Jan Krčmář

prof. JUDr. Jan Krčmář
7. ministr školství a národní osvěty ČSR
Ve funkci:
18. března 1926 – 12. října 1926
Předseda vládyJan Černý
PředchůdceOtakar Srdínko
NástupceMilan Hodža
11. ministr školství a národní osvěty ČSR
Ve funkci:
14. února 1934 – 23. ledna 1936
Předseda vládyJan Malypetr
Milan Hodža
PředchůdceIvan Dérer
NástupceEmil Franke
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1916 – 1917
PředchůdceMiloslav Stieber
NástupceJosef Drachovský
Narození27. července 1877
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí31. května 1950 (ve věku 72 let) nebo 29. května 1950 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
ChoťMíla Pačová
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profeseprávník
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Krčmář (27. července 1877 Praha[1] – 31. května 1950 Praha[2]) byl rakousko-uherský, český a československý právník a politik, profesor občanského práva a za první republiky nestranický ministr školství a národní osvěty.

Život

Pedagogická dráha

Českou právnickou fakultu v Praze vystudoval roku 1901 a promován doktorem práv byl jako jeden z nejlepších studentů se zvláštními poctami (sub auspiciis imperatoris). Poté získal krátkou praxi v justici a absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Lipsku, kde si prohluboval své znalosti soukromého práva. Po návratu se habilitoval, přednášel o mezinárodním právu soukromém, v němž se postupně stal nejvýznamnějším českým odborníkem. Vydal např. základní studijní pomůcku Úvod do mezinárodního práva soukromého (1906), ale zejména také postupně pětidílnou sérii učebnic Právo občanské (I. všeobecná část, II. věcná práva, III. obligační právo, IV. rodinné právo a V. dědické právo) a zároveň hojně publikoval v odborných časopisech. Roku 1907 byl Jan Krčmář jmenován mimořádným a v roce 1911 řádným profesorem rakouského soukromého práva. Jeden rok působil na vídeňském ministerstvu školství, ale poté se již věnoval výuce občanského práva na české právnické fakultě v Praze, v letech 1916–1917 zde vykonával i funkci děkana.[3] Byl též členem České akademie věd a umění, Šafaříkovy učené společnosti či dopisujícím členem bruselského Ústavu pro srovnávací právo.[4]

Politické působení

Po vzniku Československa se coby právní poradce ministra zahraničních věcí zúčastnil jednání o Versailleské smlouvě, zpracovával stanoviska k otázkám majetkoprávním, finančním či národnostních menšin. Byl hlavním autorem mezinárodních rozhodčích smluv s Německem, Rakouskem, Polskem, Dánskem a Švédskem, členem československé delegace u Společnosti národů a zasedal ve Stálém rozhodčím soudním dvoru v Haagu. Jeho činnost na mezinárodním poli byla oceněna řadou vyznamenání.[5][4]

Jan Krčmář zastával rovněž post předsedy Československé konfederace duševních pracovníků, především ale byl opakovaně ministrem školství a národní osvěty. Byl jím od března do října 1926 v úřednické druhé vládě Jana Černého.[6][5] Opětovně se do kabinetu vrátil v únoru 1934 v druhé vládě Jana Malypetra a portfeji si udržel i v následující třetí vládě Jana Malypetra a první vládě Milana Hodži a zčásti i druhé vládě Milana Hodži až do ledna 1936, kdy ho nahradil stranický ministr.[7] Jako člen vlády připravil mj. zákony o pozemkové reformě nebo tzv. manželskou novelu obecného zákoníku občanského, také byl jedním z hlavních zpracovatelů osnovy nového československého občanského zákoníku, který však nakonec nebyl přijat. Po Únoru 1948 sice na vlastní žádost univerzitu opustil a odešel na odpočinek, ale zároveň se ještě podílel na vypracování osnovy středního občanského zákoníku, což se odrazilo na jeho relativně vysoké legislativně technické úrovni.[4]

Rodina

Jan Krčmář (druhý zleva) a Míla Pačová-Krčmářová (druhá zprava), Mariánské Lázně 1935

Jeho otcem byl Jan Krčmář (1845–1924), v době Rakouska-Uherska prezident Zemského soudu v Praze (1905–1907),[4] matka Josefa (* 1857 Hradec Králové) byla rozená Poncová; Jan byl druhé ze dvou dětí.[8] Jan Krčmář měl za manželku herečku Mílu Pačovou, manželé měli byt v Praze a vilu v Třemošnici, kam za nimi jezdili přátelé z politických a uměleckých kruhů.[9]

