200, 1348 a 1419. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1892. Dostupné online. 
  30. ↑ Kutnar, Marek (1997), s. 291–295

Literatura

  • FRIČ, Coelestin Liposlav. První rektor české university v Praze Wácslaw Wladivoj Tomek : Nástin jeho života i práce vědecké : s podobiznou. Praha: Hynek, 1882. Dostupné online. 
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
  • NODL, Martin: Dějepisectví mezi vědou a politikou. Úvahy o historiografii 19. a 20. století. Brno, CDK 2007. ISBN 978-80-7325-112-3
  • ŘEZNÍK, Miloš. K historiografické práci Václava Vladivoje Tomka. Historický obzor, 1994, 5 (6), s. 137-140.
  • V.V. Tomek: (1818-1918): na památku jeho stých narozenin. Praha: Histor. spolek, 1918. 71 s. [Obsahuje úplnou bibliografii V.V. Tomka.]
  • ŽUPANIČ, Jan. Der vergessene Ritter. Prague Papers on the History of International Relations. 2005, roč. 9, s. 71–82. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-118-0. 
  • PAZDERSKÝ, Roman. Historik Wácslaw Wladiwoj Tomek a české dějepisectví 19. století. Praha: Archiv hlavního města Prahy, 2020, 618 s. ISBN 978-80-86852-89-8.
  • ŘEZNÍK, Miloš (ed.). W. W. Tomek, historie a politika (1818-1905): sborník příspěvků královéhradecké konference k 100. výročí úmrtí W.W. Tomka. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2006, 239 s. ISBN 80-7194-884-5.

Externí odkazy

Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
od 1920 (Univerzita Karlova)
1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková
Seznam rektorů Univerzity Karlovy

Read other articles:

American Society of Cinematographers

Cinematography Organization This article relies excessively on references to primary sources. Please improve this article by adding secondary or tertiary sources. Find sources: American Society of Cinematographers – news · newspapers · books · scholar · JSTOR (September 2018) (Learn how and when to remove this template message) American Society of Cinematographers[[File:ASC-logo.png 1920’s Member list from the American Society of Cinematographers|fra...

 

East Devon (UK Parliament constituency)

UK Parliament constituency since 1997 East DevonCounty constituencyfor the House of CommonsBoundary of East Devon in Devon for the 2010 general electionLocation of Devon within EnglandCountyDevonElectorate72,406 (December 2010)[1]Major settlementsExmouth and SidmouthCurrent constituencyCreated1997Member of ParliamentSimon Jupp (Conservative)SeatsOneCreated fromHoniton1868–1885SeatsTwoType of constituencyCounty constituencyCreated fromSouth DevonReplaced byAshburtonHonitonTorquay...

 

Paus Yohanes II (III) dari Aleksandria

PausYohanes II dari AleksandriaPaus Aleksandria ke-30 & Patriarkh Tahta St. MarkusAwal masa jabatan29 Mei 505Masa jabatan berakhir22 May 516PendahuluYohanes IPenerusDioskorus IIInformasi pribadiLahirMesirMeninggal22 Mei 516MesirMakamGereja Santo MarkusKewarganegaraanMesirDenominasiKristen Ortodoks KoptikKediamanGereja Santo Markus Paus Yohanes II (III) dari Aleksandria adalah Paus Aleksandria ke-30 & Patriarkh Tahta St. Markus. Ia disebut Yohanes III oleh Gereja Ortodoks Timur, karena...

Pfarrkirche St. Johann am Wimberg

Blick von Südosten Die Pfarrkirche St. Johann am Wimberg steht im Zentrum der Gemeinde St. Johann am Wimberg im Bezirk Rohrbach in Oberösterreich. Die dem hl. Johannes dem Täufer geweihte römisch-katholische Pfarrkirche gehört zum Dekanat St. Johann am Wimberg in der Diözese Linz und steht unter Denkmalschutz (Listeneintrag).[1] Inhaltsverzeichnis 1 Geschichte 2 Architektur 3 Ausstattung 3.1 Hochaltar 3.2 Marienaltar 3.3 Kreuzaltar 3.4 Kanzel 3.5 Kreuzweg 3.6 Weitere Ausstattung...

 

Geophis ruthveni

?Geophis ruthveni Охоронний статус Найменший ризик (МСОП 3.1)[1] Біологічна класифікація Домен: Еукаріоти (Eukaryota) Царство: Тварини (Animalia) Тип: Хордові (Chordata) Клас: Плазуни (Reptilia) Ряд: Лускаті (Squamata) Інфраряд: Змії (Serpentes) Родина: Полозові (Colubridae) Підродина: Дипсадинові (Dipsadinae) Рід: Geop...

