Sachalinská oblast

Sachalinská oblast Сахали́нская о́бласть
znak vlajka
Geografie
Hlavní město	Južno-Sachalinsk
Souřadnice	50°33′ s. š., 142°36′ v. d.
Rozloha	87 101 km²
Nejvyšší bod	Lopatinova hora (1609 m n. m.)
Časové pásmo	UTC+11, UTC+12 (Severokurilský rajón)[1]
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	457 590 (2023 ▼)
Hustota zalidnění	5,3 obyv./km²
Jazyk	ruština
Národnostní složení	Rusové 86,5 % Korejci 5,3 % Ukrajinci 2,6 % Tataři 1 %
Náboženství	pravoslaví, animismus
Správa regionu
Stát	Rusko Rusko
Nadřazený celek	Rusko Rusko
Druh celku	oblast
Podřízené celky	17 rajónů, 1 město
Vznik	20. října 1932
gubernátor	Valerij Igorevič Limarenko (od 2019)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2	RU-SAK
Označení vozidel	65
Oficiální web	sakhalin.gov.ru
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sachalinská oblast (rusky Сахали́нская о́бласть, Sachalinskaja oblasť) je federální subjekt Ruska (oblast) zahrnující Sachalinský ostrov a Kurilské ostrovy.

Administrativní centrum a současně největší město v oblasti je Južno-Sachalinsk se zhruba 180 tisíci obyvateli. Oblast tvoří vnější hranici Ochotského moře a je součástí Dálněvýchodního federálního okruhu.

Některé části Sachalinské oblasti (čtyři nejjižnější ostrovy Kurilských ostrovů) nárokuje Japonsko jako součást svého území.

Geografie

Sachalinská oblast se skládá z ostrovů ležících v severním Pacifiku. Nejvyšším bodem je sopka Alaid (2 339 m n. m.) na Atlasově ostrově v Kurilském souostroví.

Podnebí je zde chladné, přímořské s výraznými rozdíly mezi severními a jižními částmi (průměrná roční teplota je na severu -1,5 °C, na jihu +5,3 °C).

Oblast leží ve dvou časových zónách, převážná část má čas UTC+11, pouze Severokurilský rajón má UTC+12.^[1]

Hospodářství

Přírodní zdroje

Oblast má vysoký potenciál přírodních zdrojů. Jde především o energetické zdroje - černé uhlí na Sachalinu, ropa a plyn na pobřeží a v šelfových vodách. Z odhadovaných zásob se těží jen malé množství, přesto se koncem nultých let jednadvacátého století ročně těžilo 3,7 mil. t černého uhlí, 15,4 mil. t ropy a 19 mld. m³ zemního plynu.^[2]

Průmysl

Kromě těžebního průmyslu má význam námořní rybolov (v r. 2010 bylo uloveno 550 tis. t ryb) a dřevozpracující průmysl, jehož finálními výrobky je převážně řezivo. Výroba stavebních hmot má jen místní význam, stejně tak i potravinářský průmysl s výjimkou výroby produktů z agaru, která má vysoký podíl na celoruské výrobě.^[2] Na Sachalinu se po roce 2000 rozvinul chov prasat, nejznámější prasečí farma je Taranaj v regionu Aniva, kde se chová asi 60 tisíc prasat.^[3]

Doprava

Přestavovaná trať z úzkého rozchodu na široký

Klíčový význam pro oblast má letecká doprava. Jediným mezinárodním letištěm je Chomutovo u Južno-Sachalinska. Létá se odtud do Číny (Charbin), Japonska (Tokio, Sapporo), Koreje (Soul). Kromě hlavních vnitrostátních linek (jako Moskva, Chabarovsk, Vladivostok atd.) se zde provozují linky lokálního významu, především na Kurilské ostrovy.^[4]

V Sachalinské oblasti je 8 námořních přístavů, z nichž nejvýznamnějším je Cholmsk se dvěma terminály - Sachalinským západním námořním přístavem s ročním obratem 2,5 mil. tun a Cholmským námořním obchodním přístavem s obratem 2 mil. tun. K důležitým přístavům patří dále Poronajsk (hlavní základna rybářských lodí), Korsakov (osobní trajekt do Wakkanai v Japonsku) a na severu Sachalinu Moskaljvo, který zamrzá po sedm měsíců a má roční obrat 15 tis. tun.^[5]

Na Sachalinu jsou železniční trati o celkové délce 805 km. Vedou převážně po východním pobřeží a jejími krajními stanicemi jsou Nogilki na severu a Šachta-Sachalinskaja na jihu. Z trati odbočuje několik větví k významným sídlům. Rozchod kolejí, který je z historických důvodů většinou japonský úzký 1 067 mm, je v současnosti (2012) upravován na ruský standard 1 520 mm. Trať je s pevninou propojena železničním trajektem Cholmsk – Vanino.^[6] Od padesátých let se plánuje propojení s pevninou. Investiční náklady na most a nezbytnou trať jsou odhadovány no 230 mld. rublů.^[7] Celkový objem přepravy po železnici byl v r. 2010 3,5 mil. t a 1,1 mil. osob.^[5]