Spolu se svou manželkou byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském
  2. ↑ Krčmář Jan [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2012-10-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ Z české university. Moravská orlice. 27. září 1916, roč. 54, čís. 220, s. 3. Dostupné online [cit. 2016-09-27]. ISSN 1803-117X. 
  4. ↑ a b c d KUKLÍK, Jan. Jan Krčmář. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 253–258.
  5. ↑ a b Životopisná data členů nového kabinetu. Národní listy. Březen 1926, roč. 66., čís. 76, s. 1–2. Dostupné online. 
  6. ↑ Vláda Jana Černého II. (18.03.1926 - 12.10.1926) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ kol. aut. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 598–604. 
  8. ↑ Národní archiv Praha, Konskripce obyvatel Prahy z let 1850–1914, list JUDr. Johann Krčmař.
  9. ↑ Míla Pačová [online]. fdb.cz [cit. 2012-10-02]. Dostupné online. 

Literatura

  • KUKLÍK, Jan. Profesor Jan Krčmář. Pozapomenutá osobnost pražské civilistiky. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2008. 112 s. ISBN 978-80-87146-06-4. 
  • KRČMÁŘ, Jan. Paměti. II a III. Příprava vydání Jana Čechurová, Jan Kuklík. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2007. 450 s. ISBN 978-80-86559-83-4. 
  • KRČMÁŘ, Jan. Paměti. I. (do roku 1918). K vydání připravili Luboš Velek, Alice Velková, Martin Klečacký. 1. vyd. Praha - Pelhřimov, 2017. 581 s. ISBN 978-80-7415-146-0
  • VELEK, Luboš. Převrat prof. Jana Krčmáře. In: Střed. Časopis pro mezioborová studia Střední Evropy 20. století 3 – Supplementum 1: Muži října 1918. Osudy aktérů vzniku Republiky československé, ed. Rudolf Kučera. Praha 2011, s. 131–143.

Externí odkazy

Děkani Právnické fakulty UK
c. k. česká univerzita
Karlo-Ferdinandova
(1882–1920)
Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)
Univerzita Karlova
(1920–1939)
Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)
Univerzita Karlova
(1945–)
Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)
Druhá vláda Jana Černého
Ministerský předseda
Jan Černý (jmenován 18. března 1926, nestraník)
Členové v den jmenování vlády
18. března 1926
Jan Černý (ministr vnitra) • Edvard Beneš (ministr zahraničí) • Karel Engliš (ministr financí) • Jan Krčmář (ministr školství a národní osvěty) • Jan Syrový (ministr národní obrany) • Jiří Haussmann (ministr spravedlnosti a ministr pro zásobování lidu) • František Peroutka (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Jan Říha (ministr železnic) • Václav Roubík (ministr veřejných prací) • Juraj Slávik (ministr zemědělství a ministr unifikací) • Josef Schieszl (ministr sociální péče a ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Maxmilián Fatka (ministr pošt a telegrafů) • Jozef Kállay (ministr pro správu Slovenska)
Druhá úřednická vláda během období první republiky.
Druhá vláda Jana Malypetra
Ministerský předseda
Jan Malypetr (jmenován 14. února 1934, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
14. února 1934
Josef Černý (vnitro, RSZML) • Bohumír Bradáč (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Alfréd Meissner (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (průmysl, obchod a živnosti, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Ludwig Czech (veřejné práce, DSAP) • Franz Spina (veřejného zdravotnictví a tělesná výchova, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)
Třetí vláda Jana Malypetra
Ministerský předseda
Jan Malypetr (jmenován 4. června 1935, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
4. června 1935
Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchová, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)
První vláda Milana Hodži
Ministerský předseda
Milan Hodža (jmenován 5. listopadu 1935, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
5. listopadu 1935
Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchova, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)
Členové jmenovaní později
9. listopadu 1935
Josef Zadina (zemědělství, RSZML)
Druhá vláda Milana Hodži
Ministerský předseda
Milan Hodža (jmenován 18. prosince 1935, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
18. prosince 1935
Milan Hodža (zahraničí, RSZML) • Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Josef Zadina (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchova, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)
Členové jmenovaní později
23. ledna 1936
Emil Franke (školství a národní osvěta, nestraník) • Alois Tučný (pošty a telegrafy, ČsNS)
29. února 1936
Kamil Krofta (zahraničí, nestraník)
17. března 1936
Emil Franke (správce financí, ČSNS)
28. března 1936
Josef Kalfus (finance, nestraník)
2. července 1936
Erwin Zajiček (bez portfeje, DCV)
Ministři školství Československa
První republika (1918–1938)
Druhá republika (1938–1939)
Protektorát Čechy a Morava (1939–1945)
Exilová vláda (1940–1945)
Třetí republika (1945–1948)
Komunistický režim (1948–1968)

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!