Jaromír Čelakovský

prof. JUDr. Jaromír Čelakovský
Jaromír Čelakovský (1895)
Jaromír Čelakovský (1895)
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1878 – 1889
Ve funkci:
1895 – 1913
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1879 – 1881
Ve funkci:
1900 – 1901
Ve funkci:
1907 – 1911
Rektor české Karlo-Ferdinandovy univerzity
Ve funkci:
1911 – 1912
PředchůdceJan Janošík
NástupceFrantišek Vejdovský
Děkan Právnické fakulty české Karlo-Ferdinandovy univerzity
Ve funkci:
1897 – 1898
PředchůdceAlois Zucker
NástupceJosef Stupecký
Ve funkci:
1905 – 1906
PředchůdceKarel Hermann-Otavský
NástupceFrantišek Fiedler
Stranická příslušnost
ČlenstvíČeský klub
(mladočeši)
Narození21. března 1846
Vratislav
PruskoPrusko Prusko
Úmrtí16. října 1914 (ve věku 68 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Choť1. Marie Čelakovská roz. Holá (1843–1907) 2. Milada Čelakovská roz. Halová (1883–?)
RodičeFrantišek Ladislav Čelakovský
Bohuslava Rajská
DětiMarie Magdalena (1872–1909)

Zdeňka Louisa (1873)

Milada Louisa provd. Fähnrichová (1874–1949)

Zdeňka Antonie provd. Kurzová (1874–1941)
PříbuzníLadislav Josef Čelakovský (bratr)

Bohuslav (bratr; 1848–1887)

Marie Čelakovská provd. Tůmová (sestra; 1841–1892)

Ludmila Čelakovská (sestra; 1836–1896)

Ludvika Čelakovská (sestra; 1838–1874)

Hedvika (sestra; 1844)

Anna (sestra; 1852)


Ladislav František Čelakovský (synovec)
Josef František Frič (strýc)
Karel Tůma (švagr)
Alma materKarlo-Ferdin. univ.
Profesehistorik, historik práva, archivář, pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, novinář, politik, právník a učitel
CommonsJaromír Čelakovský
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Čelakovský (21. března 1846 Vratislav[1] – 16. října 1914 Praha) byl český právní historik, novinář, archivář a mladočeský politik.

Biografie

Narodil se z druhého manželství Františka Ladislava Čelakovského s Antonií Reisovou (pseudonym Bohuslava Rajská). Po předčasné smrti obou rodičů vyrůstal v rodině svého strýce Josefa Friče. Studoval na staroměstském Akademickém gymnáziu v Praze (1857–1865). V letech 1865 až 1869 vystudoval právo na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a v roce 1871 zde získal doktorát (JUDr.). V 60. letech 19. století se živil jako kopista Františka Palackého a Antonína Gindelyho. Jako jeden ze zakladatelů tzv. ruchovců literárně přispíval do Květů a Lumíra. Koncem 60. let psal rovněž politické články do radikálně demokratických periodik, jako byl časopis Říp a především Josefem Barákem vydávaná Svoboda, resp. Pravda. V letech 1871 až 1886 patřil ke stálým spolupracovníkům Národních listů.

Od roku 1871 působil jako archivní adjunkt v archivu města Prahy, od roku 1892 s titulem druhý archivář. Vedení archivu po penzionovaném prof. Josefu Emlerovi převzal roku 1896. Do penze Čelakovský odešel roku 1907 a jeho nástupcem se stal Josef Teige.

Jako poslanec Říšské rady se výrazně zasloužil o přípravu a přijetí zákona ohledně rozdělení jednotné Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze na samostatnou českou a samostatnou německou univerzitu. V roce 1883 se habilitoval na české právnické fakultě. Roku 1886 se stal mimořádným a roku 1892 řádným profesorem českých právních dějin na právnické fakultě české univerzity v Praze. Byl členem České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk a krakovské akademie věd.[2] V roce 1891 byl zvolen předsedou Ústřední matice školské.[1]