 

Sambische Davis-Cup-Mannschaft

Sambia Kapitän keine Teilnahme seit 2003 Aktuelles ITF-Ranking keine Teilnahme seit 2003 Statistik Erste Teilnahme 1990 Davis-Cup-Teilnahmen 13 Bestes Ergebnis Afrika-Gruppenzone IIVF (1991) Ewige Bilanz 20:28 Erfolgreichste Spieler Meiste Siege gesamt Sidney Bwalya (22) Meiste Einzelsiege Sidney Bwalya (12) Meiste Doppelsiege Sidney Bwalya (10) Bestes Doppel Lighton Ndefwai-Muchinda / Sidney Bwalya (5) Meiste Teilnahmen Lighton Ndefwai-Muchinda (32) Meiste Jahre Lighton Ndefwai-Muchinda (8)...

في زمن الفراشات (فيلم)

في زمن الفراشاتIn the Time of the Butterfliesمعلومات عامةالتصنيف فيلم تلفزيوني الصنف الفني فيلم دراما تاريخ الصدور21 أكتوبر 2001 (2001-10-21)مدة العرض 95 دقيقةاللغة الأصلية اللغة الإنجليزيةاللغة الإسبانيةالبلد الولايات المتحدةالمكسيكالطاقمالمخرج ماريانو باروسوالكاتب جوليا ألفاري...

 

Beseprah

Artikel ini sebatang kara, artinya tidak ada artikel lain yang memiliki pranala balik ke halaman ini.Bantulah menambah pranala ke artikel ini dari artikel yang berhubungan atau coba peralatan pencari pranala.Tag ini diberikan pada Oktober 2022. Beseprah adalah sebuah tradisi di dalam Festival Erau Kutai. Dalam bahasa Kutai, beseprah memiliki arti duduk bersila di atas tikar sembari makan bersama. Berbagai macam makanan khas Kutai disajikan di atas kain atau terpal sepanjang kurang lebih satu ...

 

1月1日

「一月一日」はグレゴリオ暦の1つの日について説明しているこの項目へ転送されています。楽曲については「一月一日 (曲)」をご覧ください。 2023年 1月（睦月） 日 月 火 水 木 金 土 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 365日 各月 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 1月1日（いちがつついたち）は、グレゴリオ暦で年始から1日目に当たり、年末まであと364日（

Грушевська Марія-Іванна Сильвестрівна

У Вікіпедії є статті про інших людей із прізвищем Грушевська.Докладніше: Грушевські Марія-Іванна Сильвестрівна Грушевська Марія-Іванна Сильвестрівна ГрушевськаПерша леді УНР 1917 — 1918Член УЦР 1917 — 1918Народилася 8 листопада 1868(1868-11-08)с. Підгайчики,Померла 19 ве...

 

1935 في بولندا

1935 في بولندامعلومات عامةالسنة 1935 1936 in Poland (en) تعديل - تعديل مصدري - تعديل ويكي بيانات سنوات 1933 1934 1935 1936 1937 علم بولندا الجدول الزمني لتاريخ بولندا فيما يلي قوائم الأحداث التي وقعت خلال عام 1935 في بولندا. سياسة انتهاء فترة المنصب 12 مايو – يوزف بيوسودسكي General Inspector of the Armed Forces [الإ

 

Феофілакт (патріарх Константинопольський)

ФеофілактΘεοφύλακτος ΛακαπηνόςНародився 917(0917)Помер 27 лютого 956Константинополь·нещасний випадокКраїна  Візантійська імперіяНаціональність вірменинДіяльність священникПосада патріарх КонстантинопольськийТермін 933—956 рокиПопередник ТрифонНаступник ПоліектК...

Marcus Welby, M.D.

American television series 1969–1976 Marcus Welby, M.D.Marcus Welby, M.D. title cardCreated byDavid VictorStarringRobert YoungJames BrolinTheme music composerLeonard RosenmanCountry of originUnited StatesOriginal languageEnglishNo. of seasons7No. of episodes170 (list of episodes)ProductionExecutive producerDavid VictorProducerDavid J. O'ConnellCamera setupSingle-cameraRunning time60 minutesProduction companyUniversal TelevisionOriginal releaseNetworkABCReleaseSeptember 23, 1969 (1969-0...

