Kazaň založili údajně Povolžští Bulhaři, ačkoliv se o tom spekuluje, a to v době někdy mezi 11. a 13. stoletím. Jedním z nejstarších nálezů v Kazani byla česká mince z jedenáctého století se zobrazením svatého Václava, kterou našli během vykopávek v Kazaňském kremlu.[1] Svoje vlastní mince začali v Kazani razit až v roce 1408. Z této doby pochází první stavby místního kremlu. V tomto období mělo město význam jako zastávka obchodníků na cestě ze Skandinávie do dnešního Íránu. Vznikl zde bazar, který se stal centrem obchodu v celé oblasti; hlavně s nábytkem. Po zničení Zlaté hordy v 15. století se zde postupně zformoval Kazaňský chanát, který bohatl. Jeho centrum, Kazaň, velmi prosperovalo. Byla opravena citadela a posíleno opevnění. V roce 1487 se Rusové pokoušeli Kazaň dobýt, ale neúspěšně.
Kazaň v době ruského carství
Město na rytině z roku 1767
Teprve Ivan IV. Hrozný v polovině 16. století Kazaň úspěšně připojil k Rusku. Byl ustanoven nový správce města – kníže Alexandr Gorbatyj Šujskij, za jehož vlády byli mnozí Tataři zabiti, obráceni násilně ke křesťanství a nakonec vystěhováni na místo vzdálené 50 km od města. V Kazani samotné byly zbořeny všechny mešity a paláce patřící Tatarům. O několik let později, v roce 1579, navíc vypukl velký požár. Po něm byl opět obnoven Kazaňský chanát, tentokrát už i s pomocí samotných Rusů. Roku 1612 byla ale jeho nezávislost zrušena, a to ruským nacionalistouKuzmou Mininem. Toto období pro nás zůstává zatím nejasné, není o něm mnoho informací.
Ke sklonku 19. století se město stalo průmyslovým centrem středovolžské oblasti, kam se lidé stěhovali za prací. Roku 1875 byla ve městě zřízena koňská dráha, kterou v roce 1899 nahradila elektrická tramvaj. Pravomoci Tatarů po revoluci v roce 1905 neustále rostly, Tataři získali kulturní autonomii a město se stalo jejich kulturním centrem. Začaly se objevovat první noviny v tatarštině a vzniklo tatarské divadlo.
Kazaň v době SSSR a současnosti
Panorama města
V noci z 6. na 7. srpna 1918 obsadili město českoslovenští legionáři a převzali ruský carský zlatý poklad. Město drželi 44 dní, než ustoupili bolševické přesile. [2]
Po revoluci a občanské válce mezi lety 1917 a 1919 zde bolševická moc ustanovila Tatarskou autonomní sovětskou socialistickou republiku. Tehdy zde žilo přibližně 200 000 lidí, město bylo středem náboženských aktivit celé oblasti. V rámci komunistického protináboženského boje byla uzavřena a zničena většina kostelů a mešit, stejně jako v celém SSSR. Během 2. světové války sem, jakož i do jiných měst v Povolží a v okolí Uralu, byly přestěhovány závody zaměřené na válečnou výrobu (výroba tanků a letadel), ve městě dodnes funguje např. Kazaňský vrtulníkový závod. Město rychle rostlo; zatímco pětisettisícovou hranici překonalo až v 50. letech, o zhruba dalších třicet let později se Kazaň stává již městem milionovým. Na jeho okraji vyrostlo mnoho panelovýchsídlišť. V 70. a 80. letech vzrostlo v kazaňských ulicích násilí a kriminalita mládeže. Tzv. Kazaňský fenomén způsobil paniku a ohlas v celém tehdejším Sovětském svazu a dodnes zůstává v paměti ruského národa. V roce 2023 vznikl o tomto sociálním jevu seriál Slovo pacana. Krev na asfaltu.[3]
Po pádu sovětského impéria se v Kazani opět začala rozvíjet tatarská kultura, stavěly se nové mešity a kostely. Centrum města prošlo rozsáhlou rekonstrukcí. Roku 2005 byla v Kazaňském kremlu u příležitosti výročí tisíc let od založení města otevřena mešita Kul Šerif, svého času největší mešita v Rusku. Místní kreml je symbolem státnosti celého Tatarstánu. K tisíciletí existence města bylo slavnostně otevřeno také nové metro. Nachází se zde také letiště Kazaň, největší v Tatarstánu. Ve městě se vyráběly nadzvukové bombardéry s měnitelnou geometrií křídel Tu-22M a dosud se vyrábí Tu-160.
Dne 21. prosince 2024 v důsledku ukrajinského dronového útoku během rusko-ukrajinské války došlo v Kazani k poškození několika výškových obytných budov a několika požárům.[4]
Obyvatelstvo
1550 – 50 000
1708 – 40 000
1830 – 43 900
1839 – 51 600
1859 – 60 600
1862 – 63 100
1883 – 140 000
1897 – 130 000
1917 – 206 600
1926 – 179 000
1939 – 398 000
1959 – 667 000
1979 – 989 000
1989 – 1 094 400
1997 – 1 076 000
2000 – 1 089 500
2002 – 1 153 000
2010 – 1 138 000
Významné stavby
Pohled na centrum města; v dáli je vidět mešita, nejvyšší budova místního kremlu.
↑VAVROUŠKA, Petr. Česká mince mění město. Český rozhlas. Dostupné online [cit. 2016-11-13].
↑PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN978-80-87173-47-3, str.12 - 25, 30 - 137, 140 - 149
.svg)
_-_Tatarstan.svg)
