Rozloha okresu je v současné době asi 1 475 km², do konce roku 2006 však dosahovala až 1 524 km². Počtem obyvatel se okres v rámci kraje řadí mezi průměrně lidnaté. Hustota zalidnění je však po okrese Rakovník druhá nejnižší ve středních Čechách.
Výhled z kopce nad Bystřicí na krajinu Benešovska s kostelem na Chvojně
Od reformy veřejné správy z 1. ledna 2003 se okres člení na tři správní obvody obcí s rozšířenou působností (ORP), tedy tři přirozená centra okresu, přičemž Vlašim i Votice byly před správní reformou roku 1960 městy okresními, a pět správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem (POÚ):[2]
Nejznámější památkou okresu je bezpochyby zámek Konopiště u Benešova
Benešovsko nepatří mezi okresy s vysokým počtem sídel zaniklých ve 20. století. Je to dáno jeho vnitrozemskou polohou a odvěkou převahou českého obyvatelstva. Za zmínku však stojí vytvoření německého vojenského prostoru Waffen-SS za druhé světové války, který sahal od Sázavy až k Sedlčanům. Důvodem vytvoření byl záměr vystěhovat jednu z ryze českých oblastí, a tak oslabit národ. S koncem války se drtivá většina původních obyvatel opět do vybydlených obcí vrátila.
Skutečně tak zřejmě zanikly pouze obce nacházející se v zátopových územích vodních nádrží Slapy (na Vltavě) a Švihov (na Želivce) na protilehlých hranicích okresu. V případě slapské vodní nádrže (dokončené roku 1954) docházelo na území benešovského okresu spíše k zatopení ojedinělých stavení při řece, jediná větší zatopená obec v oblasti, Živohošť, ležela na území dnešního okresu Příbram. Daleko citelněji zasáhla své okolí výstavba vodní nádrže Švihova – Želivky (dokončené roku 1976). Bezprostředně na území Podblanicka zmizelo pod vodou celé městečko (Dolní Kralovice), dále celé obce Libčice a Příseka a část obce Borovsko. Zároveň musela být kompletně přestavěna silniční síť v oblasti, došlo ke změnám v hranicích okresů a byla zastavena železniční doprava v úseku Trhový Štěpánov – Dolní Kralovice.
Jednou ze tří obcí s rozšířenou působností je také bývalé okresní město Votice na okraji oblasti nazývané jako Česká Sibiř
Vývoj hranic okresu
Moderní okres Benešov vznikl na základě reformy územně-správního rozdělení, zakotvené v nové ústavě z 11. července 1960. Došlo ke sloučení celých původních okresů Benešov a Vlašim, ke kterým byly přičleněny další obce z okresů Votice, Říčany, Ledeč nad Sázavou, Praha-východ a Sedlčany. Nově vzniklý celek zahrnoval rozsáhlá území od Vltavy k Želivce a od Sázavy k České Sibiři.
V souvislosti s rozšiřováním území hl. města Prahy a s tím spojeným úbytkem obyvatel na okresech Praha-východ a Praha-západ došlo k 1. červenci 1974 k dalším změnám, kdy byly dnešní obce Krňany, Vysoký Újezd a Rabyně začleněny do okresu Praha-západ.
Při úpravách hranic okresů k 1. lednu 1996 bylo vyhověno žádostem výše uvedených obcí o navrácení do okresu Benešov. Společně s těmito třemi obcemi přešly k tomuto datu na Benešovsko i Lešany a z okresu Praha-východ Pyšely.
K další změně došlo k datu voleb do obecních zastupitelstev – 12. listopadu 2000. Tehdy bylo do okresu Benešov začleněno město Sázava, které bylo do té doby součástí okresu Kutná Hora. Po této změně dosáhlo Benešovsko největší rozlohy i nejvyššího počtu obyvatel ve své historii.
Konečně poslední změna hranic okresu proběhla k 1. lednu 2007, kdy bylo na základě sjednocování hranic správních obvodů obcí s rozšířenou působností a okresů přečleněno město Sedlec-Prčice do okresu Příbram, a zároveň do okresu Benešov začleněna obec Řehenice z okresu Praha-východ.