Ve své historické práci se věnoval zejména dějinám městského práva a českého státního práva.[2] Zasedal v Komisi pro soupis památek Prahy[3] od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Angažoval se rovněž v politice. V letech 1878–1889 a 1895–1913 zasedal za mladočeskou stranu v Českém zemském sněmu.[2] Byl na něj poprvé zvolen zemských volbách roku 1878. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Kutná Hora, Čáslav.[4] Uváděl se tehdy jako mladočech.[5] Mandát zde obhájil v zemských volbách roku 1883.[6] Na sněm se vrátil v zemských volbách roku 1895, nyní za městskou kurii, obvod Vysoké Mýto.[1] Byl zde zvolen i v zemských volbách roku 1901 (stále jako mladočeský kandidát).[7] V zemských volbách roku 1908 uspěl coby mladočech[8] za kurii městskou, obvod Mnichovo Hradiště, Turnov, Bělá.[9]

Po jistou dobu zasedal i v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam byl poprvé zvolen ve volbách do Říšské rady roku 1879. Reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Čáslav, Kutná Hora atd.[10] Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[11] Na mandát rezignoval v červnu roku 1881.[12] Říšská rada vzala rezignaci na vědomí v listopadu 1881.[13] Do vídeňského parlamentu se vrátil znovu krátce až na přelomu století. 28. února 1900 nastoupil po doplňovacících volbách místo Gustava Adámka v kurii městské, obvod Slaný, Louny, Kladno, Nové Strašecí atd. Opětovně byl zvolen až v řádných volbách do Říšské rady roku 1907, za obvod Čechy 021.[14]

Zemřel v říjnu 1914 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo

  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Právo obce Pražské k řece Vltavě. Praha: vl.n., 1882. Dostupné online. 
  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Hrad Pražský a majetková práva k němu do r. 1526. Praha: Obec královského hlavního města Prahy, 1906. Dostupné online. 
  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. O začátcích ústavních dějin Starého města Pražského. Praha: vl.n., 1904. Dostupné online. 
  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Sbírka pramenů práva městského Království Českého : Codex juris municipalis Regni Bohemiae. Praha: Obec královského hlavního města Prahy, 1886-1895. Dostupné online. 
  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Úřad podkomořský v Čechách : Příspěvek k dějinám stavu městského v zemích českých. Praha: Otto, 1881. Dostupné online. 

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. S. 163. 
  2. ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Čelakovský, Jaromír (1846-1914), Rechtshistoriker und Abgeordneter, s. 140. (německy) 
  3. ↑ WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In: Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné online. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249–265. 
  4. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/001schuz/s001003.htm
  5. ↑ Národní listy 18. 9. 1878, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5011270&picp=&it=0&s=djvu
  6. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/001schuz/s001001.htm
  7. ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  8. ↑ Národní politika 28. 2. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7196153&picp=&it=0&s=djvu
  9. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1908skc/1/stenprot/001schuz/s001003.htm
  10. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=71
  11. ↑ Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2.
  12. ↑ Das Vaterland, 21. 6. 1881, s. 2.
  13. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=7180
  14. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

Literatura

  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 570–572. 
  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Moje zápisky 1871–1914, vyd. Luboš Velek – Alice Velková, Praha : Scriptorium, 2004. ISBN 80-7285-051-2.
  • VELEK, Luboš. Respektující rivalita: Jaroslav Goll a Jaromír Čelakovský na mocenském poli české historiografie. Několik postřehů k taktikám a strategiím ve vědeckém prostředí přelomu 20. století, in: Jaroslav Goll a jeho žáci, vyd. Bohumil Jiroušek – Josef Blüml – Dagmar Blümlová, České Budějovice 2005, s. 193–242.
  • VELEK, Luboš. Prof. Jaromír Čelakovský a Národní strana svobodomyslná zv. mladočeská, Právněhistorické studie 45/1, 2015, s. 112–126.

Externí odkazy

Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
od 1920 (Univerzita Karlova)
1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková
Seznam rektorů Univerzity Karlovy
Děkani Právnické fakulty UK
c. k. česká univerzita
Karlo-Ferdinandova
(1882–1920)
Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)
Univerzita Karlova
(1920–1939)
Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)
Univerzita Karlova
(1945–)
Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!