Záporoží (ukrajinskyЗапоріжжя / Zaporižžja; ruskyЗапорожье / Zaporožje) je průmyslové a hutnické město ležící na jihovýchodě Ukrajiny, středisko Záporožské oblasti, založené jako vojenská pevnost Alexandrovskaja roku 1770 na počest cara Alexandra. Záporoží je známé jednak svou historií spjatou s kozáky a monumentálním symbolem z dob SSSR, přehradou a elektrárnou na řece Dněpr. Žije zde přibližně 710 tisíc[1] obyvatel.
Etymologie názvu
Název města pochází z kozácké ukrajinštiny za porohy, tj. „za peřejemi“, které ztěžovaly plavbu po Dněpru před vybudováním přehrad (zejm. Kachovské a Dněperské). Dnešní haličskou ukrajinštinou se město jmenuje Záporýžý.[zdroj?!]
Dějiny
Rekonstrukce kozácké SičeKozácká rada na Siči. Diorama v Muzeu Záporožského kozáctvaSobornyj prospekt v centru městaPohled na podnik Zaporižstal z hráze DněprogesuPalác Leščynského (vpravo) a Magarovo divadlo na Soborném prospektu
Místo bylo osidlováno od středního paleolitu, avšak neklid celé oblasti tzv. Divokých Polí bránil trvalejším obydlení. Nejprve byl osídlen ostrov Chortycja: je zde doloženo sídliště Skythů. Slované osídlili tuto oblast během 6. století a bojovali proti nájezdům z jihu i východu. V blízkosti města byla nalezena mohyla velkobulharského chána Asparucha (7. století).
V 16. století se zde usadili kozáci; na největším ostrově v Dněpru Chortycja si vystavěli tvrz s osadou a založili pověstnou Záporožskou Sič. Odtud podnikali výboje zejména proti rozpínavosti polské šlechty. Proslavili se zde kozáčtí vůdci Maksym Zalizňak a Ivan Honta.
V roce 1775 rozprášila Sič Kateřina Veliká. Brzy poté zde vyrostlo nevelké město Aleksandrovsk. Jedněmi z osídlenců byli též pruští mennonité, kteří zde až do ruské revoluce tvořili početnou komunitu. Patřil k nim průmyslník Abraham Jakov Koop, jehož dům se dochoval, stejně jako palác dalšího podnikatele Jakova Leščynského z roku 1901.
Roku 1873 sem dorazila železnice vedoucí z Moskvy na Krym a město začalo růst. K původnímu názvu Záporoží se vrátilo roku 1921. Tehdy se provinční městečko stalo jedním z ekonomických center Sovětského svazu a začalo závratně růst: vznikla zde obří přehrada a hydroelektrárna Dněproges, rozsáhlé průmyslové komplexy, nová sídliště, tramvajové tratě. Po rozpadu SSSR došlo k útlumu, ze kterého se město nyní vzpamatovává.
Současnost
Ruská invaze na Ukrajinu 2022
Ruská armáda zaútočila na jižní předměstí 27. února 2022 a začala město ostřelovat. Další rakety vypálili Rusové na Záporoží večer 12. a 13. května. Nejsilnější údery zasáhly město 28.–29. května.
[2]
Obyvatelstvo
Ve městě žije kolem 700 000 obyvatel, povětšinou ruskojazyčných (podle výsledků sčítání lidu roku 2001).
Vývoj počtu obyvatel
1939
1959
1971
1979
1989
2001
2006
2018
2022
289 000
449 000
676 000
791 000
883 909
815 256
794 687
741 717
710 052
Hospodářství
Dnešní Záporoží je se svými 800 000 obyvateli 6. největším ukrajinským městem a přes hluboké ekonomické problémy 90. let zůstalo až do ruské invaze z roku 2022 centrem těžkého průmyslu. Tvořilo přirozené dopravní, obchodní a kulturní centrum regionu.
Dněperské přehrady se slavnou hydroelektrárnou DněproGES ze 30. let 20. století, vodní dílo s nádrž obrovských rozměrů, dodává energii několika průmyslovým podnikům:
ZaporižStal, metalurgický kombinát
ZAZ (AvtoVaz), výrobce proslulého automobilu „Záporožec“, nyní dceřiná společnost koncernu Daewoo.
Záporožská jaderná elektrárna – nedaleko Záporoží (u města Enerhodar); jeden z největších a nejmodernějších energetických komplexů Ukrajiny s celkovým výkonem 6000 MW. Stavba z 80. let 20. století se svou koncepcí s šesti bloky VVER 1000 s reaktory V 320) řadí mezi bloky druhé generace.
Největší přírodní i kulturní památkou je ostrov Chortycja, největší ostrov na Dněpru, se svým členitým terénem a pozůstatky několika kultur, které zde žily. Od r. 1993 je chráněn jako přírodní památka. Kromě vzácné flóry a mnoha archeologických nalezišť je zde především Muzeum záporožského kozáctva, které schraňuje mnoho artefaktů souvisejících se Záporožskou Sičí, Maksymem Zalizňakem, Bohdanem Chmelnyckým, ale i s Kyjevskou Rusí či Skythy nebo také s II. světovou válkou. Roku 1929 bylo založeno hudební a dramatické divadlo V. G. Magara (v současnosti pod názvem Запорізький академічний обласний український музикально-драматичний театр імені В. Г. Магара).
Hlavní tepnou Záporoží je Sobornyj prospekt, který je se svými 11 km jednou z nejdelších ulic v Evropě; vede od hlavního nádraží (Zaporižžja-1) k DněproGESu a slouží také trolejbusové a tramvajové dopravě. V architektuře města převládá socialistický realismus. V budově rekonstruovaného hlavního nádraží byl kdysi vystaven Repinův obraz „Záporožští kozáci“. Mezi tímto nádražím a břehem Dněpru je od roku 1972 v provozu také dětská železnice o délce 8,6 km.[3]
↑ abUkrajinská státní statistická služba: Чисельність наявного населення України на 1 січня 2022 року. Kyjev: Ukrajinská státní statistická služba. Dostupné online.
.svg)
