Způsob artikulace: ražená souhláska (ploziva). Vytváří se pomocí uzávěry (okluze), která brání proudění vzduchu a je na posléze uvolněna, čímž vzniká zvukový dojem - od toho též označení závěrová souhláska (okluziva).
Místo artikulace: obouretná souhláska (bilabiála). Uzávěra se vytváří mezi oběma rty.
Tato hláska patří mezi sonory, tj. má kromě šumové a i tónovou charakteristiku. V některých jazycích může plnit funkci slabičného jádra – slabikotvorné m [m̩].
Před retozubnými souhláskami[f] a [v] se obvykle posouvá místo artikulace a hláska se vyslovuje též jako retozubná [ɱ]. Tato obměna není v žádném z jazyků popsána jako samostatný foném, ale považuje se za alofonní k /m/.
V češtině
V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem M, m.
Výjimečně se stává slabikotvornou souhláskou – ve slovech sedm, osm.
Před /f/ a /v/ se obvykle vyslovuje retozubně, např. ve slově tramvaj.
Tato stránka obsahuje fonetické informace ve znacích IPA, které se nemusí v některých prohlížečích zobrazovat správně. Tam, kde se symboly objevují ve dvojicích, znak vpravo označuje znělou souhlásku. Šedá pole označují pulmonické artikulace, které jsou považovány za nerealizovatelné.