Způsob artikulace: třená souhláska (frikativa). Vytváří se pomocí úžiny (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum – od toho též označení úžinová souhláska (konstriktiva).
Místo artikulace: hlasivková souhláska (glotála). Úžina se vytváří v hlasivkách.
Znělost: znělá souhláska – při artikulaci hlasivky kmitají. Neznělým protějškem je h.
Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem H, h.
Znělostní pár v češtině tvoří s neznělým velárním /ch/ [x], ačkoliv se každá hláska tvoří na jiném místě. Například tedy slovo vrh vyslovujeme [vr̩x].
V jiných jazycích
Hláska zaznamenávaná v cizích jazycích písmenem /h/ se na rozdíl od češtiny častěji vyslovuje jako neznělá [h].
Slovanské jazyky
Ve většině slovanských jazyků se [ɦ] nevyskytuje, místo něj zůstává původní [g]. Kromě češtiny je [ɦ] ještě ve slovenštině, kde se rovněž zapisuje písmenem H, h. Dále se vyskytuje v rusínštině, běloruštině a ukrajinštině, které používají cyrilici, v níž k zaznamenání této hlásky slouží písmeno Г, г (ve většině ostatních jazyků píšících cyrilicí značí toto písmeno hlásku [g]).
Tato stránka obsahuje fonetické informace ve znacích IPA, které se nemusí v některých prohlížečích zobrazovat správně. Tam, kde se symboly objevují ve dvojicích, znak vpravo označuje znělou souhlásku. Šedá pole označují pulmonické artikulace, které jsou považovány za nerealizovatelné.