PROFILBARU.COM

Sítina trojklaná
	Kvetoucí sítina trojklaná (Juncus trifidus)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	jednoděložné (Liliopsida);
Řád	lipnicotvaré (Poales);
Čeleď	sítinovité (Juncaceae);
Rod	sítina (Juncus);
Binomické jméno
	Juncus trifidus; L., 1753
Synonyma
	Oreojuncus trifidus (L.) Záv. Drábk. et Kirschner, 2013;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sítina trojklaná (Juncus trifidus) je vytrvalá, v trsech rostoucí bylina s tenkými stonky a úzkými listy, kterými se podobá některým travám. Je považována za ukazatele výrazně chladného klimatu. Je jedním z asi dvaceti původních druhů rodu sítina rostoucích v přírodě České republiky. Tato rostlina z české přírody ustupuje; kvůli stále méně a méně častému výskytu byla proto zařazena do Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky mezi druhy silně ohrožené (C2b).^[1]^[2]

Taxonomie

Podle novějších údajů je sítina trojklaná součástí nového rodu Oreojuncus a získává vědecké jméno Oreojuncus trifidus. Tento nový rod byl popsán roku 2013 na základě molekulární analýzy a morfologie odchylující se od rodu Juncus. K odlišným znakům se řadí: papilnatě pilovitý okraj listů, třásnitá ouška, prašníky s nasazenou špičkou a semena s volným vnějším osemením s přívěsky.^[3]^[4]^[5]^[6]

Rozšíření

Je arkticko-alpínským druhem rozšířeným především v severní Evropě, ve Skandinávii, na severu Britských ostrovů a Islandu. Jižněji roste jen ve vyšších polohách, konkrétně v pohořích Sudety, Karpaty, Alpy, Pyreneje a v horách na Balkáně. Je dále rozšířena v Asii v západní a centrální Sibiři a v Severní Americe na jihu Grónska, severovýchodě Spojených států amerických a na jihovýchodě Kanady.

V České republice roste na Šumavě, v Krkonoších, na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku, hlavně v subalpínském stupni.Těžiště jejího výskytu se nacházívá v Evropě i v Severní Americe až na horní hranici lesa. Vyskytuje se nejčastěji v nadmořské výšce 1500 až 3000 m.^[1]^[2]^[7]^[8]

Ekologie

Je hemikryptofyt rostoucí na vlhkých alpínských trávnících, mezi kameny horských sutí i v příhodných skalních štěrbinách, nejčastěji na silikátových podkladech. Vyskytuje se na stanovištích slunných, ale často velmi větrných, obvykle v kyselých půdách, s nevysokou a nedlouhou zimní sněhovou pokrývkou. Kvete v červenci a srpnu. Ploidie druhu je 2n = 30.^[1]^[2]^[9]^[10]

Popis

Vytrvalá, hustě trsnatá bylina vysoká 10 až 30 cm s listy bazálními i lodyžními, která vyrůstá z krátkého, vodorovného, šupinatého oddenku. Lodyha je přímá, tenká, oblá, lysá a ve spodní části má žlutohnědé pochvy. Lodyžní listy jsou niťovité, žlábkovité, vyrůstají střídavě, bývají 5 až 12 cm dlouhé, jsou po obvodě papilárně pilovité a rostou z pochev, které vybíhají v dlouhá, třásnitá a zubatá ouška. Na straně listu přiléhající k čepelí vyrůstá, zvláště u horních listů, brvitý jazýček. Na bázi lodyhy je několik bazálních listů s nevyvinutou čepelí. Listy zůstávají zelené i v průběhu zimy, nemají řapíky ani palisty.

Květenství je vrcholový stažený kružel tvořený jedním až čtyřmi oboupohlavnými květy, podepřený třemi štětinovitými, dlouhými listenci značně převyšující květenství; podle této vlastnosti dostala rostlina druhové jméno „trojklaná“. Stopkatý květ se dvěma listeny má nahnědlé, blanité, volné, šestičetné okvětí vyrůstající ve dvou přeslenech. Dále obsahuje šest 2 mm dlouhých tyčinek s prašníky se špičkou, přisedlý semeník složený ze tří plodolistů a čnělku s trojitou bliznou. Květy neprodukují nektar a přenos pylu nutný k opylení zajišťuje vítr, mohou se příležitostně opylit i vlastním pylem.

Plod je temnohnědá, lesklá, asi 3 mm dlouhá a 1,5 mm široká, na vrcholu hrotitá, pukající tobolka se zobánkem, která je delší než okvětní lístky. Obsahuje 5 až 25 hnědých, eliptických, hladkých semen asi 1 mm dlouhých s blanitými přívěsky na obou koncích. Vypadaná semena bez masíčka jsou roznášena větrem nebo vodou.^[1]^[2]^[9]^[10]^[11]^[12]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Sítina trojklaná [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 10.07.2007 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Sítina trojklaná [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 11.08.2010 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online.
↑ Koutecký, Daniel. BioLib.cz – Oreojuncus trifidus (sítina trojklaná) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
↑ ZÁVESKÁ DRÁBKOVÁ, Lenka. Nový rod čeledi sítinovitých v České republice - Oreojuncus. S. 11–14. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2014 [cit. 19.04.2019]. Čís. 1, s. 11–14. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
↑ ZÁVESKÁ DRÁBKOVÁ, Lenka; KIRSCHNER, Jan. Oreojuncus, a new genus in the Juncaceae. S. 483–503. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 09.12.2013 [cit. 19.04.2019]. Roč. 85, čís. 4, s. 483–503. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-25. ISSN 0032-7786. (anglicky)
↑ IPNI-The International Plant names Index: Oreojuncus [online]. Royal Botanic Gardens, Kew, Harvard University Herbaria and Australian National Herbarium [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ GLEASON, Henry; CRONQUIST, Arthur J. Juncus trifidus [online]. New York Botanical Garden, Bronx, NY, USA, rev. 1991 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Juncus trifidus [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 11.2018 [cit. 2019-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
↑ ^a ^b KIRSCHNER, Jan et al. Species Plantarum, Flora of the World: Part 8 Juncaceae 3: Juncus trifidus [online]. Australian Biological Resources Study, Canberra, AU, rev. 2002 [cit. 2019-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-23. ISBN 0-642-56822-7. (anglicky)
↑ ^a ^b AIKEN, S. G.; DALLWITZ, M. J.; CONSAUL, L. L. et al. Flora of the Canadian Arctic Archipelago: Juncus trifidus [online]. National Research Council of Canada, Ottawa, CA, rev. 05.2011 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ BROOKS, Ralph E.; CLEMANTS, Steven E. Flora of North America: Juncus trifidus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Juncus trifidus [online]. New England Wild Flower Society, Framingham, MA, USA [cit. 2019-04-19]. England Wild Flower Society Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}