Vývoj počtu obyvatel a obcí
Dominantou celého kraje je bájná hora Velký Blaník (632 m) s rozhlednou
↑počet obyvatel dle územní struktury k 31. 12. 2005
Přírodní podmínky
Český čtvrtý nejstarší klášter se nachází ve městě Sázava, kde působil sv. Prokop
Struktura povrchu
Krajina Benešovska by se pro svůj charakter dala označit jako „typicky česká“. Jde o mírně zvlněnou Středočeskou pahorkatinu s nadmořskými výškami od 200 do 700 m, většina území se však nachází v nadm. výšce přibližně 350–550 m. Nápadnou dominantou krajiny je pověstmi opředená hora Blaník(632 m) nad obcí Louňovice pod Blaníkem. Nejvyšší oblastí okresu je tzv. Česká Sibiř v jeho jižní části (mezi Voticemi a Meznem). V této oblasti se nachází také nejvyšší bod okresu – Mezivrata (713 m) s televizním vysílačem.[2] K Benešovsku také částečně patří členité údolí Vltavy, konkrétně část východních břehů vodní nádrže Slapy. Nejvýše položenou obcí okresu je Miličín (617 m), naopak nejníže leží obce Krhanice na Sázavě (276 m).
K roku 2019 měl okres celkovou plochu 1475 km², z toho 61,3 % tvořila zemědělská půda a 28,1 % lesy.[2]
Vodstvo
Sázava nad soutokem se ŽelivkouAsi 20 km od Benešova, nad řekou Sázavou se tyčí středověký hrad Český Šternberk
Okres přibližně ohraničují toky řek Vltava, Sázava a Želivka. Řeka Vltava tvoří jen asi na 18 km přirozenou západní hranici Benešovska. V celé této délce je vzduta vodami vodních nádrží Slapy (1 390 ha) a Štěchovice.
Sázava protéká okresem 74 km ve východozápadním směru a je mnohokrát přerušena různými okresními hranicemi. Na jejím toku není vystavěna žádná přehrada. Protéká městy Týnec nad Sázavou a Sázava. Nedlouho po opuštění okresu se u Davle vlévá zprava do Vltavy.
Nejvýznamnějším přítokem Sázavy je Želivka, která tvoří část východní hranice okresu. Protéká jím v délce 20 km, ze kterých pouze poslední 4 km před soutokem nejsou vzduty přehradou. Zbývajících 16 km je tvořeno vodní nádrží Švihov (1 490 ha), zásobárnou pitné vody pro Prahu a střední Čechy s přísným hygienickým režimem.
Mezi další vodní plochy patří rybníky – na Benešovsku se vyskytují zejména mezi Benešovem a Voticemi a mezi Neveklovem a Týncem nad Sázavou. Největším rybníkem okresu je Podhrázský rybník v katastru obce Olbramovic, tento je také přírodní reservací.
Nerostné bohatství
Okres Benešov je velmi chudý na jakékoliv nerostné zdroje. Z nerostných surovin lze jmenovat pouze kámen, který se v menším množství těží u Sázavy.
Přibližně do poloviny 20. století mělo Benešovsko ryze zemědělský charakter. S nástupem socialismu došlo však i na Benešovsku k částečné industrialisaci. V současnosti patří mezi nejvýznamnější průmyslová odvětví okresu potravinářství, strojírenství a stavebnictví.[2] Zastoupeno je také sklářství (sklárny v Sázavě), elektronika (Benešov) a hutnictví (výroba hliníkových a ocelových odlitků v Týnci nad Sázavou). Mezi nejvýznamnější strojírenské podniky okresu patří zbrojovka Sellier & Bellot ve Vlašimi, Hydraulika v Benešově a Jawa v Týnci nad Sázavou. Z potravinářských provozů lze jmenovat jednoho z největších zaměstnavatelů na okrese – Rabbit Trhový Štěpánov (zpracování králičího a drůbežího masa) a dále mlékárnu Danone a pivovar Ferdinand v Benešově.
Zemědělství
I přes rozvoj průmyslu v posledních 50 letech má zemědělská výroba na Benešovsku stále své důležité místo. Velká zemědělská družstva (nástupnické organizace původních JZD) sídlí např. v Bystřici, Čechticích, Ratměřicích, v Ostředku, v Trhovém Štěpánově, atd. Dále na území okresu hospodaří větší množství soukromě hospodařících zemědělců. Rostlinná výroba produkuje zejména obiloviny, řepku a ve vyšších polohách i brambory. Za zmínku stojí nejkapacitnější silo v ČR ve Zdislavicích u Vlašimi, které je dominantou širokého okolí. V živočišné výrobě je zastoupen jak chov skotu, tak chov drůbeže a drobného zvířectva. Na Konopišti a v Líšně u Bystřice se nacházejí chovné rybníky.
