Po vítězství sovětské moci byla roku 1922 zřízena Karačajsko-čerkeská autonomní oblast, která byla roku 1926 rozdělena na Karačajskou AO a Čerkeský národní okruh (od r. 1928 Čerkeskou AO). V letech 1942–43 bylo území načas okupováno nacistickým Německem a po jeho osvobození byli Karačajové obviněni z kolaborace s Němci a násilně přesídleni do Střední Asie a jejich autonomní oblast byla zrušena. K revizi tohoto aktu došlo roku 1957 a karačajskému obyvatelstvu byl povolen návrat. Současně byla znovu vytvořena Karačajsko-čerkeská autonomní oblast. Po roce 1991 byl statut změněn na autonomní republiku v rámci Ruské federace.
Obyvatelé
Poloha Karačajsko-Čerkeska
Podle sčítání obyvatel z roku 2002 žijí v Karačajsko-čerkeské republice následující národnosti: Karačajové s 38,5 % populace republiky, následují Rusové (33,6 %) a Čerkesové (11,3 %). Největší národnostní menšinou jsou Abazinci (7,4 %).
Značným problémem v republice je napětí mezi etnickými skupinami. V květnu 1999 byly v Karačajsko-Čerkesku uskutečněny první svobodné regionální prezidentské volby. Poté, co tyto volby vyhrál Vladimír Semjonov (Karačajec) nad Stanislavem Děrevem (Čerkes) se uskutečnilo několik protestů Děrevových příznivců, kteří obviňovali Semjonova ze falšování výsledků voleb. Soud později potvrdil výsledky voleb i přes protesty tisícovek Děrevových příznivců.
↑GORBAČOV, M. S. PŘESTAVBA A NOVÉ MYŠLENÍ pro naši zemi a pro celý svět. Překlad Ing. Miroslav Brož a spol.. 1. české. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1987. Kapitola 1 část, PŘESTAVBA, 2. Přestavba začala – první závěry, s. 104.
