Od bezu červeného a bezu černého se viditelně liší tím, že bez chebdí je rostlinou s měkkým bylinným stonkem. Ostatní druhy jsou keře s dřevnatým stonkem.
Vyskytuje se nejčastěji na vlhkých, výživných, kamenitých i hlinitých půdách. Mívá stanoviště v lesních lemech, na pasekách, křovinatých stráních, loukách, vinicích, rumištích i podél komunikací, místy je nepříjemným polním plevelem. Zvláště v teplých oblastech bývá na slunných a navlhlých místech poměrně hojný, vyskytuje se do nadmořské výšky 1300 m.
Postranní oddenky z kořene se silně rozrůstají a z nich rostoucí rostliny vytvářejí husté jednodruhové kolonie. Na větší vzdálenosti se rostlina šíří semeny kterých vyprodukuje velké množství, rozšiřují je ptáci pojídající zralé plody, peckovice. Ploidie druhu je 2n = 36.
Popis
Vytrvalá rostlina s 0,5 až 2 m vysokou, bylinnoulodyhou, rostoucí z hrubého, plazivého oddenku. Lodyha je většinou nevětvená nebo se rozvětvuje až u květenství, je podélně slabě rýhovaná, na průřezu oblá a bývá lysá nebo slabě chlupatá. Je porostlá vstřícnými, řapíkatými, lichozpeřenými listy s palisty, spodní jsou až 20 cm dlouhé a 16 cm široké, směrem vzhůru se zmenšují a přecházejí do listenů. Listy jsou tvořené čtyřmi až osmi páry podlouhle kopinatými nebo eliptických lístků asi 7 cm dlouhých a 2 cm širokých, koncový lístek bývá nápadně delší. Lístky jsou u báze nesouměrné, na vrcholu hrotité a po obvodě ostře zubaté, ze spodní strany jsou jemně chlupaté. Po skončení vegetačního období celá lodyha, která po rozemnutí nepříjemně páchne, usychá; na jaře z kořene vyrůstá nová.
Z úžlabí kopinatých a po obvodě pilovitých listenů vyrůstají pravidelné, po mandlích vonící, pětičetné květy. Vytvářejí mnohoramenná, koncová, vrcholičnatákvětenství o průměru 7 až 15 cm, která mívají obvykle tři nebo čtyři hlavní paprsky. Květy mají kalich široce trojúhelníkovitý s ostře zakončenými cípy asi 1 mm dlouhými. Kolovitá, bílá nebo růžová koruna, asi 7 mm velká, má kopinaté cípy s vyhnutou špičkou. Pět tyčinek, přirostlých bílými nitkami k bázi koruny, nese nachové neb purpurové prašníky. Tři blizny jsou přisedlé. Květy kvetou od června do srpna, opylovány jsou létajícím hmyzem, nejčastěji motýly.
Plodenství je složeno z mnoha tmavě fialových až černých peckovic na purpurových nebo lila stopkách. Elipsoidní, lesklá, asi 5 mm velká peckovice obsahuje tři hnědá vejčitá semena.
Nebezpečí hrozí také pasoucím se býložravcům, z nichž někteří (například skot) mladé lodyhy rádi spásají. V nadzemních částech rostlina obsahuje lektiny (ebulin, nigrin), esteridoidní glykosidy (ebulosid, isoswerosid) a kyanogenní glykosidy (sambunigrin). v trávicím traktu zvířat nastává rozklad na kyanovodík. Po přijetí většího množství bezu chebdí se objevuje nauzea, ztráta pohybové stability, krvavé průjmy, dýchací obtíže, tetanické křeče, ochrnutí až úhyn zvířete.
Použití
V lidovém léčitelství se sbírají plody v době zralosti a oddenek na jaře či na podzim. Plody se podávají čerstvé nebo se z nich získává šťáva, která se v malých dávkách používá proti astmatu. Oddenek se suší a jeho odvar je silně močopudný a užívá se při zánětu močových cest nebo pro razantní vyloučení kaménků z močového traktu. V soudobém lékařství se žádná část rostliny bezu chebdí jako zdroj léčivé drogy nepoužívá.
Plody se také v minulosti používaly pro obsažené silně barvící látky (antokyany) k dobarvování vína, barvení kůže, příze a při výrobě inkoustů.
Název
Druhové jméno chebdí pochází ze staročeského výrazu „chamradí“ či „chabrdie“, označující neužitečné rostliny.[1][2][3][4][5][6]
Galerie
Lodyha s listy
Květenství
Květy i plody
Plodenství
Reference
↑HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Bez chebdí [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 14.07.2007 [cit. 2015-08-10]. Dostupné online.
↑DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Bez chebdí [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 13.11.2014 [cit. 2015-08-10]. Dostupné online.
↑OPLETAL, Lubomír; ŠIMERDA, Bohumír. Rostliny s antinutričními a toxickými látkami vyskytující se potenciálně v pícninách v ČR: Bez chebdí [online]. Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Praha-Uhříněves, rev. 2012 [cit. 2015-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
↑Herbář Wendys: Bez chebdí [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera [cit. 2015-08-10]. Dostupné online.
↑BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/2: Baza chabzdová [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1985 [cit. 2015-08-10]. S. 71. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (slovensky)
↑Flora of Pakistan: Sambucus ebulus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu bez chebdí na Wikimedia Commons
.jpg)
.jpg)
