Mistrovství světa v rádiovém orientačním běhu (anglicky World ARDF[Pozn. 1] Championships, nebo také IARU World ARDF Championships[1]) je nejvyšší sportovní soutěží v rádiovém orientačním běhu. Pořádá se každé dva roky jednotlivými pořadatelskými zeměmi pod záštitou mezinárodní federace radioamatérů IARU. [2]
První Mistrovství světa se uskutečnilo v roce 1980 v Polsku, druhé v roce 1984 v Norsku, třetí v roce 1986 v Jugoslávii.[3]
Charakter se velmi měnil, od závodů s velmi „amatérskými“ podmínkami došlo k pevnému stanovení pravidel, zvýšení sportovní úrovně a celkové profesionalizaci samotného mistrovství. Také se změnily podmínky pro utajování, dle současných pravidel (2023) je pořadatel například povinen zveřejňovat cílové arény, z čehož je možné odvodit prostory samotných závodů, což dřív nebylo zvykem.[4]
Díky novým technologiím, jako je například GPS tracking a přenosy mezičasů z kontrol do cíle, se sport stává atraktivnější pro diváky. Stále je ovšem zásadním problémem nemožnost sledovat závodníka v samotném závodním prostoru, jelikož na rozdíl od běžného pěšího orientačního běhu závodníci vyhledávají kontroly v libovolném pořadí a tudíž téměř do poslední chvíle není jasné, kdo bude vítězem a které pořadí bylo optimální. Tento problém částečně řeší disciplína sprint s povinnou diváckou kontrolou mezi jednotlivými okruhy kontrol v libovolném pořadí, která je tím pádem pro diváky atraktivnější.[5]
Disciplíny na mistrovství světa se průběžně měnily spolu s vznikem dalších formátů soutěže. Od prvního mistrovství v roce 1980 až do roku 2012 se soutěžilo pouze na dvou klasických tratích – 3,5 MHz a 144 MHz. Závod ve sprintu a foxoringu se poté objevil v roce 2012 v Srbsku.[6]
Zajímavostí je, že od samotného počátku neexistuje samostatná týmová disciplína, místo toho se týmové hodnocení počítá součtem časů dvou nejlepších závodníků z dané země v daném závodě.[4]
Každá disciplína se běží jeden soutěžní den, z důvodu odpočinku závodníků a prevence úrazů bývá v programu po dvou dnech zařazen den volna.
Stejně jako v případě disciplín i u kategorií docházelo v průběhu let k podstatným změnám; na prvním mistrovství například existovaly pouze kategorie juniorů a seniorů. První veteránské kategorie byly součástí mistrovství až v roce 1984 v Oslu.[6] Poté postupem času docházelo k dělení veteránských kategorií a v současnosti se soutěží celkem ve 12 kategoriích dle pohlaví: juniorské, elitní a 4 veteránské.[4]
Počet zemí na Mistrovství světa také různě osciloval, zejména vzhledem k politickým změnám na konci 20. století. Ve většině zemí východního bloku byl ROB jakožto braný sport spojen s armádními organizacemi (v ČR Svazarm). Po pádu Železné opony došlo k velkému rozmachu dalších sportů a v mnohých zemích začal ROB upadat. V posledních letech také účast velmi ovlivnila světová epidemie koronaviru, kdy v roce 2020 došlo k přesunu mistrovství na další rok.
Prvního mistrovství se účastnilo 11 zemí, včetně tehdejšího Československa, na dosud posledním mistrovství v Bulharsku v roce 2022 bylo přítomno 21 zemí.[7] Mezi tradiční účastnické země na MS v ROB patří např. Česká republika, Ukrajina, Rusko, Německo, Polsko, Bulharsko, Slovensko a Rumunsko.
Česká republika je historicky jednou z nejúspěšnějších zemí v rádiovém orientačním běhu vůbec, nejinak je tomu na mistrovství – čeští reprezentanti se velmi často objevují na nejvyšších příčkách závodů Mistrovství.[8] Do roku 2011 bylo mezi 16 nejúspěšnějšími závodníky historie 7 českých reprezentantů.[9]
Stejně tak byly pozitivně závodníky hodnocena organizace Mistrovství v ČR / ČSR v roce 1990 na Štrbském plesu a 2004 v Brně. Dalším mistrovstvím pořádaným v Česku bude Mistrovství světa 2023 v Liberci.[10]
Z několika Mistrovství vznikly reportáže a články do českých médií, včetně České televize.[11][12]