Doprava
Děkanovice jsou typickou malou vsí zasazenou do okolní krajiny
Silniční doprava
Okresem prochází dva velmi významné silniční tahy – dálnice D1 a silnice I/3. Jihozápadní částí okresu prochází v délce 10 km ještě silnice I/18 z Rožmitálu pod Třemšínem do Votic.[2]
Dálnice D1 byla na území celého okresu Benešov zprovozněna dne 8. července 1977. Tomu ale předcházelo pět let výstavby před válkou, která byla později přerušena, a na kterou bylo v poněkud pozměněných projektech opět navázáno na počátku 70. let. Délka dálnice na území okresu je 46 km a je na něm šest sjezdů (ve směru od Prahy: Hvězdonice, Ostředek, Šternov, Psáře, Soutice a Loket). V Bernarticích u Dolních Kralovic je oddělení dálniční policie a údržby dálnice. Za zmínku stojí most přes Sázavu u Hvězdonic a nedokončený most přes Čechtický potok u Keblova, jehož stavba byla zahájena počátku druhé světové války, ale byl dokončen pouze do poloviny a později skoro až k mostovce zaplaven vzdutím švihovské přehrady.
Z dálnice D1 odbočuje v Mirošovicích na Praze-východ silnice I/3. Její původní trasa (dnes silnice II/603 – tzv. „Stará Benešovská“) vede přímo z Prahy přes Kamenici a Nespeky do Poříčí nad Sázavou, kde se na silnici I/3 napojuje. Úsek z Mirošovic do Poříčí byl vystavěn až spolu s prvním úsekem D1 v roce 1971. Okresní město Benešov silnice obchází západní přeložkou, po obchvatu obchází Bystřico, Olbramovice a Votice, za kterými stoupá až k nejvyššímu bodu okresu. Poté prudce klesá do Miličína, za kterým se napojuje na dálnici D3. Na silnici je zejména mezi Mirošovicemi a Benešovem velmi hustý provoz, jemuž by měla ulehčit plánovaná dálnice D3. Na území okresu má silnice I/3 délku 42 km, silnice II/603 zatím jen 7 km.
Již dlouhá léta je v plánu stavba středočeského úseku dálnice D3, která by z Pražského okruhu měla překročit Sázavu a pokračovat krajinou okolo Neveklova a Heřmaniček až k hranici kraje do Mezna, kde naváže na již postavenou dálnici vedoucí na Tábor, České Budějovice a Rakousko.[4] Proti výstavbě dálnice protestují ekologická sdružení a tamní obyvatelstvo a chataři.
Železniční doprava
Nádraží v Čerčanech – známý železniční uzel, přes který vede trať 220 do Benešova a Českých Budějovic, končí zde trampy a rekreanty oblíbená trať 221 z Prahy a Vraného nad Vltavou (Posázavský Pacifik) a začíná zde trať 212 do Světlé nad Sázavou
Nejvýznamnější tratí na území okresu je trať 220 Praha – Benešov – Tábor – České Budějovice.[2] Trať, vystavěná jako Dráha císaře Františka Josefa, je nyní dvojkolejná a elektrizovaná. V roce 2010 byla zmodernizována v úseku ze Strančic (prvou stanicí na území okresu jsou Čtyřkoly) do Benešova, roku 2013 byl dokončen úsek Benešov – Votice, v roce 2022 byla dokončena přestavba úseku z Votic do Sudoměřic u Tábora (poslední stanicí na území okresu je Mezno). Cílem rekonstrukce bylo dosáhnout parametry IV. železničního koridoru (do Rakouska). V rámci přestavby došlo ke zkrácení trati o výstavbou několika přeložek včetně osmi tunelů (nejdelší je Zahradnický tunel o délce 1044 m); napřímení trati umožnilo (zejména v úseku jižně od Benešova) výrazné zvýšení rychlosti až na 200 km/h. Po rekonstrukci byly opuštěny některé výpravní budovy (např. v Bystřici, Heřmaničkách nebo Střezimíři) a některé menší a architektonicky nezajímavé objekty byly zbourány (např. v Tomicích, Ješeticích nebo v Mezně). Na trati jsou provozovány vnitrostátní (do Českých Budějovic a Českých Velenic) i mezinárodní rychlíky (do Lince a Vídně), spěšné vlaky (z Tábora, Votic nebo Benešova do Prahy) a samozřejmě osobní vlaky.
