Rohanská hrobka neboli hrobka Rohanů je pohřebiště původně francouzského šlechtického rodu Rohanů na východní straně kostela Nejsvětější Trojice v Loukově u Mnichova Hradiště v údolí řeky Jizery v okrese Mladá Boleslav. V roce 1824 ji na místě vyklizené schlikovské hrobky pod presbytářem nechal zřídit Karel Alan Gabriel z Rohan-Guémené. Po jeho smrti byla k hrobce přistavěna novogotická pohřební kaple a později byla hrobka ještě rozšířena. Je v majetku římskokatolické církve, přičemž ji spravuje farnost Loukov.[1] Je památkově chráněná[2] a zpřístupněná bývá jen výjimečně.[3]
Rohanové, kteří mají svůj původ v Bretani, utekli do zahraničí během Velké francouzské revoluce. V roce 1820 koupil Karel Alan Gabriel z Rohan-Guémené (1764–1836) od Františka Adama z Waldstein-Wartenbergu (1759–1823) panství Svijany se zámkem Sychrov a Loukovem.[4]
Pozdně goticko-renesanční kostel Nejsvětější Trojice v Loukově byl postaven v letech 1610–1612 na místě středověkého kostela, který se připomíná už ve 14. století.[5] Jáchym Ondřej Schlik (1569–1621), který byl jako jeden z 27 protestantských předáků popraven na Staroměstském náměstí, nechal pod hlavním oltářem zbudovat rodinnou hrobku.[1]
Karel Alan Rohan ji nechal v roce 1824 vyklidit a vstup z kostela zazdít. Od východu byla přistavěna nová rodinná hrobka s vlastním vchodem.[1] Po Karlově smrti nechala jeho dcera Berta k hrobce východním směrem dostavět novogotickou pohřební kapli. Stavba probíhala mezi lety 1836–1840. Údržba hrobky měla být financována z nadačního fondu, který byl pro tento účel založen na Sychrově 10. srpna 1840.[6] Hrobka byla později rozšiřována. Za Kamila Rohana byla vybudována Nová (boční) hrobka.[7] Naposledy byla hrobka upravena v roce 1908 za knížete Alana z Rohan-Guémené-Rochefortu. V druhé polovině 20. století byla několikrát vykradena.[1]
Před průčelím kaple se ve strmém svahu nachází terasa, na kterou se schází od hřbitova skrz pilířové brány po točitém schodišti po obou stranách kněžiště kostela. Schodiště a terasa jsou postaveny na půdorysu půlkruhu.[2]
Novogotická pohřební kaple s hrobkou je postavena z tesaných pískovcových kvádrů. Má podélný severojižní půdorys. Střecha je sedlová. Trojosé východní průčelí je uprostřed zvýrazněno trojhranným štítem, na jehož vrcholu býval kamenný kříž. Středu štítu dominuje oblouk ve tvaru velké jeptišky, dolní část střední osy tvoří hrotitý portál, nad kterým je osazen erb Rohanů. Po obou stranách portálu je kruhové okno.[2][5] Průčelí je rozčleněno šesti příporami, které jsou nad štítem zakončeny fiálami. Štít a fasádu průčelí nad okny zdobí panelování s historizující ornamentikou.[2]
Pohřební kaple je sklenuta šesti poli plackové klenby na pásech, které uprostřed podpírají dva pilíře.[5] V kapli po levé straně visí na stěně krucifix, naproti je v nice umístěna socha Panny Marie. Z novější doby pochází nápisová deska věnovaná památce posledního majitele Sychrova Alaina Rohana (1893–1976), jeho dcery, sester a bratra (francouzský text je uveden v rámečku vpravo).
Z kaple se směrem na západ vstupuje do staré hrobky zahloubené pod presbytářem. Nacházejí se tam dvě místnosti. V první místnosti s valenou klenbou o 5 výsečích, která má rozměry 5,1 na 4,6 metru,[8] stojí jedna rakev na roštu. Na ni za mřížovou brankou navazuje další hrobní komora o rozměrech 5 na 4,1 metru,[8] kde se nachází více než rakví. Před rakvemi je bílá mramorová deska s výčtem prvních pohřbených (Louisa Aglaja, Jindřich, Karel Alan, Berta, Viktor, Ludvík, Marie Louisa Josefina, Gasparina).[9]
Severním směrem se z kaple pískovcovým portálem, který zdobí větve a rozviliny nesoucí štít s erbem, vstupuje po schodech do Nové (pravé nebo boční) hrobky.[8] Má tvar obdélné síně, která je osvětlená shora.[8] K ní kolmo přiléhají kobky pro samotné rakve (čtyři kóje po dvou řadách, celkem tedy 16 míst). Vzadu jsou pod podlahou krytou bronzovými náhrobním deskami pohřbeni Kamil z Rohan-Guémené-Rochefortu a jeho manželka Adléta. Její deska je z pražské dílny Otta Sandtnera a má tvar gotického portálu, v jehož tympanonu je motiv beránka. Na deskách jsou následující nápisy:[10]
V přední části jsou na podlaze vystaveny dvě rakve. Hrobka je odvětrávána třemi otvory v síle ohradní zdi a čtyřmi průduchy severně od schodiště.[2]
V hrobce bylo pohřbeno 41 rodinných příslušníků.[11][12] Publikace Rohanové. Raději zemřít nežli se poddat explicitně uvádí výčet 19 osob a jednu neoznačenou rakev.[1] Od počátku 19. století, kdy byl Rohanům uznán knížecí titul, do roku 1945 žilo v Čechách šest knížat a hlav rodu.[pozn. 1]
