Minsterberské knížectví (německyHerzogtum Münsterberg,polskyKsięstwo Ziębickie) bylo jedním ze slezských knížectví s hlavním městem Minsterberk (nyní Ziębice).
Historie
Knížectví vzniklo roku 1321, když město a jeho okolí obdržel Boleslav II. Minsterberský při dělení dědictví po svém otci Bolkovi I. z rodu Piastovců a již roku 1336 bylo dobyto Karlem IV. (tehdy ještě jen moravským markrabětem) a poddalo se Čechám. Po Bolkově smrti roku 1341 v knížectví vládl jeho syn Mikuláš až do své smrti roku 1351 a po něm vládl jeho syn Bolek III. až do roku 1410. V letech 1410 až 1420 vládli Minsterbersku společně bratři Jindřich a Jan, přičemž po smrti Jindřicha roku 1420 vládl Jan až do své smrti 27. prosince roku 1428, kdy padl v bitvě u Staré Jesenice proti husitům. S ním vymřela minstrberská větev Piastovců.
Roku 1429 zastavil Zikmund Lucemburský jako český král celé knížectví českému pánu Půtovi z Častolovic a po jeho smrti roku 1435 držela zástavu jeho vdova Anna z Koldic. Roku 1435 zemské stavy pro knížectví přijaly jako kněžnu Eufémii z Oettingenu, neteř posledního knížete, která se ovšem kvůli sporům s Annou z Koldic již příštího roku vzdala trůnu. Roku 1440 Anna z Koldic prodala knížectví svému druhému manželovi Hynku Krušinovi z Lichtenburka. Zemské stavy ovšem stále rebelovaly proti jeho vládě, takže Hynek roku 1442 pro výstrahu vypálil klášter v Jindřichově.
Roku 1443 byl jako kníže vybrán Vilém I. Opavský, který svůj nárok zakládal na tom, že je jednak synem Kateřiny Minsterberské, dcery knížete Jana a dále, že je ženatý se Salomenou z Častolovic, dcerou Půty z Častolovic. Nicméně spor s Hynkem Krušinou byl vyřešen až následujícího roku 1444. Po smrti Viléma I. se knížetem stal jeho bratr Arnošt Opavský, který posléze knížectví prodal Jiřímu z Poděbrad.
1410–1420 Jindřich II. († 1420), syn Boleslava III.
1410–1428 Jan I. † 1428, syn Boleslava III. Konec vlády slezských Piastovců v Minsterberku. Knížectví připadlo jako volné léno českému králi Zikmundovi.