Nádraží v Postupicích
Na Benešovsku se nachází také čtyři lokálky. Z nádraží v Čerčanech vycházejí dvě větve tzv. Posázavského pacifiku – tratě č. 210 (přes Týnec nad Sázavou a Davli do Prahy) a 212 (přes Sázavu a Kácov do Světlé nad Sázavou). Nejvíce jsou tyto tratě vytíženy o víkendech a v turistické sezoně z důvodu koncentrované chatové zástavby při toky Sázavy. Železniční křižovatkou je také nádraží Benešov, vychází odtud trať 222 z Benešova do Vlašimi a Trhového Štěpánova (osobní doprava je provozována jen po Vlašim). Až do 4. srpna 1974 trať pokračovala do Dolních Kralovic, které ale byly zatopeny vodami švihovské vodní nádrže.
Poslední lokálka – trať 223 vychází z žst. Olbramovice do Sedlčan v dnešním příbramském okrese a pro obsluhu okresu tudíž nemá příliš velký význam. Je ukázkou dřívější spádovosti okolí Sedlčan spíše k Benešovu, než k Příbrami, které bylo v roce 1960 uměle změněno novou okresní hranicí. Na území okresu jsou zastávky Vrchotovy Janovice, Voračice a Minartice.
Cestovní ruch
Jednou ze tří obcí s rozšířenou působností je bývalé okresní město Vlašim blízko dominanty okresu – hory BlaníkuBramborové pole v jihovýchodní části okresu u Studeného
Benešovsko patří díky své poloze i přírodním krásám mezi nejoblíbenější příměstská rekreační zázemí Pražanů. Mnoho obyvatel hlavního města má na území okresu (zejm. v Posázaví) chaty a chalupy. Díky přívětivé a vyvážené kulturní krajině je okres také velmi vyhledávaným místem pro jednodenní turistiku nebo cykloturistiku. Turisticky nejatraktivnější je zejména okolí Blaníku a okolí Neveklova a Votic. Z nejvýznamnějších stavebních památek okresu lze jmenovat zámek Konopiště (u Benešova) s rozsáhlým anglickým parkem, který patří k nejnavštěvovanějším v Čechách. Dále se sem řadí nově opravený barokní zámek Jemniště u Postupic, gotický hrad Český Šternberk na Sázavě, románský hrad v Týnci nad Sázavou a zámky ve Vrchotových Janovicích, Vlašimi, Růžkových Lhoticích u Čechtic (s expozicí Podblanického muzea o životě a díle Bedřicha Smetany) nebo v Líšně u Bystřice (přístupný jen během zvláštních akcí)[5]. Za zmínku stojí také románské kostely v Poříčí nad Sázavou, Kondraci a Pravoníně a zbytky starého kostela na Karlově v Benešově či pozůstatky Sázavského kláštera nebo hradu Stará Dubá u Čerčan. V turisticky nejvyhledávanějších místech okresu existuje síť ubytovacích zařízení, na pobřeží slapské přehrady se nachází také velké kempy – Nová Živohošť, Měřín, Rabyně. Atraktivními cíli jsou i v poslední době budované rozhledny Špulka, Kalamajka (u Javorníku), Na Pasekách (u Trhového Štěpánova) nebo v Nespekách. Okresem prochází hustá síť turistických značených tras o délce přes 700 kilometrů, po kterých jsou vedeny i dálkové trasy jako je Svatojakubská cesty nebo Cesta Česka. Zdejší venkovská krajina a relativní blízkost hlavního města přitáhly na Benešovsko také filmaře desítek filmů a seriálů – nejznámějším zde natočeným filmem je komedie Jiřího Menzela Vesničko má středisková z roku 1985, která se natáčela v Křečovicích. V Benešově a okolí se natáčel seriál České televize Šípková Růženka (2001), ve Vysokém Újezdě nový seriál Hraběnky, na bystřickém nádraží jedna epizoda Bakalářů a na zámku v Líšně dvě epizody seriálu 30 případů majora Zemana.