Automobilová doprava má širší význam pouze na Sachalinu, celkový objem přepravy v oblasti byl v r. 2009 3,4 mil. t a 32 mil. osob. Silniční síť není hustá a kromě místní dopravy je využívána především ke svozu dřeva, případně přepravě stavebního materiálu pro těžební průmysl.^[5]

Obyvatelstvo

V roce 2023 v oblasti žilo 457 590 obyvatel.

Pokud jde o etnické skupiny, jsou Rusové zdaleka největší skupinou následováni Korejci, Ukrajinci a celou řadou menších národností. Při posledním sčítání v roce 2010 nedeklarovalo svoji národnost 24 035 osob.^[8] Kromě národností uvedených v tabulce níže zde žijí i další skupiny s podílem menším než 0,06 %. V oblasti bylo zaznamenáno 127 odlišných etnických skupin, přičemž se 219^[8] obyvatel identifikovalo jako etničtí Japonci.

Původními etniky Sachalinské oblasti jsou Nivchové (na Sachalinu) a Ainuové, kteří však nedávno přestali mluvit svým původním jazykem. Data pro populaci Ainuů nejsou dostupná; Ainuové mohou být jednak zahrnuti v kategorii Ostatní, nebo je možné, že se přihlásili k japonské národnosti.

	sčítání 1959[9]	sčítání 1970[10]	sčítání 1979[11]	sčítání 1989[12]	sčítání 2002[13]	sčítání 2010[8]
Rusové	504 665	495 180	540 570	579 887	460 778	409 786
	77,7 %	80,4 %	81,7 %	81,6 %	84,3 %	86,5 %
Korejci	42 337	35 396	34 978	35 191	29 592	24 993
	6,5 %	5,7 %	5,3 %	5,0 %	5,4 %	5,3 %
Ukrajinci	48 073	38 611	40 600	46 216	21 831	12 136
	7,4 %	6,3 %	6,1 %	6,5 %	4,0 %	2,6 %
Tataři	11 679	11 153	11 030	10 699	6 830	4 880
	1,8 %	1,8 %	1,7 %	1,5 %	1,3 %	1,0 %
Bělorusové	13 762	11 424	10 957	11 423	5 455	2 994
	2,1 %	1,9 %	1,7 %	1,6 %	1,0 %	0,6 %
Mordvinci	10 826	7 941	6 710	5 641	2 943	-
	1,7 %	1,3 %	1,0 %	0,5 %	0,5 %	-
Nivchové	1 798	2 118	2 053	2 008	2 450	2 290
	0,3 %	0,3 %	0,3 %	0,3 %	0,4 %	0,5 %
Ostatní	16 265	13 829	14 880	19 177	16 816	16 859
	2,5 %	2,2 %	2,2 %	2,7 %	3,1 %	3,5 %

Sídla

Tabulka níže uvádí největší sídla v Sachalinské oblasti (bez aglomerace) podle sčítání v r. 2010^[14] a vzestup nebo pokles v porovnání s předchozím sčítáním.

Sídlo	počet obyvatel
Južno-Sachalinsk	181 727▲
Korsakov	33 518▼
Cholmsk	30 936▼
Ocha	23 007▼
Poronajsk	16 099▼

Historie

• Podrobnější informace naleznete v článcích Historie Sachalinu a Historie Kuril.

Původními obyvateli Sachalinské oblasti jsou Nivchové a Orokové, kteří obývají severní oblasti Sachalinu. Kromě nich zde také žili Ainuové kteří obývali jih Sachalinu a Kurilské ostrovy. Ostrov Sachalin byl odedávna v čínské sféře vlivu a Kurily, přinejmenším jejich jižní ostrovy, se dostaly do japonské sféry počátkem 17. století. Za dynastie Ming vyslali Číňané na Sachalin v roce 1616 400 vojáků, ale později posádku zrušili. Díky tomu nic nebránilo Japoncům, a později ani Rusům, aby ostrov osidlovali. Japonské sídlo Ootomari bylo založeno v roce 1679. V sedmnáctém století dorazili do oblasti také první evropští cestovatelé, z nichž nizozemský mořeplavec Martin Gerritsz de Vries proplul podél východního japonského pobřeží až k jižním Kurilám a dále k východnímu pobřeží Sachalinu, aniž by objevil některé důležité průlivy, takže Hokkaidó i Sachalin považovali Evropané za součást kontinentu. Teprve Jean-François de La Pérouse objevil v r. 1787 pro Evropany průliv mezi Hokkaidem a Sachalinem, a přestože neproplul Tatarským průlivem, považoval Sachalin za ostrov. Tímto průlivem proplul jako první japonský mořeplavec Mamija Rinzó v r. 1809, dva roky poté, co Japonci vyhlásili nad Sachalinem svrchovanost (a opakovaně tak učinili v r. 1845).

Od 18. století byli Rusové trvale přítomni na pobřeží Ochotského moře a přes Kamčatku pronikli až na kurilský ostrov Iturup. Sachalin začali intenzivně osidlovat až poté, co v r. 1849 Tatarský průliv objevil i ruský mořeplavec Gennadij Něvelskoj. Ruští osadníci zde velmi rychle založili uhelné doly, zřídili správu, školy, vězení a kostely. Přes trvající čchingské nároky na Sachalin podepsaly Rusko a Japonsko v r. 1855 Šimodskou dohodu, která aniž by určila jasné hranice, deklarovala, že Rusové mohou obývat Sachalin na severu a Japonci na jihu. Na druhé straně hranice v Kurilských ostrovech byla vymezena pevně mezi ostrovy Urup a Iturup. V té době, během Krymské války, proniklo do Ochotského moře britské loďstvo a poplenilo mnoho pobřežních osad. Teprve Pekingskou dohodou se Čína v roce 1860 vzdala nároků na Sachalin.

V Petrohradské smlouvě uzavřené v roce 1875 se Japonsko vzdalo nároků na Sachalin a vyměnilo je s Ruskem za Kurilské ostrovy. Po prohrané rusko-japonské válce odstoupilo Rusko Portsmouthským mírem (1905) Japonsku část ostrova jižně od 50. rovnoběžky. Sachalinská oblast vznikla v r. 1932 jako jednotka pro správu severního Sachalinu a byla zprvu součástí Dálněvýchodního kraje a po jeho rozdělení v r. 1938 součástí Chabarovského kraje. V samém závěru druhé světové války vypukla sovětsko-japonská válka, během níž v druhé polovině srpna 1945 Rudá armáda obsadila jižní část Sachalinu a Kurilské ostrovy a jejímž výsledkem bylo mimo jiné zabrání těchto území Sovětským svazem. Na obsazených územích byla v r. 1946 zřízena Jihosachalinská oblast a ta byla 2. ledna 1947 sloučena se Sachalinskou oblastí, která byla vyňata ze správy Chabarovského kraje a stala se správní jednotkou RSFSR.

Sanfranciská mírová smlouva, kterou Japonsko v r. 1952 uzavřelo mír s většinou Spojenců a ve které se zřeklo svrchovanosti nad jižní části Sachalinu, nebyla Sovětským svazem podepsána. Teprve po smrti Stalina byla v r. 1956 podepsána společná sovětsko-japonská deklarace, která ukončila válečný stav mezi oběma stranami. Navíc se obě strany zavázaly pokračovat v jednáních s cílem uzavřít mír, po čemž měl Sovětský svaz navrátit Japonsku Habomajské ostrovy a ostrov Šikotan. Přestože platnost této deklarace Rusko v r. 2004 potvrdilo, není mezi oběma státy podepsána žádná mírová smlouva a status Kurilských ostrovů zůstává sporný, což je hlavní překážkou v japonsko-ruských vztazích.

Odkazy

Reference

1. Ruský federální zákon 107-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-06-03, rev. 2016-05-04 [cit. 2016-05-08]. (rusky) 
2. Průmysl na oficiálních stránkách oblasti [online]. Južno-Sachalinsk: Правительство Сахалинской области, 2011 [cit. 2012-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-26. (rusky) 
3. Рефтерминал Корсаковского морсокого торгового порта закрыт на карантин. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (rusky) 
4. Расписание [online]. Južno-Sachalinsk: Аэропорт Южно-Сахалинск, 2012-07-23 [cit. 2012-07-23]. Letová tabule Dostupné online. (rusky) 
5. Doprava na oficiálních stránkách oblasti [online]. Južno-Sachalinsk: Правительство Сахалинской области, 2011 [cit. 2012-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-26. (rusky) 
6. Дальневосточная железная дорога, Сахалинский регион [online]. Moskva: Российские железные дороги, 2012 [cit. 2012-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-28. (rusky) 
7. ЛЕВИТИН, Игорь. Россия намерена создавать транспортный коридор из Японии в Евразию через Сахалин [online]. Мост на Сахалин, 2009-01-29 [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-27. (rusky) 
8. Национальный состав населения по субъектам Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30. (rusky) 
9. Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1959 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky) 
10. Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1970 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky) 
11. Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1979 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky) 
12. Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1989 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky) 
13. Демоскоп Weekly, Всероссийская перепись населения 2002 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky) 
14. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-24. (rusky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sachalinská oblast na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky

Portály: Geografie | Rusko