Až na posledního, který byl z Československa v roce 1945 odsunut, byli všichni pohřbeni v Loukově. Zámek Sychrov vlastnili Rohanové 125 let (1820–1945). Poslední soukromý majitel sychrovského statku Alain Rohan byl v roce 1976 pohřben na hřbitově ve Vídni-Hietzingu, stejně jako jeho manželka Margarethe, roz. z Schönburg-Hartensteinu (1897–1980), jejich zavražděná dcera Aliette (1930–1968) a Alainova sestra (dvojče) Marie (1893–1966).[14] Druhorozená Alainova dcera Marguerite, provd. Kottulinsky (1923–2012) byla pohřbena na hřbtitově v Attersee v Rakousku.[15] Třetí Alainova dcera Mabile, provd. Belcredi (1924–1982) byla pochována na hřbitově v Allandu v Dolních Rakousích.[16]
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[17][18][19][20] Fialově jsou vyznačeni příslušníci všech větví rodu Rohanů, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvýrazněna knížata. Generace jsou počítány od prapředka Rohanů Guéthénoka z Porhoët († 1046). Jeho pravnuk Alain I. († 1128/1147) se psal z Rohanu.[21] V roce 1536 byl rod povýšen do hraběcího stavu s predikátem z Montbazonu, v roce 1588 jim byl udělen vévodský titul se stejným predikátem.[22] U manželek z jiných rodů je generace v závorce a týká se generace manžela. Na rozdíl od obdobných článků jsou v závorce navíc uvedena jména ve francouzštině nebo němčině, protože se opakovaně objevují v historických pramenech i v nové literatuře.
V přehledu je uvedena forma kníže z Guémené, která se odvozuje od obce Guémené-sur-Scorff[pozn. 3] a kterou uvádí i publikace Rohanové. Raději zemřít nežli se poddat.[1] Nebeský uvádí Guéméné.[19] Mašek preferuje tvar Guémenée,[22] který se objevuje také na náhrobní desce knížete Kamila a jeho ženy Adléty[10] a kterého se drží i Almanach českých šlechtických rodů.[23] Nápisy na rakvích obsahují formu Guemenée.
Manžel byl pochován v Prešpurku (Bratislavě).[47]
V hrobce bylo také dočasně pohřbeno srdce Ludvíka VII. Antonína Jindřicha (Louis Antoine Henri) de Bourbon-Condé (1772–1804). Tento poslední mužský potomek rodu de Condé s titulem vévoda z Enghien se zamiloval do o pět let starší Charlotty z Rohan-Rochefortu (1767–1841), dcery Karla Julia (Charles Jules Armand) z Rohan-Rochefortu (1729–1811) a jeho manželky Marie Jindřišky Charloty (Marie Henriette Charlotte) z Orléans-Rothelinu (1744–po 1792?). Přestože vztahu rodina vévody nepřála, pravděpodobně se v roce 1804 tajně vzali. Vévoda se stal obětí únosu a justiční vraždy. Z nařízení Napoleona Bonaparta, který se obával royalistického povstání, oddíl francouzských vojáků přebrodil Rýn a vévodu z bádenského Ettenheimu unesli. Po vykonstruovaném procesu byl Ludvík Antonín Jindřich pro výstrahu ostatním monarchistům 21. března 1804 popraven zastřelením šestnácti ranami ve Vincennes. Ještě před svou smrtí si vévoda odstřihl pramen vlasů, sundal prstýnek a nechal je poslat Charlottě. Jeho tělo pak bylo vhozeno do jámy v hradním příkopu. Místo popravy dodnes označuje kamenný sloup. Po porážce Napoleona přikázal nový francouzský král Ludvík XVIII. tělo vévody exhumovat a jeho ostatky uložit v hradní kapli ve Vincennes, kde spočívají dodnes. Vévodovo srdce bylo v roce 1816 nabalzamováno a v kanopě převezeno do Rohanské hrobky v Loukově. Smrtí vévodova otce v roce 1830 rod Bourbon-Condé vymřel po meči. Charlotta se už znovu neprovdala a zemřela v roce 1841 v Paříži. Koncem 70. let 20. století srdce z rozbité kanopy vyzvedla paní Margueritte Kottulinsky (1923–2012), dcera posledního soukromého majitele Sychrova, a převezla ho do Francie, kde bylo pietně uloženo vedle milované Charlotty z Rohan-Rochefortu.[62][63]
Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy Rohanů.[17][18] Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce. Oranžově je vyznačen Ludvík VII. Antonín Jindřich de Bourbon-Condé (1772–1804), jehož srdce bylo v hrobce dočasně pohřbeno. Modře je orámován Alain Anton Joseph Rohan (1893–1976), poslední soukromý majitel Sychrova. Arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozích tabulek, římské číslice představují pořadí manžela nebo manželky, pokud někdo vstoupil do manželství více než jednou. Tučně jsou zvýrazněni majitelé zámku Sychrov. Některé generace jsou na dvou řádcích. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen.