Kromě zmíněného úzkého propojení se Středozemním mořem jde prakticky o vnitrozemské moře, obklopené ze všech stran pevninou: na severu a západě evropskou, na jihu a východě asijskou. Kolem moře se rozkládají následující země: na západě balkánské státy Bulharsko a Rumunsko, na severu Ukrajina, na severovýchodě Rusko, na východě Gruzie, na jihu Turecko.
Černé moře se rozkládá na ploše 461 000 km² a jeho největší známá hloubka je 2210 m.
Největšími řekami, které do Černého moře přivádějí své vody, jsou Dunaj na pomezí Rumunska a Ukrajiny, Dněstr a Dněpr z Ukrajiny a Don z Ruska. Úmoří Černého moře má plochu asi 2 miliony km² a zasahuje do 24 zemí.
Černé moře má na severovýchodě své vlastní okrajové Azovské moře, jež od něj odděluje Kerčský průliv. Ze severu do Černého moře vybíhá poloostrov Krym, jinak jeho pobřeží není výrazně členité.
ukrajinskyЧорне море, přepis: Chorne more, ([ˈtʃɔrnɛ ˈmɔrɛ]IPA)
V řečtině široce využíván historický název „Euxinské moře“ (což může mít různé významy, viz níže) a méně často název pro Černé moře:
řeckyEύξεινος Πόντος, přepis: Eúxinos Póndos, ([ˈefksinos ˈpondos]IPA), doslova „Pohostinné moře“
řeckyΜαύρη Θάλασσα, přepis: Mávri Thálassa, ([ˈmavri ˈθalasa]IPA), doslova „Černé moře“
Původní řecký název Póntos Áxeinos je obecně přijímán jako ztvárnění íránského slova *axšaina- („tmavě zbarvený“).[2] Starověcí řečtí cestovatelé přijali jméno jako Á-xe(i)nos související s řeckým slovem áxeinos („nehostinný“). Jméno Πόντος Ἄξεινος (Póntos Áxeinos, tj. „Nehostinné moře“) je poprvé doloženo v díle Pindara (asi 475 př. n. l.), avšak protože bylo takové jméno považováno za zlé znamení, bylo eufemizováno na jeho opak, Εὔξεινος Πόντος (tj. „Pohostinné moře“), což také poprvé zmiňuje Pindaros. Nové označení se stalo v řečtině běžným, i když v řeckém mytologickém kontextu zůstalo oblíbené „pravé“ jméno Póntos Áxeinos.[2]Raně středověké zmínky o Ruském moři jsou spojeny s útvarem Kyjevská Rus (9.–11. století, dnešní Ukrajina), protože Moskevské velkoknížectví převzalo název Rusko až v roce 1721.[3]
Teorie vzniku
Na konci poslední doby ledové bylo Černé moře obřím jezerem, jehož hladina byla asi o 170 metrů níže než dnes. Vznik dnešního mořského dna se datuje do doby před 1,7 mil. let. Během ledových dob bylo Černé moře odříznuto od Středozemního. V této době byly nízké srážkové úhrny, přítoky řek nebyly dostatečné, a proto jezero vysychalo. Podobně i hladina Středozemního moře, které bylo rovněž izolovaným vnitrozemským jezerem, klesla o 30 metrů. Po jeho opětovném spojení s Atlantikem přes Gibraltarskou úžinu se jeho hladina postupně vyrovnala s oceánem a nakonec se začala přelévat i do „Černomořského jezera“.
Možná i v souvislosti s tektonickou nebo sopečnou aktivitou v oblasti došlo nakonec před asi 7600 lety k prolomení Bosporské úžiny. V této době existovala na březích Černého moře vyspělá civilizace, která byla rychle postupující záplavou zničena. Podle počítačových modelů stoupala hladina přibližně o 12–15 cm denně, což znamenalo postup moře až o 1 km denně. V této době byla hladina na počátku o 120 metrů níže než dnes.[4] Existují důkazy, že Černé moře bylo přechodně před prolomením Bosporu sladkovodním jezerem. Náhlý příval slané vody tak musel způsobit ekologickou katastrofu i pro samotné vodní organismy.
Je možné, že zánik civilizací na březích Černomořského jezera byl předlohou pro příběh biblické povodně nebo i v legendě o Atlantidě. Na druhou stranu je patrné, že největší katastrofa se odehrála na nízkém severním pobřeží moře a v prostoru dnešního Azovského moře (které do té doby vůbec neexistovalo), kde vodní hladina zalila stovky kilometrů souše. Podle provedených propočtů vyrovnávání hladin trvalo asi 35 let, kdežto biblická povodeň 40 dní.[5]
Teorie, že došlo k přívalu vody do Černého moře, pochází z konce 20. století.[6] Novější poznatky ale naznačují, že Černé moře se plnilo vodou z pevninských ledovců a naopak přetékalo ven.[7] Nic nenasvědčuje potopě.[8]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Black Sea na anglické Wikipedii.
↑Özhan Öztürk. Karadeniz Ansiklopedik Sözlük. İstanbul: Heyamola Yayınları, 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 15, 2012. S. 617–620.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ An Abrupt Drowning of the Black Sea Shelf. www.researchgate.net [online]. [cit. 2024-05-04]. Dostupné online.
↑ Early Holocene age and provenance of a mid-shelf delta lobe south of the Strait of Bosphorus, Turkey, and its link to vigorous Black Sea outflow. www.sciencedirect.com [online]. [cit. 2024-05-04]. Dostupné online.
↑ Persistent Holocene outflow from the Black Sea to the eastern Mediterranean Sea still contradicts the Noah's Flood Hypothesis: A review of 1997–2021 evidence and a regional paleoceanographic synthesis for the latest Pleistocene–Holocene. www.sciencedirect.com [online]. [cit. 2024-05-04]. Dostupné online.
GAWIN, Izabella. Bulharsko: černomořské pobřeží. Praha: Jan Vašut, 2004. 128 s. ISBN80-7236-355-7.
KING, Charles. Černé moře : historie. Praha: BB/art, 2007. 350 s. ISBN978-80-7341-983-7.
LISOVSKÝ, Igor. Trpká vůně vlčích máků : 50 poněkud netradičních otázek a odpovědí o dějinách a kultuře Černomoří v antice. Ostrava: I. Lisový, 2011. 169 s. ISBN978-80-260-0623-7.
ZIMÁK, Alexandr. Mezi třemi světadíly : obchod a lidé na vlnách Středozemního, Černého a Rudého moře I. díl, Starověk a raný středověk. Praha: Libri, 2008. 253 s. ISBN978-80-7277-377-0.
ZIMÁK, Alexandr. Mezi třemi světadíly : obchod a lidé na vlnách Středozemního, Černého a Rudého moře II. díl, Vrcholný a pozdní středověk. Praha: Libri, 2008. 190 s. ISBN978-80-7277-377-0.