 

KSI vs Tommy Fury

Professional crossover boxing match MF & DAZN: X Series 10 – The Prime CardDate14 October 2023VenueManchester Arena, Manchester, EnglandTale of the tapeBoxer KSI Tommy FuryNickname The Nightmare TNTHometown Watford, England Manchester, EnglandPre-fight record 4–0–0–1 (3 KOs)[a] 9–0 (4 KOs)Height 6 ft 0 in (1.83 m)[1] 6 ft 0 in (1.83 m)[2]Weight 181.3 lb (82 kg) 182.6 lb (83 kg)Style Orthodox OrthodoxRecogn...

 

Andrew Bruce, 11th Earl of Elgin

British noble The Right HonourableThe Earl of ElginKT CD JP DL11th Earl of ElginTenure1968–presentFull nameAndrew Douglas Alexander Thomas BruceOther titlesLord Bruce (1924–1968)BornAndrew Douglas Alexander Thomas Bruce (1924-02-17) 17 February 1924 (age 99)ResidenceBroomhall House, nr. Dunfermline, ScotlandOfficesChief of Clan BruceLord Lieutenant of FifeLord High Commissioner to the General Assembly of the Church of ScotlandMilitary careerAllegianceUnited KingdomService...

Villa Herminghaus

Villa Herminghaus Velbert Villa Herminghaus Velbert Die Villa Herminghaus, teilweise auch Herminghaus-Villa, ist eine 1885 erbaute Unternehmer-Villa in Velbert-Mitte, Kolpingstraße 34. Für das im Stil der Neorenaissance gebaute Gebäude stellte der Gießereibesitzer Carl Tiefenthal senior im Jahr 1885 den Bauantrag. Die Villa blieb bis 1913 im Besitz der Familie Tiefenthal und ging anschließend in den Besitz der Familie Emil Herminghaus über. Seitdem trägt das Gebäude seinen heutigen Na...

 

Nationaal Congres (België)

Nationaal CongresCongrès national Wetgevend orgaan van België Medaille van Maurice Borrel (fr) met de congreszaal Algemene informatie Opgericht in 1830 Opgeheven in 1831 Aantal leden 200 Ontmoetingsplaats Paleis der Natie Legislatuur 1830-1831 Verkozen op 3 november 1830 Portaal    Politiek De Congreskolom in Brussel, monument aan het Nationaal Congres. Het Nationaal Congres (ook Volksraed in oudere documenten) was de grondwetgevende en eerste, voorlopige, wetgevende vergadering v...

 

Kiwi (orang)

Seorang Kiwi memegang seekor kiwi Kiwi (/kiːwiː/) adalah julukan yang dipakai di mancanegara untuk orang Selandia Baru,[1][2] serta rujukan diri yang relatif umum.[3] Tak seperti kebanyakan julukan, pemakaiannya tak dianggap ofensif; sebaliknya, julukan tersebut umum dipandang sebagai simbol kebanggaan dan rasa sayang bagi masyarakat Selandia Baru.[4] Nama tersebut berasal dari kiwi, seekor unggas tak terbang asli, yang merupakan lambang nasional Selandia Bar...

Athletics at the 2012 Summer Olympics – Women's pole vault

Women's pole vaultat the Games of the XXX OlympiadVenueOlympic StadiumDate4–6 August 2012Competitors39 from 25 nationsWinning height4.75 mMedalists Jennifer Suhr  United States Yarisley Silva  Cuba Yelena Isinbayeva  Russia← 20082016 → Official Video Highlights Athletics at the2012 Summer OlympicsQualificationTrack events100 mmenwomen200 mmenwomen400 mmenwomen800 mmenwomen1500 mmenwomen5000 mmenwomen10,000 mmenwomen100 m hurdleswomen110 m hurdl...

 

Alkyne

Hydrocarbon compound containing one or more C≡C bonds Not to be confused with alkane or alkene. H − C ≡ C − H {\displaystyle {\ce {H-C#C}}{\ce {-H}}} Acetylene H − C ≡ C − C | H H | − H {\displaystyle {\ce {H-C#C}}{-}{\ce {\overset {\displaystyle {H} \atop |}{\underset {| \atop \displaystyle {H}}{C}}}}{\ce {-H}}} Propyne H − C ≡ C − C | H H | − C | H H | − H {\displaystyle {\ce {H-C#C}}{-}{\ce {\overset {\di...

 

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!