Stejně jako na většině území ČR (a zvláště Čech) se většina obyvatel Podblanicka k žádné církvi nehlásí, ale přesto Podblanicko patří v rámci Čech, a především Středočeského kraje k tradičnějším a nejreligioznějším oblastem, což je dáno historicky, neboť Benešovsko bylo až do cca poloviny 20. století téměř zcela krajem zemědělským, částečnou industrializaci přinesl až komunistický režim. Religiozita Podblanicka se také projevovala (a projevuje) na volebních výsledcích, kde si tradičně nadprůměrně dobře vede KDU-ČSL. V rámci okresu je nejreligioznější oblastí jihovýchod okresu – okolí Dolních Kralovic. Jako v celé České republice je zde dominantní církví římskokatolická církev, následuje Církev československá husitská a až po ní Českobratrská církev evangelická (což je oproti celorepublikové statistice rozdíl – zde je druhá Českobratrská církev evangelická). Ostatní církve (např. pravoslavná církev) jsou zastoupeny minimálně.
Antonín Norbert Vlasák (10. ledna 1812, Vlašim – 7. prosince 1901 tamtéž), katolický kněz, spisovatel a národní buditel na Vlašimsku, autor historických a místopisných studií, kaplan ve Vlašimi, farář v Hrádku nad Blanicí
Filip Bondy (26. února 1830, Jinošice – 12. listopadu 1907), rabín, stoupenec česko-židovského hnutí, který prosazoval češtinu jako druhý bohoslužebný jazyk vedle hebrejštiny místo němčiny, překladatel Tóry do češtiny, prvý pražský vrchní zemský rabín
Josef Suk (4. ledna 1874, Křečovice – 29. května 1935 Benešov), skladatel, houslista a pedagog období pozdního romantismu, zeť Antonína Dvořáka
Vojáci
Ferdinand Čenský (29. května 1829, Čechtice – 30. ledna 1887), důstojník císařské armády, profesor českého jazyka a literatury, novinář, národní buditel
Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek – 23. února 1908), významný básník, prozaik, novinář a cestovatel, chodil do školy v Postupicích, Podblanicko několikrát ve svých pracích zmínil
Karel Nový (8. prosince 1890, Benešov – 23. listopadu 1980), novinář a spisovatel
Vědci – historici, jazykovědci a lékaři
Josef Petráň (23. srpna 1930, Ouběnice – 3. prosince 2017), profesor historie na Univerzitě Karlově, podblanický vlastenec, sepsal několik děl o své rodné vsi Ouběnicích: Dvacáté století v Ouběnicích, Soumrak tradičního venkova, Příběh Ouběnic v Podblanické krajině (do roku 1918) a jiné.
Petr Kubín (* 19. března 1967, Benešov), historik, zabývající se hlavně kulty svatých ve středověku, nyní působí při Ústavu dějin křesťanského umění při KTF UK
František Jan Mošner (25. července 1797, Mrač – 3. února 1876), lékař, autor lékařské literatury, profesor chirurgie a babictví v Olomouci a později rektor tamní univerzity, městský lékař v Benešově
Karel Drahotín Villani (23. ledna 1818 – 24. března 1883, Střížkov), šlechtic, politik a básník, významný národní buditel na Benešovsku, kde se stal několikrát poslancem v zemské radě a radě říšské, byl také benešovským okresním starostou, vlastnil statek Střížkov
Jan Herben (* 7. května 1857 – 24. prosince 1936), politik, novinář a spisovatel. V Hostišově u Votic si roku 1901 nechal postavit domek, kam jezdil na letní byt. Kraj a jeho lidé mu poskytovali dlouhodobou literární inspiraci (kniha Hostišov).
František Veselý (18. září 1863 – 24. září 1935), advokát, politik, ministr spravedlnosti a starosta Benešova
Vladislav Vančura (23. června 1891 – 1. června 1942), významný spisovatel, dramatik, režisér, studoval benešovské gymnasium
Emil Artur Longen (29. července 1885 – 24. dubna 1936, Benešov), dramatik, režisér, herec, spisovatel a malíř, studoval benešovské gymnasium, mládí strávil ve Vlašimi
↑ abcdefghCharakteristika okresu Benešov [online]. Český statistický úřad, rev. 2019-02-07 [cit. 2019-08-03]. Dostupné online.
↑KOVAŘÍK, Václav; PEŠOUT, Pavel; ZELENÝ, Václav. Zámecké parky a památné stromy Podblanicka. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 1996. 120 s. ISBN80-902178-4-2. Kapitola Rekordy na okrese Benešov, s. 92.
